Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka a soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti ALEMA Lanškroun s. r. o., sídlem Dvořákova 328, Lanškroun, zastoupené JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem, sídlem Palackého 151/10, Prostějov, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. února 2025 č. j. 3 Afs 301/2023-68, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, o vyloučení soudce Zdeňka Kühna, takto: Soudce Zdeněk Kühn je vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 1276/25
.
1. Ústavní soud vede řízení o stěžovatelčině ústavní stížnosti proti výše uvedenému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Podle rozvrhu práce věc připadla IV. senátu ve složení Lucie Dolanská Bányaiová, Josef Fiala a Zdeněk Kühn. Dne 19. 5. 2025 podal právní zástupce stěžovatelky námitku podjatosti vůči soudci Zdeňku Kühnovi se zdůvodněním, že již rozhodoval ve skutkově podobné věci stěžovatelky, a to s nepříznivým právním názorem pro stěžovatelku, který však v posuzované věci není Nejvyšším správním soudem následován.
2. Soudkyně zpravodajka Lucie Dolanská Bányaiová předložila předsedovi III. senátu dne 28. 5. 2025 vyjádření soudce Zdeňka Kühna k námitce podjatosti k posouzení, zda lze mít ve smyslu § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu pochybnosti o jeho podjatosti. Ve vyjádření soudce Zdeněk Kühn uvedl, že i když nemá osobně žádný vztah k věci ani k účastníkům, námitku považuje za důvodnou, protože byl jedním ze tří soudců Nejvyššího správního soudu, kteří rozhodovali o kasační stížnosti vedené pod sp. zn. 10 Afs 54/2020. Tato věc je v podstatě identická s věcí posuzovanou, liší se jen zdaňovacím rokem daně z příjmů právnických osob, fakticky by přezkoumával ústavnost rozsudku, na kterém se před lety podílel, protože jde evidentně o shodné důkazy a shodné skutkové závěry.
3. O návrhu na vyloučení soudců IV. senátu Ústavního soudu rozhoduje podle § 9 odst. 1 Rozvrhu práce Ústavního soudu na rok 2025 (Org. 01/25) III. senát Ústavního soudu.
4. Podle § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je soudce vyloučen, lze-li se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle § 36 odst. 2 téhož zákona je soudce také vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v tomto ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon [čl.
38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")]. Nezávislý a nestranný soudce je klíčovou součástí práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce nutno posuzovat ze subjektivního i z objektivního hlediska. Subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní hledisko o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující v tomto ohledu oprávněné pochybnosti.
5. Vzhledem k okolnostem, které uvedl soudce Zdeněk Kühn, nelze při posuzování z vnějšího (objektivního) pohledu nezávislého pozorovatele plně vyloučit pochybnosti o nepodjatosti soudce, a proto III. senát Ústavního soudu dospěl k závěru, že je naplněn důvod podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu k vyloučení soudce Zdeňka Kühna z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 1276/25
.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. června 2025
Milan Hulmák v. r. předseda senátu
7. Ústavní soud připomíná, že je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a do rozhodovací činnosti soudů zasahuje až tehdy, dojde-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. již nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94
(N 5/3 SbNU 17)]. Z hlediska pravomoci Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti mu nepřísluší přezkoumávat výklad podústavního práva. Ve smyslu § 12 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, je to především Nejvyšší správní soud, jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví, který je k tomu v zájmu zajištění jednoty a zákonnosti rozhodování povolán.
8. Obsah ústavní stížnosti stěžovatelky představuje polemiku se závěry správních soudů uplatněnou již v předchozích řízeních, která byla řádně vypořádána. Svým postupem stěžovatelka nepřípustně staví Ústavní soud do role další přezkumné instance. Z její argumentace je zřejmé, že neakceptuje závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2022 č. j. 10 Afs 54/2020-77, stejně jako usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 5. 2023 sp. zn. IV. ÚS 2925/22 , jejichž předmětem přezkumu byla oprávněnost uplatnění vynaložených nákladů stěžovatelky podle § 34 zákona o daních z příjmů za zdaňovací období roku 2011.
9. V posuzované věci stěžovatelka napadá výklad podústavního práva, který Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší, přičemž opětovně nesouhlasí s výkladem § 34 zákona o daních z příjmů provedeným Nejvyšším správním soudem. Stěžovatelka však ve své argumentaci "daňovou Schrödingerovou kočkou" opomíjí, že zvýšené nároky na uplatnění odpočtu na výzkum a vývoj podle § 34 zákona o daních z příjmů vyplývají ze systematiky zákona o daních z příjmů, neboť poplatník si o výdaje na podporu výzkumu a vývoje sníží základ daně nejen prostřednictvím výdajů (nákladů) daňově uznatelných, ale i podruhé při uplatnění odčitatelné položky podle § 34 zákona o daních z příjmů.
Nejvyšší správní soud aproboval postup správních orgánů, které neuznaly stěžovatelkou uplatněný odpočet na podporu výzkumu a vývoje, neboť jí kalkulovaná hodinová sazba použitá pro výpočet mzdových nákladů byla vypočtena jako shodná pro všechny pracovníky (dělníky, konstruktéry, technology), a to bez ohledu na to, zda se podíleli na výzkumných projektech, či nikoliv. Stanovená výše mzdových nákladů tak nepředstavovala skutečné konkrétní mzdové náklady konkrétního pracovníka podílejícího se na projektech.
Z napadeného rozhodnutí je jednoznačně patrno, jakými úvahami se Nejvyšší správní soud řídil při posouzení nynější věci, přičemž ani po obsahové stránce úvahy nijak z ústavněprávních limitů nevybočují.
10. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka neuplatnila žádnou novou argumentaci a v posuzované věci nenastaly žádné nové skutečnosti, Ústavní soud odkazuje na závěry v usnesení sp. zn. IV. ÚS 2925/22 , od nichž nemá důvod se jakkoliv odchylovat. Tento postup je v souladu s judikaturní praxí Ústavního soudu (srov. usnesení ze dne 15. 5. 2012 sp. zn. I. ÚS 490/12 , ze dne 21. 7. 2015 sp. zn. III. ÚS 241/15 aj.).
11. Právní závěry Nejvyššího správního soudu v napadeném rozsudku jsou podle Ústavního soudu ústavně konformní a není třeba je jakkoli korigovat. Nejvyšší správní soud stěžovatelce srozumitelně vysvětlil, že v posuzované věci neprokázala skutečnou a správnou výši mzdových nákladů jednotlivých pracovníků, kteří se podíleli na výzkumných projektech, pročež nemohla tyto výdaje uplatnit podle § 34 odst. 4 zákona o daních z příjmů. Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s platným zněním zákona a také v souladu se svojí konstantní judikaturou (viz citovaný rozsudek č. j. 10 Afs 54/2020-77).
12. Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by opodstatňovalo závěr o porušení základních práv stěžovatelky, proto z uvedených důvodů ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 1. října 2025
Josef Fiala v. r. předseda senátu