Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele M. K., advokáta, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. dubna 2025 č. j. 53 Co 151/2025-868 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. března 2025 č. j. 25 P 37/2017-803, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a nezl. J. K., nezl. A. K., a E. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení. Tvrdí, že civilní soudy porušily jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí plyne následující. Obvodní soud pro Prahu 10 nařídil usnesením předběžné opatření, kterým svěřil nezletilé vedlejší účastníky (jde o děti stěžovatele a vedlejší účastnice) do zatímní péče vedlejší účastnice. Učinil tak proto, že stávající úprava střídavé péče nebyla v zájmu nezletilých vedlejších účastníků. Stěžovatel jim neposkytuje bezpečné výchovné prostředí, protože není schopen řešit konflikty bez výrazného a nekontrolovaného projevu negativních emocí.
Obvodní soud za účelem zjištění výchovných kompetencí a vzájemných vztahů ustanovil znalce a současně upravil asistované styky stěžovatele s nezletilými vedlejšími účastníky, aby nedošlo k přerušení jejich kontaktů. Dále určil, že vedlejší účastnice není povinna přispívat na výživu nezletilých vedlejších účastníků. Civilní soudy po 3 měsících předběžné opatření prodloužily na dobu dalších 3 měsíců, protože je žádoucí, aby do doby, než budou známy závěry znalců, bylo stávající předběžné opatření zachováno.
3. Obvodní soud posléze znovu (podruhé) nyní napadeným usnesením prodloužil platnost předběžného opatření ve vztahu k úpravě dočasné péče a výživy o další 3 měsíce od vykonatelnosti (neprodloužil ho ve vztahu k úpravě asistovaného styku, neboť stěžovatel tento styk nevyužívá). Obvodní soud zjistil, že se asistované kontakty stěžovatele a nezletilých vedlejších účastníků nekonají. Obvodní soud stále nedisponuje znaleckým posudkem, protože bylo možné spis zaslat znalcům až dne 6. 3. 2025. Kvůli tomu z objektivních příčin nešlo ukončit ve lhůtě 6 měsíců důkazní řízení. Důvody pro předběžné opatření nadále trvají, neboť dosud nebyl zpracován znalecký posudek, který by vyvrátil pochybnosti o výchovných kompetencích stěžovatele. Stěžovatel se rozhodl nevyužít asistované kontakty s nezletilými, nelze proto učinit nové dílčí závěry o jejich aktuálním vztahu.
4. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze napadeným usnesením usnesení obvodního soudu potvrdil. Námitka podjatosti soudkyně obvodního soudu je nedůvodná, protože směřuje jen proti jejímu procesnímu postupu ve věci, což zákonný důvod pro vyloučení není. Usnesení obvodního soudu je ve prospěch nezletilých vedlejších účastníků, protože dosud nebyl zpracován znalecký posudek, který by vyvrátil pochybnosti o výchovných kompetencích stěžovatele. V mezidobí se též nezměnily poměry. Je proto žádoucí, aby bylo do doby, než budou známy znalecké závěry, předběžné opatření prodlouženo.
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti argumentuje, že neproběhlo zjišťování názorů nezletilých vedlejších účastníků, civilní soudy vycházely z cca 10 měsíců staré zprávy asistující organizace Area Fausta. Civilní soudy nechávají vedlejší účastnici, aby na nezletilé vedlejší účastníky jednostranně působila a nedostatečně zjistily skutkový stav. Vedlejší účastnice na nezletilé vedlejší účastníky působí negativně a pobyt u ní není v jejich nejlepším zájmu. Důkazem je zhoršení jejich školního prospěchu a kázeňské a behaviorální problémy. Tato skutečnost zakládá změnu poměrů a civilní soudy ji nezohlednily. Civilní soudy kromě toho nedůvodně čekaly s předložením spisu znalcům, ignorují skutečnosti obsažené ve spisu, nesprávně vyhodnotily důvody pro prodloužení předběžného opatření a nevypořádaly se s námitkou podjatosti soudkyně. Soudkyně stěžovatele zná z doby jejich studia na právnické fakultě a má k němu negativní vztah.
6. Ústavní stížnost byla podána včas a oprávněným stěžovatelem. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu), je advokát, proto nemusí být zastoupen jiným advokátem [stanovisko pléna ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl.ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637)]. Ústavní stížnost je tedy přípustná.
7. Ústavní soud připomíná, že soudní rozhodnutí ve věcech rodinných přezkoumává obzvláště rezervovaně. V těchto věcech se totiž rozhodování civilních soudů odvíjí od zjišťování a posuzování skutkových okolností a otázek, což je v prvé řadě úkolem obecných soudů. Prostor pro kasační zásah Ústavního soudu se tak zužuje, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc soustředí pouze na posouzení, zda nejde o rozhodnutí založené na libovůli či jinak popírající základní práva (např. nález ze dne 14. 5. 2024 sp. zn. IV. ÚS 1578/23 , bod 15). V posuzované věci ani o jeden z těchto případů nejde.
8. Stěžovatel vznášel takřka totožné argumenty jako v nyní posuzované věci již v ústavní stížnosti směřující proti prvnímu prodloužení předběžného opatření a Ústavní soud ji odmítl pro zjevnou neopodstatněnost (srov. usnesení ze dne 18. 2. 2025 sp. zn. II. ÚS 299/25 ). Ústavní soud nevidí důvod, proč by se měl od těchto závěrů odchýlit. Civilní soudy srozumitelně vysvětlily, proč se od minula nezměnily poměry a proč stále trvají důvody pro předběžné opatření. Stěžovatel nevyužívá asistované kontakty s nezletilými, civilní soudy proto nemohly učinit nové dílčí závěry o jejich vztahu a vycházely ze závěrů zjištěných během předchozího prodlužování předběžného opatření. Ve věci je stále třeba znaleckého posudku, neboť je nezbytný pro vyvrácení pochybností o stěžovatelových výchovných kompetencích. Znalecký posudek z objektivních důvodů zatím znalec nevypracoval, přičemž je v nejlepším zájmu nezletilých vedlejších účastníků vyčkat na jeho vypracování.
9. Městský soud se dostatečně vypořádal i s námitkou podjatosti soudkyně obvodního soudu. Uvedl, že nenastal žádný z důvodů pro vyloučení soudkyně, přičemž způsob vedení řízení tímto důvodem být nemůže (body 8 až 11 usnesení městského soudu). Podjatost nemůže zakládat ani to, že stěžovatel a soudkyně studovali ve stejném ročníku právnické fakulty. Podjatost by jistě mohly založit nepřátelské vztahy mezi soudkyní a stěžovatelem, ty však nelze dovozovat z toho, že soudkyně (údajně) neodpověděla stěžovateli na pozdrav. K údajným "neshodám" mezi soudkyní a stěžovatelem na studentské stáži, k nimž prý došlo před mnoha lety, městský soud dostatečně vysvětlil, proč pro nynější věc nemohou mít význam (všechny ostatní argumenty stěžovatele jsou pak vágní a nekonkrétní).
10. Ústavní soud nezjistil žádné porušení stěžovatelových základních práv. Ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným, Ústavní soud ji proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. května 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu