Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Petra Rudolfa, Ph.D., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2021 č. j. 33 Cdo 3843/2020-824, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. května 2020 č. j. 4 Co 80/2018-719 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. října 2018 č. j. 62 Co 35/2017-661, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a právnické osoby Správa železnic, státní organizace, sídlem Dlážděná 1003/7, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že v řízení ve věci samé jako celek došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Listiny základních práv a svobod, jejichž výčet zařadil do II. části ústavní stížnosti.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Návrh stěžovatele trpí zjevnou vadou, neboť stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se v minulosti několikrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou a na tento nedostatek byl upozorňován s poučením, že její neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 1685/18 , sp. zn. IV. ÚS 3930/18 , naposledy výzvou ze dne 13. 8. 2021 ve věci sp. zn. III. ÚS 2170/21 akcentující požadavek sepsání samotné ústavní stížnosti advokátem a informující o možnosti určení advokáta Českou advokátní komorou).
Stěžovatel však i poté volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již od samého počátku řízení. Nezbytnost povinného zastoupení advokátem nelze zhojit, ev. oddálit, informací uvedenou v záhlaví ústavní stížnosti, že "zastoupení advokátem se z důvodu více než roční nezaměstnanosti zatím nezdařilo zajistit".
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
6. Stejně jako ve věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 2848/21
(pozn.: rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. ledna 2022
Josef Fiala v. r. soudce zpravodaj