Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatelky Z. M., t. č. ve Vazební věznici Praha - Ruzyně, zastoupené JUDr. Irenou Miller, advokátkou, sídlem Pražská 777, Velké Přílepy, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2019 sp. zn. 7 To 446/2019 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. září 2019 sp. zn. 51 T 74/2019, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 1, čl. 4 odst. 1, čl. 8, čl. 10 odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že stěžovatelka byla napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") uznána vinnou zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "trestní zákoník"), za což byla podle § 209 odst. 4 trestního zákoníku odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku byla pro výkon uloženého trestu zařazena do věznice s ostrahou. Současně byla podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), stěžovatelce uložena povinnost zaplatit ve výroku o trestu specifikovaným poškozeným náhradu škody.
3. Odvolání stěžovatelky proti rozsudku obvodního soudu Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") v záhlaví uvedeným usnesením podle § 256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl.
4. Stěžovatelka nejprve podala sama, tj. bez zastoupení advokátem, ústavní stížnost, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 16. 6. 2020. Následně byla stěžovatelka vyzvána k odstranění vad ústavní stížnosti a rozhodnutím České advokátní komory ze dne 28. 7. 2020 byla stěžovatelce určena advokátka JUDr. Irena Miller, která dne 12. 8. 2020 Ústavnímu soudu doručila plnou moc k zastupování stěžovatelky v daném řízení u Ústavního soudu a dne 14. 8. 2020 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost podaná prostřednictvím určené advokátky.
5. V podané ústavní stížnosti stěžovatelka připouští, že její jednání bylo bezesporu protiprávní a že se také k němu doznala a spolupracovala s orgány činnými v trestním řízení na objasnění spáchaných skutků. Nesouhlasí však s délkou uloženého trestu, který považuje za nepřiměřeně dlouhý, a to jak vzhledem k závažnosti spáchané trestné činnosti, tak i s ohledem na její osobní situaci. Tvrdí, že způsobenou škodu se snaží nahradit, ve výkonu trestu pracuje a je přesvědčena, že po propuštění z výkonu trestu bude moci splatit škodu některým poškozeným. Svého činu lituje a po propuštění z výkonu trestu by chtěla vést řádný život.
6. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny formální požadavky kladené na takový návrh zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není.
7. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V trestních věcech je jedním z prostředků, které je stěžovatel povinen vyčerpat, i dovolání k Nejvyššímu soudu, jak Ústavní soud vyložil ve stanovisku pléna ze dne 4. 3. 2014 sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 (ST 38/72 SbNU 599; 40/2014 Sb.), v němž zdůraznil, že každá důvodná námitka porušení ústavních práv je podkladem pro zrušení napadeného rozhodnutí v řízení o dovoláních (bod 26 citovaného stanoviska pléna).
8. Z obsahu podané ústavní stížnosti a z předložených podkladů nevyplývá, že by stěžovatelka podala dovolání k Nejvyššímu soudu.
9. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj podle § 75 odst. 1 a § 43 odst. l písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost stěžovatelky odmítl jako nepřípustnou pro nevyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. září 2020
Pavel Šámal v. r. soudce zpravodaj