Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele Ing. Jiřího Svobody, právně zastoupeného advokátem JUDr. Jaroslavem Brožem, Marie Steyskalové 62, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu v Brně ze dne 16. 2. 2012 č. j. 4 Ans 5/2011-78 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2011 č. j. 31 A 68/2010-51, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Ústavní soud ve své ustálené judikatuře již mnohokrát vymezil rozsah svých pravomocí ve vztahu k obecné pravomoci soudů a konstatoval, že je vždy nutno vycházet z teze, podle níž není Ústavní soud součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu tedy vykonávat dohled či dozor nad rozhodovací činností obecných soudů a nelze jej tedy vnímat jako další odvolací orgán. Do pravomoci obecných soudů by byl Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen v těch případech, kdyby jejich právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo by z nich v žádné možné interpretaci nevyplývaly (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 , publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, nález č. 34, str. 257), což se však v uvedeném případě nestalo.
V předmětném případě rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že kasační stížnost stěžovatele odmítl a odkázal jej na řízení ve věcech občanskoprávních. Dle náhledu Ústavního soudu lze napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu považovat za ústavně konformní, neboť tento v rámci svého odůvodnění uvedl, z jakých skutečností při své rozhodovací činnosti vycházel, jaká zákonná ustanovení aplikoval a také k jakým právním závěrům dospěl. V této chvíli Ústavnímu soudu nepřísluší závěry Nejvyššího správního soudu jakkoli přehodnocovat, neboť, podal-li si stěžovatel podle poučení Nejvyššího správního soudu civilní žalobu, o věci bude rozhodovat soud v občanskoprávním řízení.
Má-li stěžovatel za to, že k rozhodnutí jeho věci jsou příslušné správní soudy, nic mu nebrání postupovat podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. ledna 2013
Michaela Židlická, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu