Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti DEVELOP - KM, s. r. o., sídlem Velké náměstí 46/37, Kroměříž, zastoupené Mgr. Miroslavem Michajlovičem, advokátem, sídlem Masarykovo náměstí 128/3, Kroměříž, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2024 č. j. 33 Cdo 3205/2023-220, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. května 2023 č. j. 28 Co 84/2021-202 a II. a III. výroku rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 22. února 2021 č. j. 5 C 172/2019-149, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Kroměříži, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti SATIM CZ, s. r. o., sídlem 2. května 1634, Napajedla, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že v postupu soudů shledává porušení jejích ústavně zaručených práv, a to zejména práva zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že vedlejší účastnice se žalobou u Okresního soudu v Kroměříži (dále jen "okresní soud") domáhala po stěžovatelce zaplacení neuhrazené části ceny díla s příslušenstvím. Okresní soud rozsudkem uvedeným v záhlaví řízení částečně zastavil (I. výrok), stěžovatelce uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 889 667 Kč s příslušenstvím (II. výrok) a povinnost nahradit náklady řízení (III. výrok). Na základě provedeného dokazování zjistil, že dílo bylo vedlejší účastnicí provedeno včas a stěžovatelka ho převzala bez výhrad, včetně odsouhlasení soupisu provedených prací uvedených ve zjišťovacích protokolech. Také měl soud za prokázané, že stěžovatelka neuplatnila právo ze zjevných vad díla včas. Okresní soud uzavřel, že nárok vedlejší účastnice na zaplacení ceny díla je v souladu s § 2610 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z.").
3. V podaném odvolání stěžovatelka okresnímu soudu vytkla, že se nezabýval jejími námitkami, což odůvodnil poukazem na § 2605 odst. 2 o. z. Stěžovatelka nesouhlasila s tvrzením vedlejší účastnice, že dílo provedla celé ve sjednaném rozsahu. K tomu po celou dobu řízení stěžovatelka tvrdila a prokazovala, že vedlejší účastnice část díla neprovedla, a proto jí nemůže svědčit právo na úhradu ceny díla tak, jak si ji žalobou nárokovala. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem potvrdil II. a III. výrok rozsudku okresního soudu (I. výrok) a stěžovatelce uložil povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení (II. výrok). Krajský soud ve shodě s okresním soudem dospěl k závěru, že mezi vedlejší účastnicí a stěžovatelkou byla uzavřena smlouva o díle podle § 2586 a násl. o. z., vedlejší účastnice ve smyslu § 2604 o. z. dílo provedla, tj. dokončila a umožnila stěžovatelce s dílem nakládat. Stěžovatelka dílo fakticky převzala na základě protokolu o předání a převzetí stavby, což ani nepopírala a potvrdila, že předávací protokol podepsala. Z protokolu vyplývá, že dílo bylo předáno úplné, bez závad a nedodělků. Provedením díla vzniklo vedlejší účastnici podle § 2610 o. z. právo na zaplacení ceny díla, což stěžovatelka splnila pouze částečně a dluží vedlejší účastnici částku ve výši uplatněné žalobou. Krajský soud také potvrdil správnost závěru okresního soudu v tom, že neprovedení části díla je třeba považovat za vadu díla podle § 2615 o. z., podle něhož má dílo vadu, neodpovídá-li smlouvě, a také správnost závěru, že stěžovatelka převzala dílo bez výhrad, přičemž podle § 2605 odst. 2 o. z. soud nepřizná objednateli právo ze zjevných vad díla, neuplatní-li objednatel při převzetí díla žádné výhrady a namítne-li zhotovitel, že právo nebylo uplatněno včas, tedy výhradou při předání díla. Zdůraznil také, že § 2605 je ve vztahu k § 2618 o. z. ustanovením speciálním, stanovícím objednateli povinnost uplatnit výhrady k dílu při předání díla. Soud také uvedl, že stěžovatelkou namítané neprovedené části díla měly charakter zjevných vad, které stěžovatelka mohla zjistit v průběhu provádění stavby, případně při převzetí díla.
4. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka dovolání, jehož přípustnost podle ní závisela na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a to, a) zda je vadou díla, pokud jeho část neprovede zhotovitel, nýbrž třetí osoba, b) jakým způsobem je třeba v té souvislosti hodnotit zhotovení díla a nárok na cenu díla, c) jsou-li méněpráce vadou díla a jak lze namítat méněpráce v kontextu s předáním díla. Také namítala, že "skutková zjištění jsou nedostatečná, když soudy řádně neprovedly důkaz stavebním deníkem a předávacím protokolem, což mělo vliv na právní posouzení otázky popření pravosti a správnosti soukromé listiny (předávacího protokolu) stěžovatelkou." Nejvyšší soud dovolání napadeným usnesením odmítl (I. výrok), jelikož otázky formulované stěžovatelkou v dovolání nebyly určující pro rozhodnutí krajského soudu, a uložil stěžovatelce povinnost zaplatit náhradu nákladů dovolacího řízení (II. výrok).
5. Podle stěžovatelky nebyl v žádném z napadených rozhodnutí kvalifikovaně vyřešen rozsah provedení díla a navazujícího nároku na úhradu ceny díla. Má za to, že ani dovolací soud se k dané otázce nepostavil čelem a svoji odpověď a důvod odmítnutí dovolání schoval za poměrně obecné vyhýbavé odpovědi, které měly až znaky libovůle.
6. Stěžovatelka namítá, že v její neprospěch je zdůrazňován právní názor soudů, které se údajně nemohly zabývat jejími námitkami, neboť vedlejší účastnice uplatnila námitku podle § 2605 odst. 2 o. z. Podle jejího přesvědčení provedla vedlejší účastnice dílo jen zčásti, a proto jí nemůže svědčit právo na úhradu ceny díla tak, jak ji v žalobě nárokovala. Žádný ze soudů nereagoval na prokázaný skutkový stav, nepodřídil jej pod § 2614 o. z. a nevěnoval pozornost skutečně provedenému dílu.
7. Stěžovatelka shrnuje, že částečné provedení díla třetí osobou není vadou. Provedení díla třetí osobou je omezením rozsahu díla ve smyslu 2614 o. z., k němuž strany dospěly konkludentní dohodou, protože vedlejší účastnice konkrétní části díla neprovedla. Je nesprávným právním posouzením soudů v napadených rozhodnutích, že posuzovaly postupy stěžovatelky po předání díla za uplatnění vad a aplikovaly § 2605 a 2618 o. z.
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
9. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů, neboť jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná základní práva nebo svobody. Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Žádná pochybení ve shora naznačeném směru Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.
10. Z argumentace obsažené v ústavní stížnosti je evidentní, že stěžovatelka pokračuje v polemice se skutkovými hodnoceními a právními závěry obecných soudů, kterou vedla již v řízení před obecnými soudy. Se stěžovatelčinými argumenty se obecné soudy vypořádaly v napadených rozhodnutích (srov. zejména body 18. až 22., včetně odkazu na přiléhavé odůvodnění rozsudku okresního soudu v bodě 23. odůvodnění rozsudku krajského soudu), přičemž jejich závěry nejsou neudržitelné. Ústavnímu soudu nenáleží vstupovat do právního a skutkového hodnocení obecných soudů. Na ústavní rovině zásah do práv stěžovatelky Ústavní soud neshledal.
11. Neústavnost neshledal Ústavní soud ani v postupu Nejvyššího soudu a v jeho usnesení, jímž došlo k odmítnutí stěžovatelkou podaného dovolání. Nejvyšší soud srozumitelně a řádně odůvodnil, proč stěžovatelkou formulované otázky nemohou založit přípustnost podaného dovolání, a proto v průběhu a výsledku dovolacího řízení nelze spatřovat zásah do práva na soudní či jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
12. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud nezjistil porušení stěžovatelčiných základních práv, a tudíž mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. listopadu 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu