Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudců Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti P. N., zastoupeného Mgr. Patrikem Bauerem, advokátem Advokátní kanceláře se sídlem v Chomutově, nám. 1. máje 97, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 2. 2010 č. j. 7 To 90/2010-18 a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 2. 2010 č. j. 40 Nt 606/2010-10, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Jak stěžovatel uvádí v ústavní stížnosti, byl dne 10. 2. 2010 v 17.10 hod. zadržen a usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 2. 2010 č. j. 40 Nt 606/2010-10 byl vzat do vazby z důvodů uvedených v ustanovení § 67 písm. b), c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád" nebo "tr. ř."). Dne 20. 2. 2010 bylo následně stěžovateli doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání pro trestný čin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Proti usnesení o vzetí do vazby podal stěžovatel stížnost, Krajský soud v Ústí nad Labem však usnesením ze dne 25. 2. 2010 č. j. 7 To 90/2010-18 shledal výrok o vzetí do vazby za správný a zákonný.
3. Shora uvedenými rozhodnutími obecných soudů o jeho vzetí do vazby byl podle stěžovatelova názoru porušen zákon způsobem, který se dotýká ústavních principů. Důvod k uvalení koluzní vazby není dán, neboť podle stěžovatele není problémem vyslechnout neodkladně jeho bývalé spolupracovníky a jeho nadřízeného. Ke snaze policejního orgánu vyslechnout 1482 poškozených jako svědky je pak podle stěžovatele nereálné všechny tyto další svědky ovlivnit. K vazebnímu důvodu podle ustanovení § 67 písm. c) tr.
ř. stěžovatel uvádí, že z předchozích legálních podnikatelských aktivit má dostatek finančních prostředků, což ve své výpovědi uvedl vyšetřovateli a u soudu. Odvolací soud však k této okolnosti nepřihlédl a přitom neuvedl, jak dospěl k závěru, že bude stěžovatel trestnou činnost opakovat. V další části ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že vyšetřovatelé v průběhu vyšetřování pochybili při zajišťování důkazů, neboť při jeho zadržení dne 10. 2. 2010 zůstal člen bezpečnostního oddělení u jeho odemčeného auta, v němž se pak objevily mobilní telefony.
Stěžovatel taktéž zdůrazňuje, že trestná činnost byla na prodejně v Lounech páchaná bez přerušení i v době od 2. 1. 2008 do 10. 2. 2010, kdy čerpal dovolenou. Velký rozsah předmětné trestné činnosti nese pak znaky toho, že ji na stěžovatelův login páchal i někdo jiný z jeho spolupracovníků. V závěru ústavní stížnosti vyslovuje stěžovatel přesvědčení, že vazební důvody ze shora uvedených důvodů nejsou v jeho případě dány a navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí obecných soudů o jeho vzetí do vazby svým nálezem zrušil.
5. Do úvah plynoucích ze skutkových zjištění známých v době rozhodování obecných soudů o vazbě se Ústavní soud ve smyslu své dnes již ustálené judikatury cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 1 a násl. Listiny) buď vůbec, anebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky (srov. nález sp. zn. III. ÚS 18/96 , Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 6, nález č. 88, str. 145).
6. Ke stěžovatelovým námitkám k uplatnění vazebního důvodu podle ustanovení § 67 písm. b) tr. ř. v souvislosti s jeho vzetím do vazby Ústavní soud uvádí, že uvedené ustanovení trestního řádu poskytuje soudu relativně široký prostor pro individuální uvážení vazebního důvodu koluzní vazby. Ústavní soud ve vztahu k danému případu připomíná, že oba obecné soudy při posuzování předmětného důvodu vazby vycházely ze stavu důkazního řízení v době rozhodování o vzetí do vazby, přičemž podrobně odůvodnily existenci obav z maření objasňování s ohledem na sofistikovaný způsob trestné činnosti, která je stěžovateli dávána za vinu, a jež se vyznačuje velkým rozsahem útoků předpokládajících vyslechnutí vedle stěžovatelových spolupracovníků rovněž velkého počtu dalších svědků.
Ústavní soud v tomto ohledu shledal, že skutečnosti, v nichž bylo obecnými soudy spatřováno naplnění uvedeného vazebního důvodu, obecné soudy dostatečně vysvětlily a těmto jejich závěrům nelze z ústavněprávního hlediska nic vytknout.
7. Co se týče namítaného vazebního důvodu podle § 67 písm. c) tr. ř., předpokládá toto ustanovení existenci skutečností odůvodňujících obavu, že obviněný bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán. Tato podmínka je splněna zejména tehdy, jestliže stěžovatel zavdá příčinu k takové obavě svým jednáním, nicméně v závislosti na konkrétním případu může být shledána dostatečnou i určitá objektivní konstelace. Zmíněnou objektivní konstelaci soudy spatřovaly v povaze stíhané trestné činnosti převážně majetkového charakteru, které se měl stěžovatel dopouštět s velkým rozsahem útoků, a v jejím dlouhodobém páchání se zdrojem příjmů nadlepšujícím životní standard stěžovatele, jak podrobně rozvedly oba obecné soudy v odůvodnění svých rozhodnutí o vzetí stěžovatele do vazby.
Ústavní soud k vazbě předstižné opakovaně konstatuje, že z titulu její převážně preventivní funkce nelze požadovat, aby soudce učinil naprosto jistý závěr, že nebude-li obviněný ponechán ve vazbě, naplní se následek předpokládaný v § 67 písm. c) tr. ř. Podstatné je, aby závěry soudů o nezbytnosti vazebního stíhání z tohoto důvodu logicky plynuly z dosud zjištěného skutkového stavu, jinými slovy, aby z napadených rozhodnutí bylo možno vysledovat objektivní východiska, způsob uvažování soudů a jejich vztah k závěrům, k nimž se při hodnocení dobraly.
8. K námitkám stěžovatele stran průběhu vyšetřování trestné činnosti, jež je mu dávána za vinu, Ústavní soud připomíná, že rozhodnutí o vzetí do vazby nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného. Vazbu je nutno respektovat jako zajišťovací institut, který slouží k dosažení účelu trestního řízení, a je přirozené, že rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti (a nikoli jistoty) ohledně důsledků, které mohou nastat, nebyl-li by obviněný vzat do vazby. Důvodnost obvinění je předmětem celého trestního řízení.
9. V souladu se zásadou minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů Ústavní soud neshledal v postupu obecných soudů porušení zákonných ustanovení promítajících se do roviny protiústavnosti. Obecné soudy v posuzované věci interpretovaly a aplikovaly trestní řád ústavněprávně konformním způsobem a proto Ústavní soud nemohl přisvědčit tvrzení stěžovatele o porušení jeho základních práv zaručených ústavním pořádkem České republiky a Úmluvou.
10. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než předmětnou ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. června 2010
Miloslav Výborný, v. r. předseda senátu Ústavního soudu