Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Lucií Dolanskou Bányaiovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Hany Skřivanové, zastoupené JUDr. Karlem Mateřánkou, advokátem, sídlem Rooseveltova 10/9, Plzeň, proti výroku II rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. října 2024 č. j. 61 Co 125/2024-1925, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti D.
I. SEVEN, a. s., sídlem Mikulandská 119/10, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení výroku II v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud") s tvrzením, že tímto výrokem bylo porušeno právo zaručené čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud Plzeň-jih svým rozsudkem ze dne 27. 3. 2024 č. j. 9 C 110/2017-1877 určil, že dohoda o narovnání uzavřená mezi stěžovatelkou jako žalobkyní a vedlejší účastnicí řízení jako žalovanou je neplatná (výrok I). Dále okresní soud určil, že je rovněž neplatná jím specifikovaná zástavní smlouva uzavřená mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí řízení (výrok II). Výrokem III pak okresní soud uložil vedlejší účastnici řízení zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení částku 720 714,50 Kč a dále vedlejší účastnici řízení uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení státu (výrok IV).
3. K odvolání vedlejší účastnice řízení pak krajský soud napadeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí okresního soudu ve výrocích I, II a IV jeho rozsudku (krajský soud tedy potvrdil rozhodnutí okresního soudu ve věci samé a také v rozsahu povinností vedlejší účastnice řízení zaplatit náhradu nákladů řízení státu). Výrokem II naopak krajský soud změnil výrok III rozsudku okresního soudu v tom smyslu, že vedlejší účastnice řízení je povinna stěžovatelce zaplatit na náhradě nákladů řízení toliko částku 409 627,53 Kč. Výrokem III krajský soud rozhodl o povinnosti vedlejší účastnice řízení zaplatit stěžovatelce náhradu nákladů odvolacího řízení.
4. Ústavní soud zjistil z databáze Infosoud.cz, že rozsudek krajského soudu byl napaden dovoláním. Uvedenou okolnost si ověřil i u okresního soudu s tím, že dovolání proti rozsudku krajského soudu podala vedlejší účastnice řízení a o dovolání dosud nebylo rozhodnuto.
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
6. Ústavní soud ve své judikatuře dodržuje zásadu subsidiarity ústavní stížnosti jako procesního prostředku ochrany základních práv a svobod. Ta se mimo jiné projevuje v tom, že ústavní stížností lze brojit pouze proti zásahu orgánu veřejné moci, k jehož nápravě není již příslušný žádný jiný orgán. Ústavní stížnost představuje prostředek ultima ratio [viz např. nález ze dne 13. 7. 2000 sp. zn. III. ÚS 117/2000
(N 111/19 SbNU 79)] a je nástrojem ochrany základních práv, nastupujícím po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práv uplatnitelných ve shodě se zákonem v systému orgánů veřejné moci (srov. např. usnesení ze dne 3. 4. 2009 sp. zn. IV. ÚS 2891/08 ).
7. V posuzované věci stěžovatelka dovolání proti rozsudku krajského soudu v rozsahu týkajícím se věci samé nepodala, neboť bylo rozhodnuto v její prospěch a v části týkající se výroku o nákladech řízení není podle § 238 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř."), dovolání přípustné. Neměla tedy k dispozici žádný procesní prostředek, kterým by se mohla proti rozhodnutí krajského soudu o náhradě nákladů řízení bránit. Přípustnost její ústavní stížnosti však vylučuje skutečnost, že dovolání podala vedlejší účastnice a řízení o dovolání nebylo dosud skončeno.
Kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným, mohl by nejen zrušit nebo změnit rozsudek krajského soudu ve výroku ve věci samé, ale také zrušit akcesorické výroky o nákladech řízení (§ 243e o. s. ř.). Tím by otevřel prostor k tomu, aby se krajský soud opět zabýval i náklady řízení a aby při rozhodování o nich přihlédl k námitkám uplatněným stěžovatelkou v ústavní stížnosti. Přezkoumával-li by Ústavní soud napadený výrok rozsudku krajského soudu o nákladech řízení před rozhodnutím Nejvyššího soudu o vedlejší účastnicí řízení podaném dovolání, nejenže by nerespektoval subsidiaritu ústavní stížnosti k jiným zákonným procesním prostředkům k ochraně práva, nýbrž by tím, byť jen nepřímo, mohl předjímat i výsledek řízení o dovolání, což mu nepřísluší (srov. např. usnesení ze dne 18.
2. 2019 sp. zn. II. ÚS 1700/18 či usnesení ze dne 10. 4. 2019 sp. zn. II. ÚS 1033/19 ).
8. Závěr, že ústavní stížnost účastníka řízení podaná proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení předtím, než Nejvyšší soud rozhodne o jeho dovolání proti výroku ve věci samé, je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, lze plně vztáhnout i na situaci, kdy dovolání do věci samé podá (jiný) účastník řízení, jehož zájem na výsledku řízení ve věci samé je v kolizi se zájmem stěžovatele. Odporovalo by principu efektivity a hospodárnosti řízení, kdyby Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti, kterou je samostatně napaden pouze výrok o nákladech řízení, již nyní přezkoumával její důvodnost (viz usnesení ze dne 11. 8. 2020 sp. zn. IV. ÚS 1112/20 , bod 17.).
9. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že podle výsledku dovolacího řízení bude mít stěžovatelka po jeho ukončení možnost podat novou ústavní stížnost, a to tak, aby případně zohledňovala i průběh a výsledky dovolacího řízení. Tato ústavní stížnost pak (při splnění ostatních podmínek řízení) bude věcně projednatelná Ústavním soudem, a to i v případě, bude-li jí napaden výhradně nákladový výrok.
10. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. února 2025
Lucie Dolanská Bányaiová v. r. soudkyně zpravodajka