Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele J. M., zastoupeného JUDr. Ladislavou Palatinovou, advokátkou, sídlem Tovačovského 2784/24, Kroměříž, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. března 2025 č. j. 20 Cdo 628/2025-2956, usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. srpna 2023 č. j. 70 Co 168/2023-1782 a usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. února 2023 č. j. 0 P 220/2022-1662, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení, a Z. M. a nezl. M. M. a nezl. J. M., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel namítá porušení čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a navrhuje zrušení napadených rozhodnutí.
2. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "krajský soud") v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil výrok I. usnesení Okresního soudu v Olomouci (dále jen "okresní soud") o zamítnutí návrhu stěžovatele na nařízení výkonu rozhodnutí o úpravu styku s nezletilými uložením pokuty matce.
3. Stěžovatel napadl rozhodnutí krajského soudu dovoláním, v němž namítl zejména nesprávnost poučení krajského soudu o opravném prostředku. Uvedl, že z obsahu rozhodnutí odvolacího soudu bylo jednoznačné, že nejde o řízení opatrovnické, ale o vykonávací, přičemž proti rozhodnutím soudů ve věcech exekuce a výkonu rozhodnutí, kromě případů uvedených v § 238 odst. 1 písm. d) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř."), zákonná úprava při splnění podmínek § 237 o. s. ř. přípustnost dovolání nevylučuje.
4. Nejvyšší soud napadeným rozhodnutím dovolání stěžovatele odmítl. Konstatoval, že v posuzované věci jde o řízení ve věci výkonu rozhodnutí o péči o nezletilé děti, upravené v § 500 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen "z. ř. s."), tedy v části druhé hlavě páté tohoto zákona. Odkázal na § 30 odst. 1 z. ř. s. s tím, že dovolání v těchto věcech není přípustné.
5. Stěžovatel tvrdí, že napadené usnesení krajského soudu obsahovalo nesprávné poučení o tom, že proti němu nelze podat dovolání. Namítá, že v jeho věci jde o vykonávací řízení, u nějž je při splnění dalších zákonných podmínek dovolání přípustné. V obecné rovině napadá rovněž rozhodnutí okresního soudu a krajského soudu (např. uvádí, že "chybným postupem soudu a vyhodnocením situace došlo k úplné liberaci matky").
8. Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů. Úkolem Ústavního soudu je přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo a korigovat případné excesy obecných soudů (srov. např. nález ze dne 30. 6. 2004 sp. zn. IV. ÚS 570/03 ).
9. Pochybení, jež by vytvořila prostor pro uplatnění kasační pravomoci, však Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal. Nejvyšší soud při hodnocení přípustnosti dovolání stěžovatele postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními procesních předpisů a se svou ustálenou rozhodovací praxí, na kterou korektně v odůvodnění svého usnesení odkázal (srov. výše). Pouhý nesouhlas stěžovatele s řádně odůvodněným a o zákonnou úpravu opřeným závěrem Nejvyššího soudu nezakládá, resp. logicky ani nemůže založit důvodnost jím předkládané ústavní stížnosti.
10. Ústavní soud ve vztahu k usnesení Nejvyššího soudu nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele. Mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl dílem (ve vztahu k rozhodnutí okresního soudu a krajského soudu) jako návrh podaný po zákonem stanovené lhůtě [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu] a dílem (ve vztahu k rozhodnutí Nejvyššího soudu) jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. května 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu