Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Petra Jelínka, advokáta, sídlem Ovčárecká 311, Kolín, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. března 2025 č. j. 47 Ad 4/2023-134, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České správy sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, Praha 5 - Smíchov, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení. Tvrdí, že jím bylo porušeno jeho základní právo podle čl. 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a připojeného rozhodnutí plyne, že stěžovatel byl ustanoven v řízení před Krajským soudem v Praze zástupcem žalobkyně. Napadeným usnesením mu krajský soud přiznal odměnu za zastupování v řízení o správní žalobě ve výši 22 233,59 Kč. Byť stěžovatel účtoval celkem devět úkonů právní pomoci, krajský soud mu přiznal jen šest úkonů. Nepřiznal mu konkrétně odměnu za další tři porady s žalobkyní. Stěžovatel sice doložil potvrzení o konání schůzek, nijak však neosvědčil, v čem byly další schůzky nutné pro hájení práv žalobkyně. Soud tyto porady nepovažoval za účelné náklady.
3. V ústavní stížnosti stěžovatel kritizuje, že nebyl krajským soudem poučen o jeho předběžném názoru o neúčelnosti porad. Schůzky se uskutečnily na žádost klientky, pokud by neproběhly, porušil by advokát své stavovské povinnosti. Žádný právní předpis nestanovuje limity na rozsah právních služeb. Krajský soud vlastně nutí stěžovatele jako advokáta, aby právní pomoc poskytl klientce zadarmo.
4. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je advokát, nemusí být zastoupen jiným advokátem [srov. stanovisko pléna ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637)]. Vyčerpal též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Ústavní stížnost je přípustná.
5. Ústavní soud předesílá, že ústavní stížností je napadeno rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Ústavní stížnosti proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li věc "takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou." O to mimořádnější okolnosti, typicky v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatele, musejí být dány ve věcech, kde sporná výše nákladů nepřevyšuje ani hranici bagatelnosti. Uvedený požadavek zajišťuje, aby se Ústavní soud mohl plně soustředit na plnění své úlohy orgánu ochrany ústavnosti. Tvrzený rozpor musí být u nákladových věcí zpravidla doplněn dalšími okolnostmi, typicky přesahem vlastního zájmu stěžovatele [stanovisko pléna ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 (97/2025 Sb.), bod 34; srov. v návaznosti na toto stanovisko též nález ze dne 8. 4. 2025 sp. zn. I. ÚS 2552/24 , bod 37, kde Ústavní soud zdůraznil, že není "nejvyšším nákladovým soudem"].
6. Rozdíl mezi tím, co stěžovatel požadoval, a co mu krajský soud přiznal, činí jen několik málo tisíc Kč. Jde tedy o bagatelní částku a stěžovatel nijak nevysvětluje, čím tato věc přesahuje jeho vlastní zájmy a jak bylo nepřiznáním bagatelní částky zasaženo do jeho základních práv. Za takové situace není úkolem Ústavního soudu do celé věci zasahovat. Rozhodně pak není jeho úkolem, aby kontroloval závěry civilního (či zde správního) soudu a přehodnocoval úvahy o účelnosti či neúčelnosti jednotlivých úkonů právní služby [srov. např. nález ze dne 26. 4. 2022 sp. zn. IV. ÚS 3318/21
(N 54/111 SbNU 346), body 15 a 18].
7. Ústavně zaručená práva stěžovatele porušena nebyla. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. května 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu