Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
IV. ÚS 125/2000
Ústavní soud rozhodl dne 21. března 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti 1) E. B., 2) M. K., 3) H. S., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 12. 1999, čj. Na 122/99-32, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Vrchního soudu v Praze stěžovatelé dovozují, že v řízení před Krajským soudem v Plzni, stejně jako v řízení před správními orgány došlo k porušení celé řady jejich ústavně zaručených práv, a domáhají se proto zrušení všech, v souvislosti s jejich záležitostí, vydaných rozhodnutí.
Z obsahu spisu 30 Ca 359/97 Krajského soudu v Plzni Ústavní soud zjistil, že rozsudkem tohoto soudu ze dne 30. 6. 1999, čj. 30 Ca 359/97-21, bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v Klatovech ze dne 6. 8. 1997, čj. PÚ 5810/92 B, o nevydání, v tomto rozhodnutí blíže označených, nemovitostí v k. ú. H.. Proti tomuto rozsudku podali stěžovatelé dovolání k Vrchnímu soudu v Praze, který napadeným usnesením řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil, a to pro chybějící funkční příslušnost jakéhokoli soudu k projednání věci, když současně konstatoval, že správní soudnictví je řízením jednoinstančním.
Na tomto rozhodnutí a závěrech vrchního soudu nelze spatřovat nic protiústavního, naopak bylo na stěžovatelích, aby v situaci, kdy Krajský soud v Plzni rozhodl již konstatovaným rozsudkem v jejich neprospěch, toto rozhodnutí doručené jim ve dnech 15. a 16. 7. 1999 napadli včas podanou ústavní stížností, což však neučinili. Za tohoto stavu věci Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 21. března 2000
JUDr. Vladimír Čermák předseda senátu