Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele Ondřeje J. (jedná se o pseudonym), t. č. Vazební věznice České Budějovice, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Součkem, advokátem, sídlem Husova tř. 1847/5, České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 14. dubna 2025 č. j. 14 To 66/2025-43, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel požaduje zrušit v záhlaví označené vazební rozhodnutí. Tvrdí, že vazební soud porušil jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 8 odst. 1, 2 a 5 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a připojených listin plyne následující. Orgány činné v trestním řízení stíhají stěžovatele pro zločin znásilnění (§ 185 trestního zákoníku), kterého se měl dopustit na nezletilé, která byla v pěstounské péči jeho matky. Stěžovatel měl mít v několika případech s ještě ne desetiletou nezletilou pohlavní styk (soulož a felace včetně ejakulace do úst), to vše výměnou za peníze v řádech desítek korun. Den po zahájení trestního stíhání vzal Okresní soud v Českých Budějovicích stěžovatele do vazby. Vazební rozhodnutí odůvodnil dvěma vazebními důvody - koluzním a předstižným [§ 67 písm. b) a c) trestního řádu]. Stěžovatel podal stížnost, kterou Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře napadeným usnesením zamítl.
3. Trestní soudy shrnuly dosud zjištěné skutečnosti následovně. Ač stěžovatel odmítl ve vazebním zasedání vypovídat, ještě předtím (tj. v postavení podezřelého) připustil, že navázal s nezletilou intimní kontakt. Pro omezení jeho osobní svobody mluví detailní a přesvědčivá výpověď samotné nezletilé. Nezletilá se o všem svěřila nejen své kamarádce, ale také stěžovatelově matce (pěstounce). Protože se nynější věc nachází stále na počátku řízení, postačí důvodné podezření o existenci skutku, o její trestní povaze a o spáchání právě stěžovatelem.
U koluzního důvodu vazební soudy uvedly, že je nutné vyslechnout především matku, bratra a bývalou partnerku stěžovatele. Je zde důvodná obava, že se stěžovatel pokusí ovlivnit případné svědky. Obavu navíc zesiluje skutečnost, že stěžovatel odmítl vypovídat. U předstižného důvodu zdůraznily, že nejde o jednorázové vybočení z jinak řádného života. Naopak, stěžovatel se dopustil onoho jednání opakovaně. Protože v minulosti komunikoval s nezletilou přes sociální sítě, může pokračovat v trestné činnosti, byť nezletilá již není v pěstounské péči jeho matky a stěžovatel neví, kde se v současnosti nachází.
I když nelze s jistotou říci, že stěžovatel trpí nějakou formou sexuální deviace, nelze ji vzhledem k okolnostem případu vyloučit.
4. V ústavní stížnosti stěžovatel vazebním soudům především vyčítá, že svá vazební rozhodnutí opřely o povšechné, mlhavé a nicneříkající argumenty. Stěžovatel přednesl pečlivou argumentaci, ke které se soudy vůbec nevyjádřily ani ji nevyvrátily. Stěžovatel namítá, že mu soudy kladou k tíži, že využil práva nevypovídat. Koluzní důvod není naplněn, soudy totiž neuvedly, které osoby je třeba vyslechnout. Orgány činné v trestním řízení mohly jeho matku a bratra vyslechnout ihned. Tvrzení soudů, že by mohl trpět sexuální úchylkou, je čistě spekulativní.
Stěžovatel neví, kde se nezletilá nachází. Stěží proto může pokračovat v páchání trestné činnosti. Vazební soudy prý za státní zástupce domýšlejí argumentaci, neboť věděly, že návrh na vzetí do vazby je nedostatečný. Tím se ujaly role jakéhosi alternativního státního zástupce. Vazební soudy mechanicky přebraly obecně formulované obavy a na základě nich odůvodnily svá vazební rozhodnutí. Nedostály tak ani povinnosti předložit přesvědčivé důvody pro omezení osobní svobody jednotlivce, ani povinnosti se vypořádat se všemi argumenty.
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpal též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je přípustná.
6. Vazební soudy tíží argumentační břemeno, proč je vazební důvod naplněn, zda se skutek stal, zda je trestným činem a kdo jej spáchal. Protože vazební rozhodnutí výrazně zasahuje do osobní svobody, musí být tato argumentace pečlivá. Této povinnosti soudy nedostojí, pokud předloží povšechné argumenty či přehlédnou argumenty ve prospěch obviněného (takto nedávno nález ze dne 26. 2. 2025 sp. zn. IV. ÚS 170/25 , bod 20). Pokud obviněný vznese proti vazbě pádné protiargumenty, soud na ně musí, byť ne nutně obsáhle, reagovat (srov. nález ze dne 21. 3. 2025 sp. zn. I. ÚS 441/25 , bod 20).
7. Ústavní soud ovšem dodává, že významným hlediskem, které může ovlivnit rozsah a hloubku odůvodnění vazebního rozhodnutí, je čas. Čím výrazněji trestní věc pokročí a čím déle trvá vazba, tím pádnější argumenty musí vazební soudy předložit. A naopak, pokud se trestní věc nachází na samém počátku, nelze přirozeně na odůvodnění klást přehnané požadavky (opět nález IV. ÚS 170/25 , bod 44).
8. Právě posléze uvedené je pro tuto věc klíčové. Ústavní soud sdílí stěžovatelovu kritiku, že některé úvahy vazebních soudů jsou pochybné, nepřesné a nesprávné (viz např. využití práva nevypovídat jako okolnost pro koluzní vazební důvod). Ústavní soud nicméně vzal v potaz, že soudy rozhodly o vazbě záhy po zahájení trestního stíhání. Trestní věc je teprve na svém začátku. Proto jsou požadavky na odůvodnění mírnější.
9. Pokud jde o koluzní vazební důvod [§ 67 písm. b) trestního řádu], vazební soudy argumentovaly potřebou vyslechnout svědky (stěžovatelovu matku, bratra a bývalou přítelkyni). Ústavní soud uznává, že odůvodnění je úsporné. Lze ovšem odkázat na bod 9 napadeného usnesení, v němž krajský soud přece jen naznačil, v čem leží obava z koluzního jednání. Především matka a bratr byli v bezprostředním kontaktu se stěžovatelem a nezletilou, neboť všichni žili ve stejném bytovém domě. Mohli být přímými svědky stěžovatelova nevhodného chování, stěžovatel by tedy na ně mohl působit. Krajský soud rovněž upozornil, že náhled na tento vazební důvod se bude měnit v běhu času.
10. Co se týče předstižného vazebního důvodu [§ 67 písm. c) trestního řádu], i zde je odůvodnění strohé. Vazební soudy jen uvedly, že stěžovatel měl pohlavní styk s nezletilou opakovaně. Přestože nezletilá již není v pěstounské péči stěžovatelovy matky, stěžovatel může s nezletilou navázat kontakt, a to přes sociální sítě. Ostatně v minulosti již spolu takto komunikovali. Takové odůvodnění je na hraně ústavnosti. Zda předstižný vazební důvod existuje, vyžaduje komplexnější posouzení, např. zohlednění osobní postoje obviněného, jeho sklony, návyky, rodinné zázemí atd. [srov. nálezy ze dne 14. 2. 2023 sp. zn. III. ÚS 2698/22 , bod 22, a ze dne 16. 9. 2014 sp. zn. II. ÚS 2086/14
(N 170/74 SbNU 469), bod 30]. Vazební soudy nicméně zdůraznily zájem na účinné ochraně nezletilých před stěžovatelem. Tento zájem má u předstižného vazebního důvodu svůj význam, nadto je třeba zopakovat, že trestní stíhání je teprve ve své počáteční fázi [přiměřeně nález ze dne 15. 12. 2015 sp. zn. III. ÚS 1301/13
(N 212/79 SbNU 419), bod 28]. Proto napadené usnesení obstojí.
11. V nynější věci vazební soudy alespoň v obecné rovině reagovaly na stěžovatelovy argumenty. Nejde o situaci, kdy by je vazební soudy zcela přešly (opět nález I. ÚS 441/25 , bod 20). Pokud ale budou rozhodovat o dalším trvání vazby, měla by být jejich rozhodnutí podstatně přesvědčivější. Rozhodování o vazbě je rozhodováním, které se bytostně dotýká základního práva na osobní svobodu. Vazební soudy jsou povolány, aby toto základní právo chránily (čl. 4 Ústavy).
12. Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. června 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu