Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 10. srpna 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, ve věci navrhovatelek 1) J. H. a 2) M. H., zastoupených JUDr. Pavlem Gatíkem, advokátem se sídlem Výstavní 10, 709 00 Ostrava-Mariánské Hory, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. března 2009 č. j. 11 Co 640/2007 1176, takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění:
Návrhem, podaným k doručení ve lhůtě uvedené v § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a splňujícím i ostatní zákonné formální podmínky, stěžovatelky napadly v záhlaví uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě. Tvrdily, že jím došlo k porušení jejich ústavně zaručených základních práv, plynoucích z čl. 3, čl. 11, čl. 36, čl. 37, čl. 38 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k této úmluvě.
Dle jejich přesvědčení mělo se tak stát tím, že označený soud v rozporu s právem na spravedlivý proces nepřihlížel ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, nehodnotil důkazy ve vzájemných souvislostech, nýbrž tendenčně, zcela záměrně ignoroval celou řadu důkazů a v této souvislosti v rozporu s § 205a odst. 1 písm. c) o. s. ř. konstatoval, že jimi v odvolání předložený důkazní návrh není v systému neúplné apelace přípustným (znalecký posudek znalce z oboru hydrogeologie). Nesprávně a v rozporu s čl. 36 odst. 3 a čl.
3 odst. 3 Listiny základních práv a svobod měl soud následně rozhodnout i o náhradě nákladů řízení vůči státu, když (oproti předchozímu rozhodnutí) navzdory průtahům neshledal důvody zvláštního zřetele hodné, aby státu nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, protože si stěžovatelky podaly u Ministerstva spravedlnosti žádost o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění podle zákona č. 182/1998 Sb. za nemajetkovou újmu, způsobenou neodpovídající délkou soudního řízení. Pro tyto výhrady, jež v naraci návrhu blíže rozvedly, se stěžovatelky domáhaly, aby Ústavní soud předmětné rozhodnutí odvolacího soudu nálezem zrušil.
Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatelek vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. V intencích takto limitovaného přezkumu byla posouzena i nyní projednávaná ústavní stížnost. Jak plyne z ustálené judikatury, Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti je v rovině realizace důkazního procesu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (nálezy sp. zn. III.
ÚS 376/03 ,
IV. ÚS 570/03 ,
III. ÚS 177/04 ,
III. ÚS 501/04 ,
II. ÚS 418/03 a další). V tom rámci není z důvodů daných mezemi ústavněprávního přezkumu oprávněn (pohledem „další odvolací instance“) přehodnocovat obecnými soudy učiněné hodnocení ve věci provedených důkazů. Do těchto myšlenkových operací, resp.
,
,
II. ÚS 105/01 a dalších).
Námitce podjatosti proto rozvrhem práce Ústavního soudu určený senát III. ÚS (s personální modifikací, vycházející z toho, že též proti jeho dvěma členům, soudcům Janu Musilovi a Jiřímu Muchovi, směřovala námitka obdobná) nevyhověl; ve vztahu k posledně jmenovaným soudcům nebylo zapotřebí o ní rozhodovat, neboť ku věci dané ústavní stížnosti nejsou soudci přidělenými.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. července 2009
Vladimír Kůrka předseda senátu
).
Hodnocení důkazní situace ze strany Krajského soudu v Ostravě lze považovat za ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR, neboť je logicky přesvědčivě odůvodněno a vytváří souvislý a ucelený obraz o jeho skutkovém náhledu. Ani ústavněprávně relevantní otázka opomenutých důkazů se zde neotevírá. Ohledně důkazu znaleckým posudkem Doc. Ing. A. G., CSc., navrženým k provedení odvolacímu soudu, ztotožňuje se Ústavní soud se závěrem Krajského soudu v Ostravě, dle něhož nejde o důkaz přípustný v intencích § 205a odst. 1 písm. c) o. s. ř. (s. 4-5 napadeného rozsudku).
Pokud se týče náhrady nákladů řízení vůči státu, i v tomto směru odůvodnění odvolacího soudu ve spojení s obsahem odůvodnění rozsudku nalézacího soudu obstojí, když ten podložil svůj závěr o neshledání důvodů hodných zvláštního zřetele, resp. o nepřiklonění se k možnosti realizace tohoto zákonem předjímaného uvážení konstatováním, že délka soudního řízení bude zohledněna a posouzena v samostatném řízení dle zákona č. 182/1998 Sb. se z toho plynoucími důsledky.
Vzhledem k uvedenému byla ústavní stížnost posouzena jako zjevně neopodstatněná a mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 10. srpna 2009
Miloslav Výborný předseda senátu Ústavního soudu