Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného, ve věci stěžovatele M. R., právně zastoupeného advokátem JUDr. Zdeňkem Juřinou, Krausova 605/6, Praha 9, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2009 sp. zn. 12 To 449/2008 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2009 sp. zn. 3 Tdo 902/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
V předmětném případě se stěžovatel formálně právně domáhá zrušení jen usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2009 sp. zn. 12 To 449/2008. Jelikož Nejvyšší soud rozhodl o podaném dovolání dříve než Ústavní soud o předmětné ústavní stížnosti, vyzval Ústavní soud stěžovatele, aby se vyjádřil ke vztahu ústavní stížnosti a usnesení Nejvyššího soudu. Je sice pravdou, že stěžovatel se ani po uvedené výzvě nedomáhal zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu, nicméně rozhodnutí citovaného soudu, byť neúplné, přiložil a ve svém vyjádření proti němu brojil. Z toho důvodu Ústavní soud posoudil nastíněnou procesní situaci způsobem, jež je pro stěžovatele příznivější, tedy tak, že se svým návrhem domáhá jak zrušení usnesení krajského, tak i Nejvyššího soudu.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že odvolací soud mu neumožnil, aby byl prvního jednání před soudem přítomen obhájce. Obžalovanému nebyla dána řádná možnost se k věci řádně vyjádřit. Přístup soudu byl formalizovaný, důkazy stěžovatele byly soudem hodnoceny jako nepodstatné či nadbytečné. Odvolací soud porušil revizní princip odvolacího řízení, neboť měl přezkoumat napadený rozsudek z toho hlediska, zda odpovídá příslušným zákonným ustanovením o rozsudku a současně měl přezkoumat správnost dosavadního řízení. Další námitka stěžovatele směřovala proti osobě soudkyně JUDr. Novotné, protože do roku 2006 působila na soudu v Kutné Hoře jako soudkyně manželka Mgr. S. Dle náhledu stěžovatele došlo postupem obecných soudů k zásahu do jeho základních práv a svobod garantovaných čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 1, čl. 38 odst. 2, čl. 39 a čl. 40 Listiny.
Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo-li takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, je Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. Existenci takového zásahu však Ústavní soud neshledal.
K nesouhlasu stěžovatele s právním posouzením jeho věci odvolacím soudem Ústavní soud připomíná, že základní právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 36 a násl. hlavy páté Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jehož součástí je mj. i záruka spravedlivého a veřejného projednání věci nezávislým a nestranným soudem v přiměřené lhůtě, při zachování principu rovnosti účastníků, je procesní povahy a nepředstavuje záruku jakéhokoliv materiálního subjektivního práva (což ostatně vyplývá již ze samotného znění uvedených článků).
Stěžovateli nelze dá zapravdu ani v té části ústavní stížnosti v níž brojí proti obsazenosti soudu, resp. proti tomu, že ve věci rozhodovala JUDr. Eva Novotná, která měla být dle náhledu stěžovatele z rozhodování v dané věci vyloučena. Ze soudního spisu i z odůvodnění napadených usnesení vyplývá, že i s touto námitkou se obecné soudy vypořádaly tím, že bylo o vznesené námitce řádně rozhodnuto.
Namítá-li stěžovatel porušení práv garantovaných čl. 38 odst. 2 Listiny, nutno konstatovat, že stěžovatel byl slyšen jak soudem prvního, tak i druhého stupně, přičemž v řízení nevyšlo najevo, že by soud v průběhu jednání práva účastníka jakkoli krátil. Odvolací i dovolací soud se věnovaly též otázce doručování předvolání k soudnímu jednání a s argumentací stěžovatele se řádně vypořádaly. Argumenty stěžovatele se zabýval podrobněji již dovolací soud, na jehož odůvodnění lze odkázat.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. července 2011
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu