Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele M. P., zastoupeného Mgr. Tomášem Kubíčkem, advokátem, sídlem Na Zábradlí 205/1, Praha 1 - Staré Město, proti vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 31. března 2025 č. j. 6 NZN 2065/2025-8, vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 14. března 2025 č. j. 1 VZN 1781/2023-61, vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 2.
ledna 2024 č. j. 2 KZN 199/2023-62, vyrozumění Okresního státního zastupitelství Praha-západ ze dne 26. července 2023 č. j. 3 ZN 764/2023-6 a rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Praha venkov - ZÁPAD, Obvodního oddělení Hostivice ze dne 3. května 2023 č. j. KRPS-267425-45/PŘ-2022-011621, za účasti Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze, Krajského státního zastupitelství v Praze, Okresního státního zastupitelství Praha-západ a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel dovolává porušení svých základních práv zaručených čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 3, čl. 5, čl. 6 odst. 1 a 2, ve spojení s čl. 19 a čl. 34 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a přiložených listin vyplynulo, že stěžovatel podal dne 26. 10. 2022 proti své bývalé manželce trestní oznámení, mimo jiné pro podezření z manipulace dětí a jejich psychického týrání. Policejní orgán provedl šetření a po vyhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že ve věci nejsou dány skutečnosti důvodně nasvědčující spáchání trestného činu. Současně zjistil, že se stěžovatel mohl dopustit přestupku proti občanskému soužití podle zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, a proto věc předložil k projednání správnímu orgánu (Městskému úřadu H.).
3. Z podnětu stěžovatele přezkoumala postup policejního orgánu státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ (dále jen "okresní státní zastupitelství"), přičemž dospěla ke stejným závěrům jako policejní orgán. Stěžovatel byl o výsledku přezkumu zpraven napadeným vyrozuměním.
4. Z přiložených listin se dále podává, že Krajské státní zastupitelství v Praze (dále jen "krajské státní zastupitelství") ve stěžovatelově věci vykonalo dohled, o jehož výsledku stěžovatele informovalo přípisem ze dne 4. 10. 2023. Zároveň stěžovatele podle § 1 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a o úkonech prováděných právními čekateli, poučilo, že další jeho obsahově shodné podněty již nebudou přezkoumávány a o jejich přijetí nebude vyrozumíván. Stěžovatelovo následné podání krajské státní zastupitelství nepřezkoumávalo.
5. Napadeným vyrozuměním státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství (dále jen "vrchní státní zastupitelství") rozhodla o podnětech stěžovatele ze dne 27. 2. 2025 a 10. 3. 2025, jimiž se fakticky domáhal výkonu dohledu nad dohledem krajského státního zastupitelství. Vrchní státní zastupitelství uvedlo, že tato podání navazují na předchozí podání z let 2023 a 2024, jež byla postoupena krajskému státnímu zastupitelství. Vrchní státní zastupitelství rozhodlo stejným způsobem i o podnětech z února a března 2025.
6. Stěžovatel se následně domáhal přezkumu a výkonu dohledu Nejvyšším státním zastupitelstvím. Nejvyšší státní zastupitelství jej rovněž napadeným vyrozuměním zpravilo, že jeho podání se obsahově jeví být opakovaným podnětem k výkonu dohledu podle § 16a odst. 1 a § 12c zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. Uvedlo, že není oprávněno vyřídit věc jinak, než postoupením k jeho opětovnému vyhodnocení vrchním státním zastupitelstvím, zda nejde o další podnět učiněný po řádném poučení ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 shora uvedené vyhlášky. Nejvyšší státní zastupitelství nevyloučilo, že vrchní státní zastupitelství bude postupovat v souladu s poučením, tj. že podání nebude přezkoumávat a o jeho přijetí jej nevyrozumí.
7. Stěžovatel zpochybňuje závěry šetření jím podaného trestního oznámení. Nadále setrvává v přesvědčení, že policejní orgány věc vyřídily nesprávně a nedostatečně zjistily skutkový stav a nevzaly v potaz důkazy svědčící o možné manipulaci dětí, resp. nedostatečně prošetřily možné fyzické násilí na dětech.
11. Ústavní stížnost zcela postrádá ústavněprávní rozměr a vyjadřuje pouze obecně formulovaný nesouhlas stěžovatele s výsledkem šetření provedeného Policií České republiky. Ústavní soud přitom již výše vysvětlil, že tyto závěry nemůže z důvodu opožděnosti stěžovatelova návrhu přezkoumávat věcně.
12. Přezkum Ústavního soudu zůstává omezen na posouzení procesní otázky, zda vrchní státní zastupitelství a Nejvyšší státní zastupitelství postoupením stěžovatelem uplatněných podnětů bezprostředně nižšímu státnímu zastupitelství zasáhlo do základních práv a svobod stěžovatele. Takové pochybení Ústavní soud nezjistil. Nejvyšší státní zastupitelství i vrchní státní zastupitelství postupovala v reakci na stěžovatelem opakovaně činěná shodná podání striktně v souladu s právní úpravou obsaženou ve vyhlášce Ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb. Ústavní soud v jejich postupu nezjistil nic, co by zakládalo porušení stěžovatelových základních práv a svobod.
13. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl dílem jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a dílem jako návrh podaný opožděně podle § 43 odst. 1 písm. b) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 4. června 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu