Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele M. H., zastoupeného Mgr. Romanou Náhlíkovou Kaletovou, advokátkou se sídlem Žižkova třída 335/12, Písek, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 12. 2016, č.j. 6 Co 1977/2016-258, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností napadeným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 12. 2016, č.j. 6 Co 1977/2016-258, byl k odvolání matky a odvolání opatrovníka nezletilého rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že nezletilý byl svěřen do péče matky (výrok I.) a nad péčí nezletilého byl stanoven soudní dohled (výrok II.). Dále bylo rozhodnuto, že stěžovatel je povinen přispívat na výživu nezletilého částkou 4.500,-Kč měsíčně (výrok III.) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok IV.).
Stěžovatel má za to, že není možné, aby soud bez dalšího převzal postoj nezletilého a své rozhodnutí založil jen na jeho přání, a nikoliv na pečlivém posouzení nejlepšího zájmu dítěte a schopností matky zajistit jeho vývoj a fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby. Upozorňuje, že znalecký posudek nedoporučil svěřit nezletilého do péče matky, zatímco osobnost otce byla hodnocena kladně. S ohledem na to se stěžovatel domnívá, že krajský soud měl důkladně zjišťovat psychický stav matky, což ale neučinil, když nad znalecký posudek postavil odborné vyjádření psychiatra matky. Nerozhodl tak v nejlepším zájmu nezletilého a porušil také ústavně zaručená práva stěžovatele týkající se rodičovství.
Stěžovatel dále namítá, že postupem krajského soudu bylo porušeno i jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a soudní ochranu. Je toho názoru, že krajský soud nesprávně zjistil skutkový stav, když ignoroval zjištění obsažená ve znaleckém posudku a dospěl k pro stěžovatele absurdnímu a nelogickému závěru, že psychický stav matky je kompenzován. Zatímco podle rozsudku okresního soudu závěry znaleckého posudku převážily nad skutečností, že nezletilý má k matce silnější citové vazby než ke stěžovateli a že vyslovil přání být s matkou, krajský soud se spokojil se závěry vyplývajícími ze zprávy psychiatra matky a přes nesoulad těchto závěrů se znaleckým posudkem a jednoznačné pochybnosti o jejich správnosti zamítl návrh stěžovatele na vypracování nového znaleckého posudku. Takovéto hodnocení důkazů a krajským soudem přijaté skutkové závěry považuje stěžovatel za výraz zjevného logického excesu.
Součástí ústavní stížnosti je také návrh, aby Ústavní soud přijal usnesení, jímž se odkládá vykonatelnost napadeného rozsudku a aby stížnost byla z důvodu naléhavosti projednána mimo jinak stanovené pořadí.
Nad rámec uvedené argumentace pak Ústavní soud doplňuje, že došlo-li by mezi rodiči k neshodě o rozsahu styku stěžovatele s nezletilým, může se stěžovatel kdykoliv domáhat jeho úpravy. Stejně tak pokud by měl stěžovatel za to, že nynější způsob úpravy péče pro nezletilého není s ohledem na případnou možnou změnu poměrů dále vhodný, nic mu nebrání v tom, aby se s takovým tvrzením obrátil na obecný soud, který, pokud dojde k závěru, že jsou pro takovou změnu splněny nezbytné podmínky a že je to vhodné, potřebné a v nejlepším zájmu nezletilého, může péči o něj v budoucnu upravit také jinak.
V této souvislosti by si však Ústavní soud dovolil apelovat na oba rodiče, aby se k vytvoření optimálního a férového výchovného prostředí pokusili co možná nejvíce přispět především vlastními postoji, tolerantním a respektujícím přístupem a snahou o vzájemné porozumění, které ani při nejlepší snaze nemohou soudy v rámci svého rozhodování plně nahradit.
Kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit stěžovatelem namítané porušení práv, tedy Ústavní soud nezjistil. Ústavní stížnost byla proto odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, sdílí její osud i akcesorický návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Návrhu stěžovatele na přednostní projednání ústavní stížnosti pak Ústavní soud vyhověl fakticky, když od samého počátku postupoval v řízení tak, aby věc byla s ohledem na svou povahu projednána co nejrychleji.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. března 2017
Jan Musil v. r. předseda senátu