Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného, ve věci stěžovatele J. H., zastoupeného JUDr. Milanem Jebavým, advokátem, Praha 2, Italská 1274/8, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. května 2012 č. j. 7To 310/2011-130, a proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích č. j. 2 T 208/2009-109 ze dne 7 dubna 2011, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V řízení, z něhož vzešla ústavní stížností napadená rozhodnutí, byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů, za což byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem.
Těžištěm jeho stížnostní argumentace je pak východisko, že skutková tvrzení v napadených rozhodnutích jsou v extrémním rozporu s vykonanými důkazy. Odsuzující výrok je podle stěžovatele výhradně postaven na výpovědích dvou na první pohled nevěrohodných svědků (uživatelů heroinu).
Krajský soud ve svém rozhodnutí, kterým zrušil v záhlaví citovaný rozsudek okresního soudu a sám znovu stěžovatele uznal ze spáchání ve výroku specifikovaného trestného činu - podle mínění Ústavního soudu - postupoval ve zkoumaném případě v souladu se základními zásadami trestního řízení a žádná základní práva stěžovatele neporušil; věc byla podle Ústavního soudu projednána v přiměřené lhůtě, při dodržení práva stěžovatele na obhajobu. Soud své rozhodnutí přesvědčivým způsobem odůvodnil; nic nenasvědčuje tomu, že by ve spravedlivém soudním řízení nebyla stěžovateli řádně prokázána vina, ani že by mu nebyl uložen přiměřený trest.
Ke stěžovatelově argumentaci - po prostudování vyžádaného spisu shora jmenovaného okresního soudu - pak může Ústavní soud toliko dodat, že zvláště krajský soud ve svém rozhodnutí zcela adekvátně vysvětlil, z jakých důkazů a proč bylo při posuzování věci stěžovatele v řízení před obecnými soudy obou stupňů vycházeno. Na komparaci jednotlivých námitek stěžovatele uváděných jím na jeho obranu dostatečně ukázal rozporuplnost a nelogičnost jednotlivých částí stěžovatelovy obhajoby.
Ústavní soud ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl (to ve vztahu k záhlaví citovanému rozhodnutí krajského soudu). Ve vztahu k záhlaví citovanému rozhodnutí okresního soudu je pak ústavní stížnost návrhem, k jehož projednání není Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. d/ zákona o Ústavním soudu příslušný (srovnej čl. 87 odst. 1 písm. d/ Ústavy argumentem z opaku).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. března 2013
Michaela Židlická, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu