Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Zdeňka Kühna (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele A. B., zastoupeného JUDr. Jindřichem Jaškem, advokátem, sídlem Koliště 259/55, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. prosince 2023, č. j. 8 To 382/2023-127, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejšího účastníka řízení, o návrhu na odložení vykonatelnosti, takto: Vykonatelnost usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. prosince 2023, č. j. 8 To 382/2023-127, se odkládá do vykonatelnosti rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.
1. Městský soud v Brně usnesením ze dne 14. 11. 2023, č. j. 1 T 96/2022-117, podle § 83 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, rozhodl, že stěžovatel jako odsouzený vykoná trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců a podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařadil stěžovatele pro výkon trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou. Trest odnětí svobody byl stěžovateli již dříve uložen trestním příkazem s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání dvou let. Během zkušební doby se však stěžovatel dopustil dalšího trestného činu. Stěžovateli bylo písemné vyhotovení usnesení doručeno dne 30. 11. 2023. Dne 4. 12. 2023 proti tomuto usnesení podal stížnost. Krajský soud v Brně však usnesením uvedeným v záhlaví stížnost zamítl jako opožděnou. Lhůta k podání stížnosti podle krajského soudu začala běžet dnem vyhlášení usnesení městského soudu, tedy 14. 11. 2023, a skončila již dne 20. 11. 2023.
2. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že napadené usnesení je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, podle které se začátek lhůty pro podání stížnosti v trestních věcech při rozhodování o otázkách osobní svobody odvíjí teprve od doručení písemného vyhotovení soudního rozhodnutí. Požadavek, aby stěžovatel podával stížnost v době, kdy nezná důvody, proč byl v předchozím řízení neúspěšný, a které zjistí teprve z písemného vyhotovení rozhodnutí, porušuje jeho ústavně zaručená práva.
3. Stěžovatel zároveň navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného usnesení. V jeho důsledku musí nastoupit do výkonu trestu odnětí svobody, zároveň ale počítá s tím, že o ústavní stížnosti nebude Ústavní soud s to rozhodnout bezodkladně (je tu potřeba vyžádat si spis a vyjádření účastníků řízení).
4. Ústavní stížnost zásadně nemá odkladný účinek (§ 79 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Podle § 79 odst. 2 téhož zákona nicméně může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, nebude-li to v rozporu s důležitým veřejným zájmem a znamenal-li by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění přiznaného rozhodnutím třetí osobě pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
5. Ústavní soud dospěl k závěru, že podmínky podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu jsou v nynější věci naplněny. Stěžovatel by v důsledku napadeného usnesení musel vykonat trest odnětí svobody, jehož výkon byl dosud podmíněně odložen. Odložení vykonatelnosti napadeného usnesení nevylučuje, že stěžovatel nakonec trest odnětí svobody vykoná. K výkonu trestu jen prozatím, do doby, než Ústavní soud rozhodne o ústavní stížnosti, nedojde. Odložení vykonatelnosti napadeného usnesení proto není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Ústavní soud též neshledal, že by mohlo pro nějakou třetí osobu znamenat újmu, kterou by bylo nutné poměřovat s újmou, která by jinak vznikla stěžovateli.
6. Ústavní soud proto podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Ústavní soud dodává, že odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí je svou povahou rozhodnutím předběžné povahy a Ústavní soud jím nikterak nepředjímá meritorní rozhodnutí o ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. ledna 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu
7. Soudce zpravodaj si vyžádal spis vedený u městského soudu pod sp. zn. 1 T 96/2022 a vyzval účastníka řízení a vedlejšího účastníka řízení k vyjádření se k ústavní stížnosti. Ústavní soud pak již dne 23. 1. 2024 odložil vykonatelnost napadeného usnesení krajského soudu.
8. Krajský soud ve vyjádření odkázal na obsah odůvodnění napadeného usnesení.
9. Krajské státní zastupitelství v Brně ve vyjádření uvedlo, že Ústavní soud k problematice lhůty pro podání stížnosti rozhodoval opakovaně. Lhůtu k podání stížnosti proti usnesení, jímž soud rozhodl podle § 83 odst. 1 trestního zákoníku o tom, že odsouzený vykoná trest odnětí svobody, který byl původně uložen jako podmíněný, je třeba zásadně odvíjet od doručení opisu tohoto usnesení odsouzenému nebo jeho obhájci. Dřívější vyhlášení usnesení v přítomnosti odsouzeného v tomto případě není skutečností, s níž lze spojit počátek běhu třídenní lhůty k podání stížnosti podle § 143 trestního řádu.
Z dostupného spisového materiálu nevyplývá, že by byl stěžovatel v rozhodování o přeměně trestu zastoupen obhájcem. Není zřejmé, jakým způsobem bylo usnesení při veřejném zasedání (ústně) odůvodněno. Proto se vedlejší účastník ztotožnil s ústavní stížností, že usnesení krajského soudu porušilo stěžovatelova základní práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Ústavní stížnost je proto důvodná a vedlejší účastník navrhuje napadené usnesení zrušit.
10. Uvedená vyjádření byla zaslána stěžovateli pro případ, že by se k nim chtěl vyjádřit. Této možnosti stěžovatel nevyužil.
11. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je rovněž zastoupen advokátem podle § 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona), neboť stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv.
12. Ústavní soud dospěl vzhledem k obsahu ústavní stížnosti k závěru, že není nutné nařizovat ústní jednání, neboť od jednání nelze očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu).
13. Ústavní stížnost je důvodná.
14. Podle § 143 odst. 1 trestního řádu platí, že stížnost se podává u orgánu, proti jehož usnesení směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení. Z § 137 odst. 1 trestního řádu vyplývá, že usnesení je třeba oznámit osobě, které se přímo dotýká, jakož i osobě, která k němu dala svým návrhem podnět. Usnesení se oznámí též státnímu zástupci. Oznámení se děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit, anebo doručením opisu usnesení.
15. K počátku běhu lhůty k podání stížnosti proti usnesením vydaným v trestním řízení se Ústavní soud vyjádřil již mnohokrát. Počátek běhu lhůty pro podání instanční stížnosti v trestních věcech při rozhodování o osobní svobodě (včetně rozhodnutí o výkonu původně podmíněně odloženého trestu odnětí svobody) se odvíjí až od doručení písemného vyhotovení soudního rozhodnutí. Porušením práva na přístup k soudu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny je požadavek, aby instanční stížnost byla podána již v době, kdy stěžovateli nejsou známy důvody, pro něž byl v předchozím řízení neúspěšný.
Tyto důvody totiž v celé jejich šíři zjistí teprve z písemného vyhotovení rozhodnutí (srov. např. nález III. ÚS 3588/22 , bod 13, podobně další stěžovatelem citovaná judikatura, viz bod 6 shora, z novější judikatury též nálezy ze dne 12. 7. 2023 sp. zn. I. ÚS 1301/23 , body 15 až 18; ze dne 25. 7. 2023 sp. zn. III. ÚS 76/23 , bod 14; ze dne 6. 12. 2023 sp. zn. II. ÚS 402/23 , body 17 a 18; naposledy nález ze dne 20. 12. 2023 sp. zn. I. ÚS 3106/23 , bod 13).
16. Stěžovateli bylo třeba doručit opis usnesení městského soudu (§ 137 odst. 4 trestního řádu), proto jeho přítomnost při ústním vyhlášení usnesení nezaložila účinky oznámení. Tyto účinky nastaly až doručením opisu usnesení. Na tom nemohlo nic změnit ani nesprávné poučení, které dal soudce městského soudu stěžovateli (stěžovatel ostatně v den veřejného zasedání, tj. 14. 11. 2023, nebyl ani zastoupen obhájcem, jak plyne ze soudního spisu a jak ostatně správně poznamenal vedlejší účastník).
17. Opačný závěr by nutil stěžovatele podat stížnost proti usnesení, aniž by se mohl seznámit s jeho písemným vyhotovením. Povinnost doručit opis usnesení by se pak jevila jako samoúčelná. Je klíčové, aby se obviněný seznámil s písemným odůvodněním usnesení, byť se při jeho vyhlášení vedle výroku sděluje i podstatná část odůvodnění (§ 128 odst. 2 ve spojení s § 138 trestního řádu). Jen tak může obviněný podat kvalifikovanou stížnost proti usnesení (nález III. ÚS 3588/22 , bod 13, podobně další již citovaná judikatura, viz body 6 a 15 shora).
18. Krajský soud usnesení založil na právním názoru odlišném od shora uvedené jednotné judikatury. Krajský soud však ani v usnesení, ani nyní ve vyjádření k ústavní stížnosti nepodal žádnou konkurující argumentaci k této judikatuře (není jasné, zda si byl této judikatury vůbec vědom). Proto postačí odkázat na výše uvedené závěry ustálené judikatury Ústavního soudu, kterou musí obecné soudy zásadně respektovat (čl. 89 odst. 2 Ústavy).
19. Krajský soud tak porušil stěžovatelovo právo na přístup k soudu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny. Protože krajský soud nesprávně zamítnul stížnost pro opožděnost, Ústavní soud nemůže rozhodnout jinak než zrušit napadené usnesení krajského soudu. Krajský soud tak o stížnosti proti usnesení městského soudu rozhodne znovu, tentokrát meritorně.
20. Ústavní soud proto ústavní stížnosti vyhověl a napadené usnesení krajského soudu zrušil podle § 82 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 5. března 2024
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu