Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelek 1. N. Z. a 2. nezletilé V. M., obou zastoupených Mgr. Zuzanou Candigliota, advokátkou, sídlem Burešova 615/6, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. března 2025 č. j. 37 Co 67/2025-598 a usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 28. listopadu 2024 č. j. 0 P 36/2022-520, jakož i proti pokračujícímu jinému zásahu orgánů veřejné moci spočívajícímu v ponechání nezletilé stěžovatelky v péči pěstounky a omezení vzájemného styku matky a dcery, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Prostějově, jako účastníků řízení, a P. M., jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelky se ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi soudy porušily jejich základní práva na ochranu soukromého a rodinného života. Současně namítají, že ponechání nezletilé stěžovatelky v péči pěstounky a omezení vzájemného styku matky a dcery představuje jiný zásah orgánů veřejné moci.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, stěžovatelka v nyní posuzované věci navrhovala nařízení předběžného opatření o úpravě styku s dcerou, nezletilou stěžovatelkou.
3. Okresní soud v Prostějově (dále jen "okresní soud") napadeným rozhodnutím nařídil podle § 102 odst. 1 a § 76 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř."), předběžné opatření, podle něhož je stěžovatelka oprávněna stýkat se s dcerou, nezletilou stěžovatelkou (nyní ve věku pěti let), písemně jednou měsíčně formou dopisu nebo e-mailu zaslaného na adresu organizace SOS dětské vesničky, z.s., sídlem Strakonická 98, Praha 5 - Lahovice, IČO 00407933, pracoviště S., vždy k 1. dni v měsíci. Současně rozhodl, že pěstounka, vedlejší účastnice, je povinna nezletilou stěžovatelku na styk se stěžovatelkou připravit a umožnit, aby se prostřednictvím SOS dětské vesničky, z.s., seznámila s obsahem dopisu či e-mailu od stěžovatelky, a to nejpozději do 10 dnů od vyrozumění organizace SOS dětské vesničky, z.s. (výrok I). Okresní soud dále zamítl návrh stěžovatelky na nařízení předběžného opatření, jímž by byl upraven její osobní styk s nezletilou stěžovatelkou (výrok II).
4. K odvolání stěžovatelky ve věci rozhodoval Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud"), který rovněž napadeným rozhodnutím usnesení okresního soudu potvrdil. Krajský soud zohlednil závěry dokazování ve věci samé, z nichž vyplývá, že kontakt nezletilé stěžovatelky, nacházející se od března 2021 v pěstounské péči babičky ze strany zemřelého otce, byl dlouhodobě přerušen. V současnosti je vyvíjena snaha zajistit restart těchto kontaktů alespoň písemnou formou za asistence odborného zařízení. Spolupráci s odbornou organizací soud považoval za nezbytnou podmínku pro obnovení vztahů mezi matkou a dcerou, neboť nezletilá stěžovatelka kontakty s ní zatím odmítá.
5. Z ústavní stížnosti a přiložených listin dále vyplynulo, že okresní soud rozsudkem ze dne 6. 12. 2024 č. j. 0 P 36/2022-547 zamítl návrh stěžovatelky na zrušení pěstounské péče nezletilé stěžovatelky, nařízené rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2021 č. j. 24 P 117/2019-108 (výrok I) a zamítl návrh na svěření nezletilé stěžovatelky do její péče (výrok II). Okresní soud dále meritorně upravil styk, a to shodně jako ústavní stížností napadeným předběžným opatřením (výroky III, IV a V). K odvolání stěžovatelky ve věci rozhodoval krajský soud, který rozsudkem ze dne 27. 5. 2025 č. j. 37 Co 68/2025-617 rozhodnutí okresního soudu ve věci samé ve výrocích I a II potvrdil (výrok I).
6. Ve vztahu k výrokům týkajícím se úpravy styku krajský soud rozhodnutí okresního soudu zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení (výrok II). Krajský soud dospěl k závěru, že bude potřebné provést další dokazování především znaleckým posudkem. Teprve poté bude možné znovu posoudit otázku styku, tedy v jakém rozsahu má být styk upraven a jakou formou má probíhat. Okresní soud následně usnesením ze dne 26. 6. 2025 č. j. 0 P 36/2022-624, ve znění usnesení ze dne 30. 6. 2025 č. j. 0 P 36/2022-635, ustanovil dvě znalkyně, které pověřil psychiatricko-psychologickým vyšetřením stěžovatelky, jejího partnera a dcery i pěstounky. Znalkyním uložil, aby znalecký posudek dodaly do 10 měsíců od doručení spisu s tím, že podání znaleckého posudku není žádáno jako spěšné.
7. Stěžovatelky po rekapitulaci průběhu předchozího řízení odkazují na nálezy Ústavního soudu týkající se pěstounské péče, jež jsou dle jejich názoru použitelné i na nyní posuzovaný případ (srov. nálezy ze dne 31. 12. 2018 sp. zn. II. ÚS 2344/18 a ze dne 13. 9. 2022 sp. zn. III. ÚS 3146/21 ). Stěžovatelky jsou si vědomy, že před obecnými soudy nadále probíhá řízení ve věci samé, nicméně mají za to, že napadená rozhodnutí neústavně zasáhla do vztahu matky a dcery s tím, že tento zásah nadále trvá. Za ironické považují stanovení 10měsíční lhůty pro vypracování znaleckých posudků a zmínku okresního soudu o tom, že vypracování těchto posudků není požadováno jako spěšné. Stěžovatelky mají za to, že soudy jednají ve prospěch pěstounky a společně vytváří "hradbu", která matce brání navázat vztah s nezletilou dcerou. Stěžovatelka uvádí, že pěstounka neplní své povinnosti, formulované mj. v judikatuře Ústavního soudu. Zdůrazňuje, že se jí pěstounka svým manipulativním jednáním snaží zabránit ve styku s dcerou. Stěžovatelka má za to, že by soud na základě právní úpravy, judikatury i zjištěného skutkového stavu měl rozhodnout o svěření nezletilé stěžovatelky do její péče.
8. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou (k posouzení ústavní stížnosti nezletilé stěžovatelky srov. následující bod), která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Ústavní soud v tomto ohledu doplňuje, že napadená předběžná opatření doposud ex lege nezanikla vydáním pravomocného a vykonatelného rozhodnutí ve věci samé, neboť - jak vyplývá ze shora provedené rekapitulace - řízení ve věci samé týkající se úpravy styku nadále probíhá (srov. § 77 odst. 1 o. s. ř.). Stěžovatelka je zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
9. Procesní předpoklady nebyly splněny v části ústavní stížnosti podané nezletilou stěžovatelkou. Otázkou procesního zastupování nezletilých stěžovatelů jejich rodiči či jen jedním z nich v řízení o ústavních stížnostech proti rozhodnutím obecných soudů se Ústavní soud ve své rozhodovací praxi již zabýval. Připustil možnost podat ústavní stížnost jménem nezletilého, resp. v jeho zastoupení jedním ze zákonných zástupců pouze v případech, ve kterých nehrozí kolize zájmů rodiče s nezletilým. To však není případ rozhodování o úpravě výchovných poměrů rodičů k nezletilým dětem, v němž naopak dospěl Ústavní soud k závěru, že právní úprava řízení o ústavní stížnosti v § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu vylučuje, aby ústavní stížnost byla podána jménem či ve prospěch jiné osoby, a to i v případě, jde-li o nezletilého. V takovém případě Ústavní soud nahlíží na ústavní stížnost nezletilého (zastoupeného rodičem) jako na návrh podaný někým zjevně neoprávněným (srov. usnesení ze dne 16. 2. 2021 sp. zn. III. ÚS 307/21 a další v něm odkazovaná rozhodnutí).
10. Co se týká namítaného jiného zásahu (pozn. Ústavního soudu: stěžovatelka ve svém návrhu tento jiný zásah výslovně nespecifikuje, nicméně jeho podstatu lze s ohledem na obsah jejího návrhu formulovat způsobem uvedeným v záhlaví tohoto rozhodnutí), Ústavní soud připomíná závěry své ustálené judikatury (srov. již usnesení ze dne 7. 10. 1997 sp. zn. IV. ÚS 204/97 ), z níž se podává, že tzv. jiný zásah orgánu veřejné moci "nutno chápat tak, že zpravidla půjde o převážně jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním ústavně zaručeným právům a svobodám, který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok není výsledkem řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému řízení; z této skutečnosti pak musí vyplynout, že důsledkům takového zásahu orgánu veřejné moci, neplynoucím z příslušného rozhodnutí, nelze čelit jinak, než ústavní stížností".
Konstruuje-li stěžovatelka petit ústavní stížnosti tak, že vedle rozhodnutí napadá i jiný zásah, platí, že ústavní stížnost proti rozhodnutí má obecně přednost před stížností zásahovou. Jelikož stejný akt veřejné moci nemůže mít dvojí povahu, Ústavní soud setrvale vychází z toho, že je-li tvrzený neústavní postup orgánu veřejné moci (zde okresního a krajského soudu) zakončen rozhodnutím, může být předmětem přezkumu Ústavním soudem právě jen toto rozhodnutí. Případný jiný zásah je zkonzumován ve výsledném rozhodnutí, resp. sám o sobě není způsobilý zasáhnout základní práva stěžovatelky.
Řečeno jinak, z hlediska úpravy styku může stěžovatelka při splnění dalších podmínek napadat toliko nařízené předběžné opatření (a následně pak rozsudek ve věci samé), z hlediska ponechání nezletilé stěžovatelky v péči pěstounky pak stěžovatelce nic nebrání či nebránilo v tom, aby ústavní stížností napadla shora odkazovaný rozsudek krajského soudu sp. zn. 37 Co 68/2025.
11. Ústavní soud předně připomíná závěry své ustálené judikatury, z nichž vyplývá, že rozhodování o návrhu na vydání (nařízení) předběžného opatření, a tedy i hodnocení toho, zda jsou v daném případě splněny podmínky pro jeho vydání či změnu, je především věcí obecných soudů. Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti je ochrana ústavnosti [čl. 83 a čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")], nikoliv "běžné" zákonnosti, a proto mu ani nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů ve stejném rozsahu jako v řízení před obecnými soudy.
12. Ústavní soud si je vědom toho, že rozhodnutí o předběžných opatřeních jsou obecně způsobilá zasáhnout do základních práv a svobod jednotlivců. Práva a povinnosti jsou však jimi upravena pouze dočasně (zatímně), přičemž jejich úprava může být navíc v průběhu řízení před obecnými soudy k návrhu dotčených účastníků zrušena či upravena. Nadto zatímní povaha rozhodnutí o předběžných opatřeních nijak nevylučuje možnost, že v konečném meritorním rozhodnutí soudu může dojít k významné změně dosavadní úpravy těchto práv a povinností.
Ústavnímu soudu tedy z hlediska ústavněprávního nikterak nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů stran důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření, nýbrž je povolán toliko ověřit, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření, popřípadě rozhodnutí o jeho zamítnutí mělo zákonný podklad [čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")], bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a současně nebylo projevem svévole (ve smyslu čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) (srov. např. nálezy ze dne 10.
11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 či ze dne 1. 10. 2014 sp. zn. I. ÚS 2486/13 ). Tato východiska jsou navíc zvýrazněna u rozhodnutí týkajících se rodinných věcí, k nimž Ústavní soud přistupuje obzvláště rezervovaně. Proto se Ústavní soud zpravidla necítí být oprávněn zasahovat do těchto rozhodnutí a činí tak pouze ve výjimečných případech, v nichž rozhodnutí o předběžném opatření představuje excesivní zásah do základních práv a svobod dotčených jednotlivců, který si vyžaduje bezprostřední ingerenci ze strany Ústavního soudu v podobě derogace takového rozhodnutí [srov. např. nález ze dne 13.
7. 2011 sp. zn. III. ÚS 3363/10 ). Tyto výjimečné okolnosti Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.
13. První dva kroky shora uvedeného omezeného testu přezkumu předběžných opatření, tedy zákonný podklad a vydání příslušným orgánem, stěžovatelka nezpochybňovala. Její námitky lze podřadit pod krok třetí týkající se svévole. Ústavní soud však neshledal, že by napadené rozhodnutí vykazovalo známky svévole. Současně je nutno dodat, že argumentace stěžovatelky se do jisté míry míjí s předmětem nyní posuzované věci. Okresní i krajský soud totiž rozhodovaly k návrhu stěžovatelky o předběžné úpravě styku s její dcerou, a tedy nikoliv o otázkách péče. Dovolává-li se stěžovatelka svěření dcery do péče, resp. zrušení probíhající pěstounské péče, napadá nesprávné rozhodnutí (srov. výše, bod 5 tohoto usnesení).
14. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že soudy vzaly v potaz nejlepší zájem dítěte jako přední hledisko rozhodování ve věcech týkajících se dítěte, čímž současně dostály požadavkům plynoucím ze stěžovatelkou citované nálezové judikatury Ústavního soudu. Okresní soud stěžovatelce vysvětlil, že současná situace (přerušení kontaktů matky a dcery) je důsledkem předchozího necitlivého přístupu k nezletilé stěžovatelce. Soudy vzaly v potaz, že odmítá osobní kontakt s matkou, objevily se u ní somatické obtíže spočívající v nevolnostech a ve vadě řeči (srov. usnesení okresního soudu, bod 5).
Soudy rozhodovaly s ohledem na aktuálně zjištěný skutkový stav na základě doporučení klinického dětského psychologa PhDr. Smejkala, že aktuálně není v zájmu nezletilé stěžovatelky, aby byla proti své vůli do osobních kontaktů se stěžovatelkou nucena, neboť by to u ní mohlo vyvolat další blok a negativní nastavení vůči stěžovatelce (srov. tamtéž, bod 12). Osobní kontakt nedoporučil ani opatrovník nezletilé stěžovatelky (srov. tamtéž, bod 3). Napadená rozhodnutí byla vydána ve věci, jíž se soudy dlouhodobě zabývají a s níž jsou dobře obeznámeny, nelze je tudíž pojímat izolovaně, ale naopak je nutné je zasadit do širšího kontextu.
S ohledem na stěžovatelčinu argumentaci je např. významný závěr obsažený v rozsudku okresního soudu z prosince 2024 (bod 67), jímž byl zamítnut stěžovatelčin návrh na svěření nezletilé stěžovatelky do její péče a zrušení pěstounské péče, že "vztahy nezletilé s matkou dosud nejsou dostatečně vybudovány a v současnosti zájem matky o nezletilou dítě znejišťuje, přičemž nebylo prokázáno tvrzení matky, že současný stav lze přičíst výhradně působení pěstounky. V řízení nebylo zjištěno, že by pěstounka bránila matce v kontaktu s nezletilou, kontakty umožňuje, matce poskytuje informace a fotografie nezletilé." Omezily-li soudy styk stěžovatelky s její dcerou na formu styku písemného, resp. zamítly-li její návrh na umožnění osobního styku, postupovaly při zohlednění shora vymezeného testu omezeného přezkumu předběžných opatření ústavně konformně, neboť své závěry odůvodnily způsobem, které nelze považovat za svévolný.
Ústavní soud proto v napadených rozhodnutích neshledal nic, co by odůvodnilo jeho případný kasační zásah.
15. Ústavní soud dodává, že rozporuje-li stěžovatelka lhůtu pro vypracování znaleckého posudku, opětovně překračuje předmět nyní posuzované věci. Tuto námitku lze vznášet v meritorním řízení (po kasačním zásahu krajského soudu) nadále probíhajícím u okresního soudu. Ústavní soud současně dodává, že má-li stěžovatelka za to, že řízení o úpravě styku s nezletilou stěžovatelkou je zatíženo průtahy, může zvážit využití prostředků nápravy, které jí právní řád dává k dispozici: stížnost na průtahy v řízení podle § 164 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a téhož zákona (srov. obdobně např. usnesení ze dne 14. 5. 2025 sp. zn. I. ÚS 244/25 , bod 13).
16. Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud její stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Ústavní stížnost nezletilé stěžovatelky Ústavní odmítl jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu. V části směřující proti tzv. jinému zásahu okresního a krajského soudu spočívajícímu v ponechání nezletilé stěžovatelky v péči pěstounky a omezení vzájemného styku matky a dcery Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. d) téhož zákona jako návrh, k jehož projednání není příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. srpna 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu