Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové (soudkyně zpravodajky) a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky A. P., zastoupené Mgr. Emanuelem Fuchsem, advokátem, sídlem Korunní 2206/127, Praha 3 - Vinohrady, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. listopadu 2025 č. j. 1 Nt 5038/2025-7 a usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha II, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality - 10. oddělení ze dne 21. srpna 2025 č. j. KRPA-218736-53/TČ-2025-001280, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2 a Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha II, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality - 10. oddělení, jako účastníků řízení, a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení s tvrzením, že jím byla porušena její základní práva zaručená čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37, čl. 40 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 2 a odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 odst. 2 a odst. 3 písm. g) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
2. Z obsahu ústavní stížnosti i jejich příloh se podává, že Obvodní ředitelství Policie České republiky Praha II, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor obecné kriminality - 10. oddělení (dále jen "policejní orgán") rozhodl napadeným usnesením o zajištění finanční hotovosti ve výši 100 600 Kč jako výnosu z trestné činnosti podle § 79a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.
3. V odůvodnění konstatoval, že stěžovatelka byla zadržena poté, co si policisté v rámci své operativní činnosti povšimli na ulici X, jak jí neznámá žena předává balíček. Policisté stěžovatelku zastavili. V balíčku byla zjištěna finanční hotovost ve výši 100 600 Kč. Stěžovatelka nebyla schopna věrohodně vysvětlit ani doložit, odkud hotovost pochází, uvedla pouze, že ji převzala od osoby, jejíž totožnost nezná, na základě instrukcí jiné osoby, která žije v Estonsku. Při dalších výsleších nebyla stěžovatelka jednotná; nejprve uvedla, že finanční hotovost je určena pro estonského právníka, následně, že si ji půjčila od "známého svého přítele", jehož sama neznala a s nímž si domluvila transakci prostřednictvím aplikace Telegram. Stěžovatelka rovněž neodemkla mobilní telefony, které měla u sebe, a odmítla sdělit kontakt na osobu, od které si měla půjčit uvedené prostředky. Na základě těchto skutečností a po předchozím souhlasu státní zástupkyně vydal policejní orgán usnesení o zajištění uvedených finančních prostředků jako výnosu z trestné činnosti.
4. Následná stížnost stěžovatelky podaná podle § 141 a násl. trestního řádu byla napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") zamítnuta. Obvodní soud vysvětlil, že napadené usnesení policejního orgánu bylo vydáno při prvotním prověřování, obsahuje popis trestné činnosti, které se trestní řízení týká a důvody, pro něž se zajištěné finanční prostředky jeví jako výnos z trestné činnosti, jež má být teprve objasněna. Obvodní soud zdůraznil, že chování stěžovatelky - převzetí finančního balíčku od neznámé ženy po krátké rozmluvě při manipulaci se dvěma mobilními telefony - mohlo zcela oprávněně vzbudit podezření z trestného činu podvodu páchaného organizovanou skupinou. Soud akcentoval, že prověřování bylo v době vydání usnesení policejního orgánu na samém počátku, kdy vyjádření stěžovatelky k předání hotovosti podezření z trestné činnosti spíše jen potvrzovalo. Stěžovatelka sice uvedla jiné okolnosti týkající se předání hotovosti a jejího určení (půjčka na právní zastoupení), avšak k těmto tvrzením nepředložila relevantní důkazy. Zajištění hotovosti jako výnosu z trestné činnosti tak bylo plně odůvodněno. Jednotlivé zatím zajištěné důkazy vedou i podle obvodního soudu k podezření, že se v případě předávané hotovosti mohlo jednat o výnos z trestné činnosti.
5. Stěžovatelka tvrdí, že skutečným cílem zákroku policejního orgánu nebyla samotná finanční transakce, nýbrž obsah jejích mobilních telefonů, jejichž otevření si policejní orgán vynutil. Stěžovatelka argumentuje, že policejní orgán věděl již předem o čase, místě a pravém účelu transakce - že jde o půjčku na úhradu nákladů právního zastoupení jejího přítele. Z tohoto důvodu nebyla přítomnost policie na místě náhodná, nýbrž zde byly policejní orgány cíleně umístěny s úmyslem stěžovatelku zadržet. Dále namítá, že byla v rozporu s právní úpravou nucena k otevření obsahu svých mobilních telefonů, přestože právní úprava garantuje právo na mlčenlivost. V návaznosti na to argumentuje, že následné omezení její osobní svobody - kdy byla zadržena po maximální dobu stanovenou zákonem bez zjišťování její viny a bez návrhu na uvalení vazby - představuje porušení základních práv. Stěžovatelka v tomto kontextu odkazuje na nález ze dne 23. 6. 2005
sp. zn. II. ÚS 255/05
(N 128/37 SbNU 623). Zpochybňuje také právní kvalifikaci zajištění a poukazuje na judikaturu Ústavního soudu. Konkrétně odkazuje např. na usnesení ze dne 21. 1. 2025
sp. zn. III. ÚS 2130/24
, z něhož vyplývá, že pokud by bylo zajištění finančních prostředků provedeno jako zajištění náhradní majetkové hodnoty namísto zajištění výnosů z trestné činnosti, je právní režim zcela odlišný. Obvodní soud podle stěžovatelky v podstatě nekriticky přijal tvrzení policejního orgánu a pokusil se zakrýt nezákonnost jeho postupu spekulacemi o možné jiné formě trestné činnosti. Tím, že soud ve svém odůvodnění fakticky obrátil břemeno důkazu a vyžadoval po stěžovatelce, aby právě ona prokázala legitimitu transakce předložením e-mailové komunikace s právními kancelářemi, místo aby sám přezkoumal, zda má policejní orgán dostatečné důvody pro zajištění finančních prostředků, byla podle stěžovatelky porušena její základní práva.
6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody. Ze zásady subsidiarity přezkumu Ústavního soudu plyne, že jsou to v prvé řadě orgány činné v trestním řízení, jejichž úkolem je posouzení oprávněnosti použití zajišťovacích nástrojů v trestním řízení. Ústavnímu soudu nepřísluší zasahovat do takto vymezené pravomoci orgánů činných v trestním řízení, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod. Možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení trestního je nutno vykládat přísně restriktivním způsobem.
7. Ústavní soud ve své dosavadní rozhodovací praxi stanovil základní kritéria pro posouzení ústavní konformity zásahu do vlastnických práv jednotlivce použitím dočasných majetkových zajišťovacích institutů: rozhodnutí musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2, čl. 38 odst. 1 Listiny) a nemůže být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). Rozhodování o zajištění majetku podléhá vždy soudní kontrole. V případě pochybení musí soud vadu napravit. Jinak řečeno, aby soudní kontrola byla skutečná a účinná, je nutno se vypořádat s relevantní argumentací subjektu, jemuž byla konkrétní věc zajištěna, a na tomto základě posoudit, zda je zajištění majetku stále nezbytné, resp. potřebné, ať již co do jeho samotné existence, tak též co do jeho rozsahu (srov. nález ze dne 13. 3. 2024
sp. zn. III. ÚS 584/22
).
8. Ústavní soud shledal, že všechna kritéria, jimiž je třeba poměřovat rozhodnutí o zajištění věci z hlediska ústavnosti, byla v posuzované věci naplněna. Rozhodnutí o zajištění majetku - finančních prostředků ve vlastnictví stěžovatelky vydal policejní orgán. Rozhodnutí bylo vydáno z důvodů předpokládaných zákonem a není výsledkem svévolného postupu orgánů činných v trestním řízení.
9. Stěžovatelka ústavní stížností napadá rozhodnutí o zajištění finančních prostředků, které byly identifikovány jako výnos z trestné činnosti. Proto se Ústavní soud nemůže zabývat námitkami stěžovatelky, že si údajně policejní orgán na ni vynutil otevření jejich mobilních telefonů, že stěžovatelka byla zbytečně dlouho zadržována policejním orgánem, byť jeho postup byl i podle stěžovatelky ve svém důsledku souladný se zákonem atp. Proti těmto tvrzeným pochybením policejního orgánu se stěžovatelka může bránit jinými opravnými prostředky, které jí právní řád za tím účelem poskytuje. Ústavní soud nemůže být s ohledem na zásadu subsidiarity první instancí, která bude tato stěžovatelkou tvrzená pochybení policejního orgánu posuzovat.
10. Stěžovatelka odkazuje mimo jiné na nález
sp. zn. II. ÚS 255/05
a na usnesení
sp. zn. III. ÚS 2130/24
. Z její argumentace však není zcela zřejmé, jaké závěry pro sebe z těchto rozhodnutí vlastně vyvozuje. Netvrdí, že by jí snad policejní orgán uděloval pořádkové pokuty v rozporu se zákonem nebo že by zajištění finančních prostředků v jejím případě trvalo v kontextu usnesení
sp. zn. III. ÚS 2130/24
nepřiměřeně dlouho. Taková úvaha není ani vzhledem k dataci napadených rozhodnutí na místě. Ústavní soud také nemá důvod pochybovat o tom, že orgány činné v trestním řízení přistoupily k zajištění finančních prostředků jako výnosu z trestné činnosti, a nikoliv jako k zajištění náhradní majetkové hodnoty. Ostatně ani k této své námitce stěžovatelka žádnou přesvědčivou argumentaci neuvádí.
11. V napadených rozhodnutích je podle Ústavního soudu dostatečně přesvědčivě popsáno, že finanční prostředky zajištěné u stěžovatelky mohou být výnosem z trestné činnosti. V nich také bylo vysvětleno, že policisté, kteří stěžovatelku zadrželi, ji zadrželi náhodně a nikoli plánovaně. V tomto ohledu pro stručnost Ústavní soud na napadená rozhodnutí odkazuje.
12. Ústavní soud proto uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatelky, a proto byla její ústavní stížnost odmítnuta mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. února 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu