Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Baxy a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti X, zastoupené JUDr. Dagmar Soukenkovou, advokátkou, sídlem Čs. legií 1364/20, Ostrava, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. března 2023 č. j. 2 To 12/2023-61 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. ledna 2023 č. j. 30 Nt 1868/2022-45, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Ostravě, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka napadla v záhlaví uvedená rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") ze dne 20. 1. 2023 č. j. 30 Nt 1868/2022-45 byl zamítnut návrh stěžovatelky na povolení obnovy řízení, které skončilo rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 2. 2018 č. j. 30 T 5/2017-2930, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") ze dne 7. 11. 2018 č. j. 5 To 32/2018-3114, a ve kterém byla shledána vinnou zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. b) a c) trestního zákoníku a odsouzena k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu provozu lékárny na dobu deseti let.
3. Podle krajského soudu zde nejsou žádné nové skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, jež by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými již dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině stěžovatelky a nebyly tak shledány důvody obnovy řízení podle § 278 odst. 1 trestního řádu.
4. Napadeným usnesením vrchního soudu byla zamítnuta stěžovatelčina stížnost proti usnesení krajského soudu s tím, že bylo shledáno, že napadené usnesení je věcně správné.
5. Stěžovatelka tvrdí, že závěry soudů, že jí předložené důkazy nejsou důkazy novými, není dostatečně odůvodněn. V řízení totiž předložila několik důkazů o tom, že v původním řízení nebyly dostatečně zajišťovány důkazy, včetně toho, že v prostorách stěžovatelky nebyla provedena prohlídka jiných prostor a že v původním řízení bylo rozhodováno bez zajištění a provedení potřebných listinných důkazů.
6. Dále nesouhlasí s tím, že nebylo vyhověno jejímu návrhu na výslech jejího bývalého jednatele H. N. Podle krajského soudu tato osoba byla v původním řízení již slyšena v postavení spoluobviněného a při absenci zdůvodnění nutnosti jeho výslechu proto není soudu zřejmé, jak by výslech jmenovaného mohl ovlivnit rozhodnutí soudu o návrhu stěžovatelky. Podle stěžovatelky však tím, že uvedená osoba byla slyšena jen v postavení spoluobviněného, chybí její výslech jako svědka. Pokud navíc soud chtěl, aby návrh na výslech svědka blíže odůvodnila, měl ji o nutnosti takového odůvodnění blíže poučit.
7. Stěžovatelka má rovněž pochybnosti o nestrannosti předsedkyně senátu Mgr. Tognerové, neboť ta se zná se soudcem rozhodujícím v původní věci JUDr. Miroslavem Muchou.
8. Kromě ústavní stížnosti Ústavní soud obdržel přípis, ve kterém bývalý jednatel stěžovatelky vyjadřuje přesvědčení, že by bylo správné, aby ve věci vypovídal, a nabízí, že bude vypovídat v případě ústního jednání před Ústavním soudem. Ústavní soud k tomuto podání nepřihlížel, když není podáním účastníka ani vedlejšího účastníka řízení před Ústavním soudem a Ústavní soud ani neshledal důvod ke konání ústního jednání.
9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
10. Ústavní soud připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 90 až 92 Ústavy). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a použití jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů.
Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro použití toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je namístě toliko v případě nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak jestliže by závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.
11. Ústavní soud úvodem konstatuje, že návrh na povolení obnovy řízení je mimořádným opravným prostředkem, jehož účelem je - na rozdíl od stížnosti pro porušení zákona a dovolání - odstranit nedostatky ve skutkových zjištěních. Je určen k nápravě vad vzniklých tím, že soudu v době jeho rozhodování nebyly známy skutečnosti nebo důkazy způsobilé změnit skutkový stav věci, a to pakliže takto dotčený skutkový základ může ovlivnit právní posouzení věci a následně i výrok o vině, trestu nebo náhradě škody.
12. Obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, se povolí za podmínek uvedených v § 278 odst. 1 větě prvé trestního řádu. V řízení o povolení obnovy se nezjišťuje správnost původního rozhodnutí, nýbrž se posuzuje, zda došlo k předložení nových skutečností nebo důkazů, které by mohly změnit dosavadní výroky napadeného rozhodnutí. Novými skutečnostmi mohou být pouze skutečnosti soudu v původním řízení neznámé, které však již v době vydání rozhodnutí existovaly a teprve později vyšly najevo. Novou skutečností může být pouze objektivně existující jev, který v téže věci nebyl důkazem, ale může mít vliv na zjištění skutkového stavu [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 178/03
(U 20/33 SbNU 417)]. Nelze také v jakékoli "nové" skutečnosti nebo důkazu, soudu dříve neznámým, spatřovat bez dalšího důvod k obnově řízení, ale musí jít vždy i o splnění druhé podmínky podle § 278 odst. 1 trestního řádu, což znamená, že soudy musejí při projednávání návrhu na obnovu řízení vždy zkoumat, zda jsou předkládány nové skutečnosti či důkazy, které jsou způsobilé samy o sobě, nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy dříve známými, odůvodnit jiné než původní napadené pravomocné rozhodnutí či jeho část. Nemohou nekriticky převzít nově tvrzené skutečnosti či důkazy bez jejich zhodnocení ve vztahu ke skutečnostem a důkazům, z nichž povstalo původní skutkové zjištění. Nikoli každá nová skutečnost nebo důkaz jsou způsobilé vyvolat následky předvídané v § 278 trestního řádu [viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. III. ÚS 62/04
(U 19/33 SbNU 409)].
13. Stěžovatelčina svérázná argumentace obsažená v ústavní stížnosti je nesprávná a svědčí o nepochopení výše popsaných předpokladů pro obnovu řízení. Novou skutečností ve smyslu předpokladu pro obnovu řízení může být pouze nová skutečnost vyvěrající z nějakého důkazního pramene. Novou skutečností tedy není to, že během původního trestního řízení nebyla provedena prohlídka jiných prostor a určitý důkazní pramen nebyl zajištěn, nebo nebyl v původním řízení proveden.
14. Stejně tak není povinností soudu provést každý navrhovaný výslech svědka (či jiný důkazní návrh), zejména není-li důvod se domnívat, že by mohl cokoliv důkazně relevantního přinést. Ústavní soud neshledává žádného pochybení ani v tom, pokud soud nepoučoval stěžovatelku o vhodnosti důkazní návrhy odůvodnit. Stěžovatelka byla v řízení o návrhu na obnovu řízení právně zastoupena advokátem, který jako osoba odborně způsobilá si musí být vědom potřeby důkazní návrhy odůvodňovat.
15. Co se týče námitky, že předsedkyně senátu Mgr. Tognerová se zná se soudcem rozhodujícím v původní věci JUDr. Miroslavem Muchou, taková skutečnost vyloučení soudce z projednávané věci založit nemůže (k důvodům vyloučení viz § 30 trestního řádu).
16. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. listopadu 2023
Radovan Suchánek, v. r. předseda senátu