Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy ve věcech ústavních stížností stěžovatele HARYKOVI, rodinný nadační fond, sídlem Havlíčkova 1754, Frýdlant nad Ostravicí, zastoupeného JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem, sídlem Českobratrská 1403/2, Ostrava, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. ledna 2025 č. j. 5 To 3/2025-13974 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. září 2024 č. j. 49 T 6/2024-13532, vedené pod sp. zn. IV.
ÚS 1133/25 , a proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. ledna 2025 č. j. 5 To 2/2025-13970 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. září 2024 č. j. 49 T 6/2024-13520, vedené pod sp. zn. IV. ÚS 1134/25 , za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, Krajského státního zastupitelství v Ostravě, České republiky - Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj a PM Foundation, rodinný nadační fond, sídlem Junácká 1305/94, Ostrava, jako vedlejších účastníků řízení, o návrhu na spojení ústavních stížností, takto: Ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. IV.
ÚS 1133/25 a
IV. ÚS 1134/25 se spojují ke společnému řízení a nadále budou vedeny pod sp. zn. IV. ÚS 1133/25
.
1. Ústavní soud obdržel v záhlaví uvedené ústavní stížnosti, jimiž se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva.
2. Podle § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve spojení s § 112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, může Ústavní soud spojit ke společnému projednání věci, které u něho byly zahájeny a skutkově spolu souvisejí, nebo se týkají týchž účastníků.
3. Z předmětných ústavních stížností a jejich příloh se podává, že obě ústavní stížnosti směřují proti obsahově obdobným usnesením vydaným v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 49 T 6/2024. Také stěžovatel, s ohledem na podobnost argumentace v obou věcech, nechal na zvážení Ústavního soudu, zda obě řízení nespojit.
4. Ústavní soud, z důvodu hospodárnosti a efektivity, podle shora uvedených zákonných ustanovení, rozhodl o spojení ve výroku uvedených věcí ke společnému řízení.
5. Podle § 5 odst. 7 rozvrhu práce Ústavního soudu pro rok 2025 č. Org. 01/25 je soudkyní zpravodajkou ve spojených věcech soudkyně Lucie Dolanská Bányaiová, neboť jí byla přidělena první ze spojovaných ústavních stížností.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. dubna 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu
5. Stěžovatel se domnívá, že vrchní soud porušil jeho právo na spravedlivý proces, neboť nepřihlédl ke svému dříve vydanému rozhodnutí v téže věci, v důsledku čehož posoudil případ stěžovatele svévolně a v rozporu se svým vlastním dříve formulovaným právním názorem. Vrchní soud nezvážil podstatné okolnosti věci a nevypořádal se s námitkami stěžovatele, jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné.
6. Obecné soudy nedoložily splnění zákonných podmínek zajištění náhradní hodnoty. Jako náhradní hodnotu lze zajistit pouze majetek osoby, která v minulosti disponovala s výnosem z trestné činnosti, takového výnosu se sama svým jednáním zbavila a v době rozhodování o zajištění již takovým výnosem nedisponuje. Soudy nemají oprávnění rozhodnout o zajištění náhradní hodnoty u osoby odlišné od pachatele, aniž by se jakkoliv věnovaly tomu, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro takový postup, k čemuž došlo v jeho případě. Stěžovatel poukazuje na to, že v původním rozhodnutí o návrhu na zajištění nároku poškozené krajský soud tomuto návrhu nevyhověl a svůj názor změnil až v návaznosti na kasační rozhodnutí vrchního soudu. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnosti byly podány včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla napadená rozhodnutí vydána. Ústavní soud je k jejich projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnosti jsou přípustné, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Vlastní posouzení věci Ústavním soudem
8. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)].
9. Použití dočasných majetkových zajišťovacích institutů napomáhá objasňování a případně reparaci závažné, zejména hospodářské kriminality, jehož podstatou je nikoliv odejmutí majetkových hodnot majiteli, ale omezení dispozičního práva s nimi. Cílem sledovaným právní úpravou je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, jakož i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností [srov. nález ze dne 2. 12. 2013 sp. zn. I. ÚS 2485/13 (N 206/71 SbNU 429), usnesení ze dne 15. 1. 2015 sp. zn. III. ÚS 358/14 , ze dne 1. 7. 2004 sp. zn. III. ÚS 125/04 , ze dne 11. 3. 2004 sp. zn. II. ÚS 708/02 a další]. Při přezkumu rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení týkajících se zajištění majetkových hodnot vychází Ústavní soud z toho, že zajištění je sice opatřením pouze dočasným, přesto zasahuje do ústavně zaručených práv vlastníků věcí, zejména do práva na ochranu vlastnictví (čl. 11 odst. 1 Listiny). Jsou to přitom v prvé řadě orgány činné v trestním řízení, jejichž úkolem je posoudit ústavnost (resp. zákonnost) použití zajišťovacích nástrojů.
10. Ústavní soud ve své dosavadní rozhodovací praxi stanovil základní kritéria pro posouzení ústavní konformity zásahu do vlastnických práv jednotlivce použitím dočasných majetkových zajišťovacích institutů: rozhodnutí musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2, čl. 38 odst. 1 Listiny) a nemůže být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). Jsou-li tyto požadavky dodrženy a zásah státu respektuje přiměřenou (spravedlivou) rovnováhu mezi požadavkem obecného zájmu společnosti, který je zásahem sledován, a požadavkem ochrany základních práv jednotlivce, Ústavní soud nepovažuje zajištění majetku dotčené osoby za neústavní zásah do jejích vlastnických práv [srov. nálezy ze dne 20. 10. 2015 sp. zn. II. ÚS 3662/14 (N 187/79 SbNU 121), ze dne 30. 8. 2021 sp. zn. I. ÚS 1181/21 (N 151/107 SbNU 266), ze dne 13. 3. 2024 sp. zn. III. ÚS 584/22 ].
11. K posouzení, zda jsou naplněna shora naznačená kritéria, jsou v prvé řadě povolány orgány činné v trestním řízení, zejména obecné soudy. Mají-li soudy dostát požadavkům kladeným na ně ústavními předpisy, musí při svém rozhodování o otázkách týkajících se zajištění majetku respektovat garance čl. 36 a násl. Listiny, které dotčenému subjektu zaručují právo na soudní ochranu. Z hlediska práva na soudní ochranu je podstatné, aby rozhodnutí týkající se zajištění bylo dostatečně odůvodněno.
12. V nyní posuzované věci obecné soudy rozhodly o zajištění nemovitostí a podílů v obchodních korporacích jako náhradní hodnoty z výnosů z trestné činnosti. Zákonným podkladem pro takové rozhodnutí je § 79g trestního řádu. Jak vyplývá z odůvodnění napadených rozhodnutí, v trestním řízení se nepodařilo zajistit výnos z trestné činnosti, a to zejména z toho důvodu, že s ohledem na generický charakter peněz mohlo dojít v průběhu času k jejich spotřebování, přeměně na jiné hodnoty, smísení či ukrytí. Soudy obou stupňů jak ve vztahu k nemovitostem stěžovatele, tak ve vztahu k jeho podílům na obchodních korporacích dostatečně odůvodnily vyšší stupeň pravděpodobnosti potřebný k dosažení závěru o tom, že výnosy ze stíhané trestné činnosti mohly být účelově převáděny na stěžovatele, přičemž poukázaly na personální propojenost mezi obžalovanými a stěžovatelem, ale také obchodními korporacemi, v nichž má stěžovatel obchodní podíly. Soudy přihlédly k charakteru páchané trestné činnosti, časovým souvislostem mezi jejím pácháním a založením rodinných nadačních fondů a převáděním majetku do jejich vlastnictví, přičemž poukázaly i na odposlechy v trestním řízení, které naznačují, že konkrétní osoby z okruhu vedení stíhaných právnických osob vnímaly ještě před zahájením trestního stíhání "zájem příslušných orgánů o dění v konglomerátu firem, jejichž činnost je předmětem aktuálního trestního řízení". Obecné soudy rovněž v obou posuzovaných věcech dostatečně odůvodnily přiměřenost zajištění a řádně se zabývaly všemi argumenty, které stěžovatel v řízení předkládal.
13. Podle Ústavního soudu obecné soudy ústavně souladně odůvodnily naplnění podmínek § 79g trestního řádu, s námitkami stěžovatele se dostatečně vypořádaly a nezatížily svá rozhodnutí prvkem svévole ani jinou vadou dosahující ústavněprávní roviny. Pakliže obecné soudy dostatečně vysvětlily své závěry (založené na vysoké míře pravděpodobnosti) o tom, že na stěžovatele mohly být účelově převáděny výnosy z trestné činnosti, nelze akceptovat jeho námitku, že nemůže být považován za "osobu, která měla povinnost strpět zajištění původní věci" ve smyslu uvedeného ustanovení. Rozhodnutí o zajištění mají zákonný podklad, byla vydána příslušným orgánem a nejsou projevem svévole, Ústavní soud proto neshledal důvod pro svůj kasační zásah.
14. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele. Postupoval proto podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrhy zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. srpna 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu