Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Tamala system a.s., sídlem Rybná 716/24, Praha 1 - Staré Město, zastoupené JUDr. Pavlem Sedlářem, advokátem, sídlem Nádražní 344/23, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. února 2025 č. j. 33 Cdo 888/2024-164, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2023 č. j. 28 Co 276/2023-140 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. března 2023 č. j. 21 C 121/2022-106, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti BOHEMIA SILVER s.r.o., sídlem Rybná 682/14, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i právo na veřejné projednání věci s možností vyjádřit se k provedeným důkazům podle čl. 38 odst. 2 Listiny.
2. Vedlejší účastnice se po stěžovatelce domáhala zaplacení částky celkem ve výši 1 078 412 Kč s příslušenstvím na podkladě tvrzení, že má pohledávky za stěžovatelkou, které nabyla smlouvou o postoupení pohledávek a které mají právní důvod ve smlouvě o poskytování služeb (zajištění ochrany a ostrahy majetku a osob). V řízení nebylo sporu o tom, že tyto služby byly stěžovatelce poskytnuty v období od května 2019 do září 2019 obchodní společností PROCUSYS SERVICES a.s., která za ně stěžovatelce vyfakturovala částky v celkové výši 1 348 014,52 Kč. Spornou se stala otázka, na koho byly pohledávky postoupeny.
3. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") napadeným rozsudkem žalobě zcela vyhověl, stěžovatelce uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnicí požadovanou částku (výrok I) a náhradu nákladů řízení ve výši 111 227,60 Kč (výrok II). Obvodní soud dospěl k závěru, že pohledávky byly v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "obč. zák."), platně postoupeny na vedlejší účastnici a postoupení bylo stěžovatelce řádně oznámeno podle § 1882 obč. zák. Obrana stěžovatelky spočívající v tvrzení, že pohledávky byly již dříve postoupeny z původní věřitelky - obchodní společnosti PROCUSYS SERVICES a.s. na další subjekty (obchodní společnost SOLINATION LIMITED registrovanou v Seychelské republice a následně na obchodní společnost IVP SYSTEMS a.s.) nebyla stěžovatelkou i přes poučení poskytnuté podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř."), věrohodně prokázána a obvodní soud ji považoval za účelovou. K tomu doplnil, že na obchodní společnost SOLINATION LIMITED nemohly být pohledávky postoupeny už jen z toho důvodu, že tato společnost zanikla ke dni 24. 4. 2018, tedy fakticky dříve, než pohledávky, které mohly být předmětem postoupení, vůbec vznikly.
4. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem rozhodnutí obvodního soudu potvrdil (výrok I) a stěžovatelce uložil povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení ve výši 32 266,40 Kč (výrok II). Městský soud se zabýval zejména tím, zda bylo řádně provedeno dokazování. Neshledal, že by obvodní soud při zjišťování skutkového stavu opomenul nějaké rozhodné skutečnosti nebo že by pro svá skutková zjištění neměl oporu v provedeném dokazování. Námitkou, že některým důkazům měl či neměl obvodní soud uvěřit, nelze zpochybnit skutkový stav a nesouhlas s hodnocením důkazů není způsobilým odvolacím důvodem.
5. Následné dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl jako nepřípustné, protože stěžovatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání. Stěžovatelka nastolenými dovolacími otázkami nezpochybnila žádný právní závěr, na němž bylo rozhodnutí městského soudu založeno. Svými námitkami (nedostatečné odůvodnění, neprovedení některých důkazů, opomenutí navrženého důkazu, nepřezkoumatelnost rozhodnutí) stěžovatelka namítala vady řízení, které samy o sobě nemohou založit přípustnost dovolání. K tomu doplnil, že obvodní soud vysvětlil, proč neprovedl stěžovatelkou navržené důkazy. Samotné hodnocení provedených důkazů pak nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem. Nejvyšší soud konečně zmínil, že předložené dovolací otázky byly formulovány příliš obecně.
6. Stěžovatelka nejprve shrnuje podstatu sporu a průběh dosavadního řízení. Pro rozhodnutí je zásadní posouzení otázky, komu byly postoupeny pohledávky, jejichž zaplacení se vedlejší účastnice domáhá. Namítá, že obecné soudy pochybily, když neprovedly stěžovatelkou navržené důkazy výslechem svědků, které měly prokázat existenci, platnost a účinnost postupní smlouvy s obchodní společností SOLINATION LIMITED a následně postoupení pohledávky na obchodní společnost IVP SYSTEMS a.s. Vyslovuje přesvědčení, že zánik obchodní společnosti SOLINATION LIMITED nebyl relevantním způsobem zjištěn. Byť stěžovatelka připouští, že některé skutečnosti (notoriety nebo známé z úřední činnosti) není třeba vždy dokazovat, mělo by být u těch skutečností, které jsou známy pouze soudu, účastníkům umožněno, aby se k jejich povaze vyjádřili. Podle stěžovatelky obecné soudy nepřípustně obešly problém aplikace seychelského práva tvrzením, že jde o skutečnost známou z úřední činnosti. Toto pochybení vyvstává ještě více do popředí v souvislosti s tím, že neprovedení navržených svědeckých výpovědí zdůvodnily právě skutečností známou soudu z úřední činnosti.
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
8. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
9. Z rekapitulace ústavní stížnosti a argumentace v ní obsažené je zjevné, že se stěžovatelka snaží zpochybnit především skutkové a z nich vyvozené právní závěry týkající se postoupení pohledávek. Taková ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu nepřísluší. Ústavní soud již v řadě případů judikoval, že mu nepřísluší přehodnocovat skutkové a právní závěry obecných soudů. Rovněž výklad jiných než ústavních předpisů i jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou samostatnou záležitostí obecných soudů. Skutečnost, že soud vyslovil právní názor, s nímž se stěžovatelka neztotožňuje, nezakládá sama o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti.
10. Stěžovatelka namítá, že nebyly provedeny důkazy prokazující postoupení pohledávek na obchodní společnost SOLINATION LIMITED a následně na obchodní společnost IVP SYSTEMS a.s. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že stěžovatelka ani po výzvě, kterou učinil obvodní soud podle § 118a odst. 3 o. s. ř., nedoložila a nedoplnila relevantní důkazy, které by prokazovaly, že došlo k postoupení pohledávky na jí uváděnou oprávněnou osobu (obchodní společnost IVP SYSTEMS a.s.), které podle svých tvrzení plnila.
Některé z důkazů navržených stěžovatelkou (konkrétně výslechy svědků Mgr. Kubeše, Ing. Glazara a účastnická výpověď stěžovatelky, resp. svědecká výpověď jejího statutárního orgánu Martina Frehlicha) nebyly provedeny. Obvodní soud dostatečně srozumitelně vysvětlil (viz bod 31 rozsudku), že tyto důkazy měl za nadbytečné a proč postoupení pohledávek na vedlejší účastnici považoval za dostatečně zjištěné a prokázané písemnou smlouvou. Nejde přitom o opomenuté důkazy ve světle judikatury Ústavního soudu, na kterou správně poukázal Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí (viz body 11 a 12 usnesení).
11. Pro úplnost lze jen dodat, že jde-li o hodnocení důkazů, Ústavní soud pravidelně zdůrazňuje, že z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, která je obsažená v § 132 o. s. ř. Postupují-li obecné soudy ve své činnosti ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny, není Ústavní soud oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, a tedy ani "hodnotit" jejich hodnocení důkazů, byly-li zásady dané § 132 o. s. ř. respektovány. Hodnocení důkazů a závěry o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených skutečností jsou věcí vnitřního přesvědčení soudce a jeho logického myšlenkového postupu. Na způsobu, jak obecné soudy v této věci hodnotily důkazy, neshledává Ústavní soud nic neústavního.
12. Co se týče námitky, že obecné soudy obešly povinnost zjistit si relevantní cizozemské právo týkající se zjištění okamžiku zániku obchodní společnosti SOLINATION LIMITED poukazem na to, že jde o skutečnost známou z úřední činnosti, Ústavní soud podotýká, že toto zjištění bylo použito pouze podpůrně k vyvrácení obrany stěžovatelky. Pro posouzení věci bylo totiž rozhodující, že obecné soudy, jak již bylo uvedeno výše, vyšly z prokázaného zjištění o postoupení pohledávky na vedlejší účastnici s tím, že stěžovatelce bylo toto postoupení rovněž řádně oznámeno. Naopak důkazy, které měly sloužit k prokázání tvrzení stěžovatelky o postoupení pohledávek na obchodní společnost SOLINATION LIMITED a následně na obchodní společnost IVP SYSTEMS a.s., byly hodnoceny zčásti jako nevěrohodné, a to zejména z důvodu antedatování listin a vzájemné propojenosti jednotlivých osob a společností.
13. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. května 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu