Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele Tomáše S. (jedná se o pseudonym), zastoupeného JUDr. Terezou Večeře Chadimovou, advokátkou, sídlem Karlov 254, Velká Bíteš, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 3. dubna 2023 č. j. 27 Co 86/2023-538 a usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 14. března 2023 č. j. 0 P 8/2022-518, za účasti v Krajského soudu Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu ve Svitavách, jako účastníků řízení, a Petry S. a nezletilé Jitky S. (jedná se o pseudonymy), jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho práv podle čl. 10 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatel zároveň namítá porušení čl. 90 Ústavy a čl. 3 Úmluvy o právech dítěte.
2. Za účelem posouzení ústavní stížnosti stěžovatele si Ústavní soud vyžádal spis Okresního soudu ve Svitavách (dále jen "okresní soud") sp. zn. 0 P 8/2022.
3. Ústavní soud z obsahu ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a vyžádaného soudního spisu zjistil, že stěžovatel měl ve střídavé péči nezletilou dceru Jitku S. Napadeným usnesením okresní soud na návrh matky nezletilé nařídil předběžné opatření, kterým stěžovateli uložil povinnost ponechat nezletilou v péči její matky (I. výrok). Trvání předběžného opatření okresní soud určil do 15. 5. 2023 (II. výrok). Důvodem bylo to, že když matka dne 26. 2. 2023 od otce převzala dceru do své péče, řekla jí dcera, že ji bolí genitálie, a to proto, že jí tam otec opakovaně zajížděl prstem. Totéž dcera zopakovala druhý den lékařce na pohotovosti. Následně došlo k zahájení trestního řízení vůči stěžovateli pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, kterého se měl dopustit v období od 20. 2. 2023 do 26. 2. 2023 tím, že měl v místě svého bydliště po koupeli při utírání nezletilé dcery této strkat prst do genitálií, čímž měl nezletilou dceru poškrábat a způsobit jí bolest na přirození, a při močení a v přesně nezjištěné době si měl pořizovat fotografie genitálií nezletilé dcery, které měl poté předávat jako důkaz proti její matce při jednání u soudu. Během sociálního šetření dne 10. 3. 2023 nezletilá potvrdila, že jí otec strčil prst do genitálií při mazání, čímž jí způsobil bolest. Dále uvedla, že otce má ráda, chce k němu jezdit, ale nechce, aby ji koupal, fotil nahou, mazal a strkal prsty do genitálií, to se jí nelíbí a bolí ji to.
4. Stěžovatel se bránil tím, že od matky dceru vždy přebírá se znečištěnými a opruzenými genitáliemi. Dcera si sama stěžuje, že ji genitálie pálí při močení. Stěžovatel tedy dceru koupe, poté ji osušuje, včetně genitálií, a po koupeli dceru v oblasti genitálií rovněž natírá krémem předepsaným pediatričkou. Vše dělá pouze z důvodu hygieny dcery, nikoli proto, že by se tímto nějak sexuálně uspokojoval. Stěžovatel rovněž potvrdil, že pořizoval fotografie genitálií nezletilé, ale činil tak pouze proto, aby soudu předložil důkazy o tom, že matka zanedbává hygienu dcery. Fotky jsou založeny v soudním spise.
5. Na základě těchto zjištěných skutečností okresní soud vyhověl návrhu matky nezletilé na předběžné opatření. Uvedl, že do doby, než bude otázka viny stěžovatele prokázána, respektive podezření ze spáchání trestného činu stěžovatele vůči nezletilé vyvráceno, je v zájmu nezletilé, aby zůstala v péči matky a nebyla vystavována reálnému riziku dalšího možného protiprávního jednání vůči ní a případnému poškozování jejího jak somatického, tak psychického zdravotního stavu. Doba trvání předběžného opatření (do 15. 5. 2023) je odůvodněna předpokladem vývoje dokazování v trestním řízení. Lze očekávat, že bezodkladně proběhne gynekologické vyšetření nezletilé, bude vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví odvětví sexuologie a zajištěny budou další důkazy, díky kterým bude následně buď zahájeno trestní stíhání otce, nebo naopak bude rozhodnuto o odložení věci.
6. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením. Krajský soud usnesení okresního soudu potvrdil. Uvedl, že z důkazů, které měl okresní soud k dispozici v době rozhodnutí, plyne, že stěžovatel je podezřelý ze spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění vůči nezletilé dceři. Ačkoliv se z těchto důkazů podává i obrana otce, jde stále o relevantní skutkové podklady nasvědčující tomu, že péče otce může ohrožovat zdraví nezletilé a její zdárný, řádný vývoj. Byly osvědčeny skutečnosti, ze kterých vyplývá potřeba zatímní úpravy péče o nezletilou. Zachování střídavé péče rodičů by ze závažných skutkových okolností věci bylo v rozporu s nejlepším zájmem nezletilé. Podle krajského soudu je proto zcela namístě vyčkat výsledku trestního řízení, které buď potvrdí závažnou trestnou činnost otce, nebo ji vyvrátí. Okresní soud správně určil dobu trvání předběžného opatření, během níž lze důvodně očekávat učinění poznatků k trestnímu stíhání otce, nebo k odložení věci. Zákonné předpoklady nařízení předběžného opatření byly naplněny. V jejich světle není podstatná jinak platná presumpce neviny stěžovatele. Usnesením okresního soudu nedošlo k zásahu do základních práv stěžovatele ani nezletilé. Otec dále argumentoval skutečnostmi a důkazy plynoucími z jeho vyjádření k návrhu na vydání předběžného opatření ze dne 14. 3. 2023. Dané vyjádření ale nebylo okresnímu soudu dle obsahu spisu v době nařízení předběžného opatření známo, neboť mu bylo doručeno po vydání napadeného usnesení (po konci pracovní doby soudu dne 14. 3. 2023), tudíž k němu nelze přihlížet.
7. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že obecné soudy při posuzování případu nectily zásadu vyšetřovací a opomněly tak nést procesní odpovědnost za zjištění skutkového stavu věci. Nedostatečně zjistily skutkový stav, neboť neprovedly jím přímo navržené důkazy a nerespektovaly presumpci neviny. Vyhověním návrhu matky soudy porušily čl. 40 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 2 Úmluvy, neboť nepohlížejí na otce jako na nevinného. Orgány činné v trestním řízení nepřistoupily ani k obvinění stěžovatele, k přijetí předběžných opatření či vzetí do vazby. Je tak nemyslitelné, aby za této situace došlo k přímému krácení práv stěžovatele a nezletilé tím, že zamezí ve styku mezi stěžovatelem a jeho nezletilou dcerou. Ze strany obecných soudů není přípustné, aby stěžovatel i nezletilá byli na základě pouhého účelového trestního oznámení podaného matkou kráceni na ústavně zaručených právech na rodinný život. S ohledem k řešené situaci není v zájmu nezletilé narušit jinak, jak sama nezletilá uvedla, dobrý vztah stěžovatele s nezletilou. Nezletilá opakovaně uvedla, že ráda tráví čas u obou rodičů. Skutečnost, že dcera sdělila, že se jí některé věci nelíbí, se odvíjejí od dlouhodobého sporu rodičů. Celé trestní řízení je v prověřovací fázi, a není tedy nijak osvědčeno, že se stěžovatel trestněprávního jednání vůči nezletilé dopustil. Zamezení styku s dcerou po dobu trestního řízení může způsobit silné nezákonné, respektive protiústavní narušení stěžovatelova vztahu s dcerou, a omezení jejich práv.
8. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
9. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.
Ústavní soud v minulosti mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat výkon přezkumného dohledu nad jejich činností. Důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by proto byl dán pouze tehdy, když by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními [např. nález ze dne 20.
6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94
(N 34/3 SbNU 257)].
10. Ústavní soud dále ve své judikatuře opakovaně dovodil, že rozhodování o návrhu na nařízení předběžného opatření, a tedy hodnocení toho, zda jsou splněny podmínky pro jeho vydání či změnu, je především záležitostí obecných soudů. Jak již bylo uvedeno výše, úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti je ochrana ústavnosti, nikoliv zákonnosti, a proto mu nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti soudů ve stejném rozsahu, jako se tomu děje v obvyklém instančním řízení před obecnými soudy.
Je si samozřejmě vědom skutečnosti, že rozhodnutí o předběžných opatřeních jsou obecně vyjádřeno - způsobilá zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení; práva a povinnosti jsou však jimi upravena pouze dočasně, přičemž jejich úprava může být v průběhu řízení k návrhu dotčených účastníků změněna či zrušena. Návrhy na nařízení předběžného opatření mohou být podávány i opakovaně a výsledná rozhodnutí o nich se mohou lišit, a to v závislosti na vývoji okolností v konkrétní věci (např. usnesení ze dne 30.
7. 2019 sp. zn. III. ÚS 2294/19 ).
11. Ústavnímu soudu tedy z hlediska ústavněprávního zásadně nepřísluší přehodnocovat názor soudů o důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření, nýbrž je povolán pouze zjistit, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a současně nebylo projevem svévole ve smyslu čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny [např. nálezy ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98
(N 158/16 SbNU 171) nebo ze dne 1. 10. 2014 sp. zn. I. ÚS 2486/13
(N 184/75 SbNU 39)]. Proto se Ústavní soud zpravidla nepovažuje být oprávněn zasahovat do těchto rozhodnutí (např. usnesení ze dne 27. 3. 2014 sp. zn. III. ÚS 909/14 nebo ze dne 9. 8. 2016 sp. zn. II. ÚS 1710/16 ) a činí tak pouze ve výjimečných případech, kdy rozhodnutí o předběžném opatření představuje natolik excesivní zásah do základních práv a svobod dotčených jednotlivců, který vyžaduje jeho zrušení [např. nálezy ze dne 13. 7. 2011 sp. zn. III. ÚS 3363/10
(N 131/62 SbNU 59) nebo ze dne 9. 1. 2018 sp. zn. IV. ÚS 3749/17 ]. Takovýto zásah však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.
12. Zákonný podklad napadených rozhodnutí ani příslušnost okresního soudu a krajského soudu vydat tato rozhodnutí nebyly stěžovatelem v ústavní stížnosti rozporovány. Ústavní soud se proto zabýval toliko posouzením, zda uplatněné námitky zakládají důvodné pochybnosti o porušení zákazu svévole.
13. V prvé řadě Ústavní soud podotýká, že dočasné svěření nezletilé do výlučné péče matky "automaticky" nezakládá zákaz styku mezi stěžovatelem a jeho dcerou. Vydané předběžné opatření sice představuje určité omezení kontaktu mezi stěžovatelem a jeho dcerou (ve smyslu toho, že fakticky došlo k dočasnému zrušení střídavé péče), nejde ale o absolutní zákaz styku s nezletilou. O tom by obecné soudy musely výslovně rozhodnout, přičemž stěžovatel sám mohl podat návrh na úpravu styku s nezletilou. Ústavní soud tak nesouhlasí s tvrzením stěžovatele, že obecné soudy rozhodly o zamezení veškerého styku mezi ním a nezletilou. Došlo ale k dočasné úpravě péče o nezletilou, která byla svěřena do výlučné péče matky.
14. Předběžné opatření bylo vydáno na základě listinných důkazů, které jsou shrnuty v napadených rozhodnutích a podle soudů osvědčují závěr, že péče stěžovatele může ohrožovat zdraví nezletilé a její zdárný, řádný vývoj, a zachování střídavé péče rodičů by momentálně bylo v rozporu s nejlepším zájmem nezletilé. Soudy zároveň zdůvodnily, že stanovená délka trvání předběžného opatření je dána předpokladem vývoje dokazování v trestním řízení. Okresní soud popsal jednotlivé úkony, které bude nutno v řízení provést (gynekologické vyšetření nezletilé, vypracování znaleckého posudku a zajištění dalších důkazů).
Následně buď bude zahájeno trestní stíhání stěžovatele, nebo naopak bude rozhodnuto o odložení věci. Uvedené závěry soudů byly náležitě a přesvědčivě odůvodněny. Ke stěžovatelem namítanému neprovedení navržených důkazů Ústavní soud podotýká, že stěžovatel v ústavní stížnosti nijak nerozporoval závěr krajského soudu, že vyjádření k předběžnému opatření zaslal v den rozhodnutí okresního soudu až po pracovní době soudu, a okresní soud se s ním tak nemohl před vydáním rozhodnutí seznámit. S argumentací stěžovatele byly obecné soudy nicméně seznámeny prostřednictvím listinných důkazů, a to zejména záznamem o podaném vysvětlení u Policie České republiky ze dne 2.
3. 2023. Soudy přitom dostatečně odůvodnily, proč i přes argumentaci stěžovatele bylo namístě předběžnému opatření vyhovět. Ústavní soud neshledal, že by napadená rozhodnutí byla založena na svévoli.
15. Ústavní soud si je vědom dotčení stěžovatelova práva na rodinný život napadeným předběžným opatřením, neshledal však takovou intenzitu zásahu v porovnání s legitimním účelem tohoto zásahu, aby bylo třeba přistoupit k meritornímu přezkumu stěžovatelova návrhu. V nyní posuzované věci totiž proti sobě stojí základní právo stěžovatele na ochranu před neoprávněným zasahováním do rodinného života a proti němu ochrana práv a zájmu dítěte (např. usnesení ze dne 21. 2. 2023 sp. zn. III. ÚS 3309/22 , bod 11). Vzhledem k osvědčeným skutečnostem (a z nich plynoucí hrozby ohrožení nezletilé) nelze učinit závěr, že dočasné svěření nezletilé do výlučné péče matky nerespektovalo nejlepší zájem dítěte podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte nebo že představovalo nepřiměřený zásah do základních práv stěžovatele na rodinný život podle čl. 10 odst. 2 Listiny či čl. 8 odst. 1 Úmluvy. Ústavní soud zdůrazňuje, že předběžné opatření bylo nařízeno jen jako zatímní úprava poměrů, a to na omezenou dobu.
16. Nedošlo ani k zásahu do stěžovatelových práv zakotvených v čl. 40 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Otázka viny či neviny nebyla předmětem řízení o předběžném opatření. Vyhovění předběžnému opatření nijak nepředurčuje výsledek trestního řízení vedeného vůči stěžovateli. Obecné soudy ani netvrdily, že stěžovatel se dané trestné činnosti dopustil. Lze jistě souhlasit s tím, že je třeba ctít presumpci neviny, současně je však třeba poskytnout nezletilému dítěti potřebnou ochranu (např. usnesení ze dne 18.
5. 2021 sp. zn. IV. ÚS 906/21 , bod 12). Závěry obecných soudů jsou z povahy věci založeny toliko na posouzení pravděpodobnosti ohrožení nezletilé (podobně usnesení ze dne 19. 7. 2022 sp. zn. I. ÚS 1272/22 , bod 18) vzhledem k osvědčeným skutečnostem. Vzhledem k povaze řízení o předběžném opatření, zejména k požadavku rychlosti rozhodování, nepřichází v úvahu vyčkávání na výsledek trestního řízení. Pokud by tomu tak bylo, pak by v těchto případech předběžné opatření nemohlo být vydáno prakticky nikdy.
Jak již Ústavní soud uvedl výše, rozhodnutí obecných soudů nebyla založena na svévoli a soudy dostatečně odůvodnily nutnost vydání předběžného opatření se zřetelem na osvědčené skutečnosti a zájem nezletilé.
17. Z těchto důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. srpna 2023
Radovan Suchánek v. r. předseda senátu