USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny
a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly ve věci
nezletilých 1) AAAAA (pseudonym), a 2) BBBBB, oba bytem ve Šternberku, Větrná
č. 706/9, zastoupených kolizním opatrovníkem městem Šternberk, se sídlem ve
Šternberku, Horní náměstí č. 78/16, dětí matky Z. M., a otce J. M.,
zastoupeného JUDr. Ladislavou Palatinovou, advokátkou se sídlem v Kroměříži,
Tovačovského č. 2784, o výkonu rozhodnutí o styku rodiče s nezletilými dětmi,
vedené Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 0 P 220/2022, o dovolání otce do
usnesení Krajského soudu v Ostravě- pobočky v Olomouci ze dne 29. srpna 2023,
č. j. 70 Co 168/2023-1782, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Ostravě- pobočka v Olomouci usnesením ze dne 29. srpna 2023, č.
j. 70 Co 168/2023-1782, potvrdil usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 16.
února 2023, č. j. 0 P 220/2022-1662, ve výroku I., kterým byl zamítnut návrh
otce na nařízení výkonu rozhodnutí o úpravu styku uložením pokuty matce, a v
příslušné části nákladového výroku III. Usnesení odvolacího soudu napadl otec
dovoláním.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II
bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Právní úprava (ne)přípustnosti dovolání proti rozhodnutím vydaným v řízeních
podle hlavy páté části druhé zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních
soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „z. ř. s.“), se s
účinností tohoto zákona přesunula z ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31.
prosince 2013 (podle kterého dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není
přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o
omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího
výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení) do § 30
z. ř. s. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2015, sp. zn.
21 Cdo 1049/2015).
Podle ustanovení § 30 odst. 1 z. ř. s. není dovolání přípustné proti rozhodnutí
podle hlavy páté části druhého tohoto zákona, ledaže jde o rozsudek o omezení
nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o
určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Vzhledem k tomu, že v posuzované věci jde o řízení ve věci výkonu rozhodnutí o
péči o nezletilé děti (o výkon rozhodnutí o péči o nezletilé dítě), upravené v
části druhé hlavě páté (§ 500 a násl. z. ř. s.) tohoto zákona, a současně se
nejedná o žádnou z výjimek taxativně vymezených v ustanovení § 30 z. ř. s.,
nelze v dovolacím řízení pokračovat (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne
10. června 2015, sp. zn. 26 Cdo 1630/2015). Nejvyšší soud proto dovolání podle
§ 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3
věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 3. 2025
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu