Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
IV. ÚS 108/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dne 18. března 1998 ve věci ústavní stížnosti Z.H., zastoupeného JUDr. P.P., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 1997, čj. 11 Co 491/97-38, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, potvrzujícímu rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 9. 4. 1997, čj. 7 C 241/96-22, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti OD na zaplacení částky Kč 44 214,--, stěžovatel uvádí, že napadeným rozsudkem byl zkrácen na svém ústavně zaručeném právu zakotveném v článku 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), když vynaložil ze svého prostředky na opravu bytu a pouze pro nesouhlas jeho manželky byl návrh zamítnut. Z uvedených důvodů domáhá se proto zrušení napadeného rozhodnutí. 2 - IV. ÚS 108/98
Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy, a již proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny. V tomto směru zjistil Ústavní soud z obsahu spisu Okresního soudu v Opavě, sp. zn. 7 C 241/96, že stěžovatel uplatnil u tohoto soudu vůči žalovanému OD nárok na zaplacení částky Kč 44 214,-- s příslušenstvím, vynaložené na montáž plynového etážového topení.
Okresní soud v Opavě již citovaným rozsudkem žalobu stěžovatele zamítl a k odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem tak, že rozsudek soudu prvého stupně potvrdil. Na rozdíl od důvodů, z nichž ve svém rozhodnutí vycházel okresní soud, konstatoval krajský soud s poukazem na ustanovení § 145 odst. 1 občanského zákoníku, že k vyřizování nikoli běžných záležitostí je třeba souhlasu obou manželů, což znamená, že nedala-li stěžovatelova manželka souhlas nejen k použití společných finančních prostředků ve značné výši, ale ani k podání žaloby, není na straně stěžovatele dána věcná legitimace.
Tento závěr krajského soudu se jeví i Ústavnímu soudu zcela konformní s citovaným ustanovením § 145 odst. 1 občanského zákoníku a je navíc natolik logický, že k němu již není třeba co dodávat. Podle názoru Ústavního soudu je proto zcela evidentní, že napadeným rozhodnutím nedošlo k zásahu do žádného ze stěžovatelových ústavně zaručených práv. Z uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 18. března 1998
JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj