Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
IV. ÚS 140/03
Ústavní soud rozhodl dne 9. dubna 2003 ve věci ústavní stížnosti MUDr. J.K., zastoupeného JUDr. P. V., advokátem, proti sdělení Nejvyššího soudu ČR, čj. Ntn 7/2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Podle ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR Ústavní soud rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Tomuto ustanovení odpovídá ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. V projednávané věci stěžovatelova ústavní stížnost směřuje proti sdělení, v němž asistentka soudce Nejvyššího soudu ČR poskytuje stěžovateli informaci o tom, že Nejvyšší soud ČR není příslušný k projednání podání označeného jako stížnost pro porušení zákona. Toto sdělení asistenta postrádá evidentně atributy "zásahu orgánu veřejné moci", a stojí tedy mimo prostor, v němž by Ústavní soud mohl jednat a rozhodnout.
Jen pro ilustraci obsahu ústavní stížnosti poukazuje Ústavní soud na tu skutečnost, že její předmět je v návětí na str. 1 označen tak, jako by směřovala proti usnesení Nejvyššího soudu ČR a navíc obsahuje i jiné zavádějící nepřesnosti. V čl. II se totiž např. hovoří o tom, že dovolací soud (tedy Nejvyšší soud ČR) již konstatovaným sdělením vlastně odmítl dovolání ve věci, k čemuž možno navíc konstatovat, že bylo-li usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, proti němuž by údajné "dovolání" mělo směřovat, doručeno stěžovateli 18. 9. 2002, stěžovatelovo podání z 31. 12. 2002 již daleko přesáhlo lhůtu určenou k podání dovolání v ustanovení § 265e odst. 1 trestního řádu. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout. Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 9. dubna 2003
JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj