Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky Krajská správa a údržba silnic Karlovarského kraje, příspěvková organizace, sídlem Chebská 282, Sokolov, zastoupené JUDr. Jakubem Dohnalem, Ph.D., LL.M., advokátem, sídlem U Trezorky 921/2, Praha 5 - Jinonice, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. dubna 2025 č. j. 10 Afs 13/2025-43, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Ministerstva pro místní rozvoj, sídlem Staroměstské náměstí 932/6, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její práva podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a spisů Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a Nejvyššího správního soudu vyplývá, že vedlejší účastník poskytl stěžovatelce dotaci na stavbu silničního obchvatu pro Mariánské Lázně ve výši 161 427 050,01 Kč. Z důvodu porušení pravidel podle § 222 odst. 1 ve spojení s odst. 3 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, stanovil stěžovatelce Řídicí orgán Integrovaného regionálního operačního programu opatřením ze dne 27. 7. 2022 finanční opravu dotace ve výši 938 132,81 Kč (tj. 25 %). Stěžovatelka podala proti opatření námitky, kterým však vedlejší účastník nevyhověl a rozhodnutím ze dne 1. 8. 2023 opatření potvrdil.
3. Městský soud žalobu stěžovatelky rozsudkem ze dne 18. 12. 2024 zamítl, přičemž se ztotožnil se závěry vedlejšího účastníka. V odůvodnění rozsudku odkázal na konkrétní body napadeného rozhodnutí, v nichž vedlejší účastník vypořádal shodnou argumentaci stěžovatelky. Nejvyšší správní soud podanou kasační stížnost jako nepřípustnou odmítl, neboť stěžovatelka neuplatnila žádné skutečné kasační důvody. II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka připouští, že v kasační stížnosti předložila totožné argumenty jako ve správní žalobě, avšak namítá, že v situaci, kdy městský soud své rozhodnutí provázal s napadeným rozhodnutím správního orgánu tak, že se s ním "zcela ztotožní", neexistuje žádný jiný logický postup, jak se v kasační stížnosti vypořádat s rozhodnutím městského soudu.
5. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
6. Ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny garantuje jednotlivci možnost domáhat se stanoveným postupem ochrany svých práv před nezávislým a nestranným soudem. Tento postup není upraven ústavním pořádkem, nýbrž v zákonných procesních předpisech (čl. 36 odst. 4 Listiny), které kogentně stanoví, jakými konkrétními způsoby a procesními instituty lze právo na soudní ochranu prosazovat. Dodrží-li pak jednotlivec takto stanovený postup a soud přesto odmítne o jeho právu rozhodnout, dochází k porušení práva na soudní ochranu a k ústavně nepřípustnému odepření spravedlnosti [např. nález ze dne 13. 3. 2018 sp. zn. III. ÚS 3045/17
(N 47/88 SbNU 633), bod 16]. To platí i pro řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem. Ačkoli kasační stížnost představuje mimořádný opravný prostředek, jehož existence sama nepožívá ústavněprávní ochrany, rozhodování o něm - je-li už takový opravný prostředek v právním řádu zaveden - není vyjmuto z rámce ústavněprávních principů a ústavně zaručených práv a svobod [srov. podobně k povaze dovolání jako mimořádného opravného prostředku např. nález ze dne 19. 7. 2016 sp. zn. I. ÚS 2804/15
(N 132/82 SbNU 163)]. Právo na přístup k soudu také neplatí absolutně. Ačkoli náleží k hlavním atributům demokratického právního státu, může podléhat zákonným omezením. Ústavní soud musí zkoumat, zda omezení práva na přístup k soudu nezasahují do samotné podstaty tohoto práva. Jakékoli omezení práva na přístup k soudu bude odpovídat zárukám spravedlivého procesu pouze tehdy, pokud vede k legitimnímu cíli a pokud existuje přiměřený vztah mezi použitými prostředky a sledovaným cílem [nález ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. III. ÚS 3997/19
(N 101/100 SbNU 163), bod 77].
7. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, aprobované Ústavním soudem (viz např. nález ze dne 14. 5. 2024 sp. zn. IV. ÚS 623/23 , bod 17), kasační stížnost, která (i) nereaguje na argumentaci krajského soudu, či (ii) nemá argumentační předobraz v žalobě, bude jako nepřípustná odmítnuta podle § 104 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen "s. ř. s.") (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2015 č. j. 5 Afs 91/2012-41 či např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2015 č. j. 6 As 68/2015-32 a ze dne 21. 8. 2020 č. j. 4 Azs 162/2019-47).
8. Stěžovatelka namítá, že v podstatě neměla jinou možnost, než v kasační stížnosti opakovat svoji žalobní argumentaci, neboť městský soud její žalobní body vypořádal pouhými odkazy na body rozhodnutí vedlejšího účastníka. Při přezkumu žaloby proti konečnému rozhodnutí správního orgánu je ovšem žalobce povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se tento orgán, tedy správní orgán vydávající konečné rozhodnutí, měl vůči němu dopustit v procesu jeho vydání či přímo rozhodnutím samotným [§ 71 odst. 1 písm. d) s.
ř. s.)]. Stěžovatelka však těmto požadavkům nedostála. V žalobě proti konečnému rozhodnutí vedlejšího účastníka uvedla totožné žalobní námitky jako v námitkách proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Žalobní body tak nereagují (a z logiky věci ani reagovat nemohou) na konkrétní skutečnosti tvrzené vedlejším účastníkem v rozhodnutí ze dne 1. 8. 2023 a na právní závěry, které na jejich základě učinil, nenapadají nijak rozhodnutí vedlejšího účastníka a jeho odůvodnění. Městský soud se proto mohl bez dalšího pouze ztotožnit s právním názorem vedlejšího účastníka, který podle něj námitky vyčerpávajícím způsobem správně vypořádal a rozhodl o žalobě v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu (viz bod 54 rozsudku městského soudu), přičemž svůj postup řádně v odůvodnění rozsudku osvětlil.
9. Vzhledem k výše uvedenému, Nejvyšší správní soud v situaci, kdy stěžovatelka v kasační stížnosti opětovně reprodukovala žalobní i námitkovou argumentaci vztahující se primárně k tvrzeným pochybením rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, přičemž setrvávala na svém právním názoru, v souladu s § 104 odst. 4 s. ř. s. odmítl její kasační stížnost jako nepřípustnou. Pochybení stěžovatelky, kdy jí uplatněná žalobní tvrzení nepřesahovala rozsah námitek, které vedlejší účastník v rozhodnutí dostatečně přesvědčivě a logicky vyřešil již dříve, nelze přičítat správním soudům. Procesní postup Nejvyššího správního soudu tak z hlediska ústavněprávního obstojí. Ústavní soud neshledal žádné pochybení, které by opodstatňovalo závěr o porušení základních práv stěžovatelky.
10. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
11. Návrh stěžovatelky, aby jí Ústavní soud přiznal úhradu nákladů řízení, Ústavní soud odmítl. K přiznání náhrady nákladů řízení lze podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu přikročit jen v odůvodněných případech. Stěžovatelka neprokázala žádnou výjimečnou okolnost, která by odůvodňovala postup podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, přičemž ani Ústavní soud ji neshledal.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. září 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu