3 Tdo 902/2009
U s n e s e n í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. září
2009 o dovolání obviněného M. R., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne
26. 3. 2009, sp. zn. 12 To 449/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci
vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 6 T 135/2006, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. R. o d m í t
á .
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 7. 5. 2008, sp. zn. 6 T 135/2006,
byl obviněný M. R. uznán vinným trestným činem pohrdání soudem podle § 169b tr.
zák.
Toho se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že
jako povinný ve věci výkonu rozhodnutí, vedené Okresním soudem v Kolíně, sp.
zn. E 595/97, neuposlechl výzvu předsedy senátu Mgr. Z. S., aby umožnil znalci
Ing. F. M. vypracovat znalecký posudek k ocenění domu čp. v K. u. v K.,
obsaženou v usnesení ze dne 3. 10. 2003, které převzal do vlastních rukou dne
11. 10. 2003, dále výzvu k předložení listinných dokladů, nutných k vypracování
znaleckého posudku soudu do 15 dnů ze dne 26. 1. 2004, kterou převzal do
vlastních rukou dne 30. 7. 2004, a dále výzvu, aby umožnil znalci vypracovat
znalecký posudek dne 20. 1. 2005 v 9:00 hodin na místě samém, obsaženou v
usnesení ze dne 24. 11. 2004, které převzal do vlastních rukou dne 10. 1. 2005,
znalci neumožnil vypracovat znalecký posudek a soudu nepředložil vyžádané
doklady, ačkoli byl ve všech třech případech upozorněn na možnost uložení
pořádkové pokuty, pokud výzvě nevyhoví, čímž opakovaně zmařil jednání soudu
tím, že soud nemohl ve věci vykonat všechny úkony, které zamýšlel a na jejichž
podkladě ve věci rozhodnout.
Obviněnému byl uložen podle § 169b tr. zák. trest odnětí svobody v trvání čtyř
měsíců, který byl podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen
na zkušební dobu jednoho roku.
Odvolání podané obviněným Krajský soud v Praze usnesením ze dne 26. 3. 2009,
sp. zn. 12 To 449/2008, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce
dovolání, a to z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a), d), g), a k) tr.
ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na rozhodnutí soudu, který nebyl
náležitě obsazen, byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním
líčení nebo ve veřejném zasedání, rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzením skutku a nesprávném hmotně právním posouzení a v rozhodnutí některý
výrok chybí nebo je neúplný.
Obviněný v odůvodnění svého dovolání tvrdí, že odvolací soud se vůbec nezabýval
jeho námitkami proti rozsudku prvního stupně a provedené dokazovaní vycházelo
podle něj z nesprávného právního posouzení skutku a neúplného hmotně právního
posouzení soudem prvého stupně.
Uvádí, že mu odvolací soud neumožnil, aby u prvého jednání u odvolacího soudu
byl přítomen jeho obhájce. Obviněný má za to, že se nemohl nerušeně vyjádřit k
podanému odvolání a že celé odvolací řízení vedla předsedkyně senátu velice
neobjektivně, neustále mu brala slovo s tím, že nehovoří k věci, a zamítala
jeho návrhy na doplnění dokazování. Při vlastním jednání byla přítomna justiční
stráž, přičemž obviněnému nebyl vysvětlen důvod její přítomnosti.
Obviněný se domnívá, že odvolací soud nepřezkoumal správnost všech výroků
napadeného rozhodnutí, jak mu to ukládá § 254 odst. 1 a 3 tr. ř., a nebyl tak
naplněn revizní princip odvolání. Dále obviněný předkládá časovou osu všech
úkonů rozhodných pro posouzení jeho případu, z níž podle jeho přesvědčení
plyne, že důkazy hodnotil soud nelogicky.
Dovolatel dále namítá, že v jeho trestní věci před okresním soudem rozhodovala
soudkyně JUDr. N., kterou považuje za podjatou, jelikož pracovala na soudě s
manželkou Mgr. S., který rozhodoval jeho věc v exekučním řízení. Sama soudkyně
JUDr. N. se však za podjatou nepovažovala.
Obviněný dále soudům vytýká, že kriminalizované skutečnosti jsou vytrženy z
kontextu a jednotlivě nemohou naplňovat znaky stíhaného trestného činu. Tvrdí
dále, že nebylo prokázáno, jak mu bylo usnesení ze dne 3. 10. 2003 doručeno.
Přípis ze dne 26. 1. 2004 nelze dle jeho mínění považovat za výzvu, neboť ze
strany Okresního soudu v Kolíně se jednalo o pouhou žádost. Z dalšího usnesení
Okresního soudu v Kolíně ze dne 24. 11. 2004, kterým bylo nařízeno provedení
odhadu, nebylo podle obviněného zřejmé, že jej má vypracovávat stejný znalec
Ing. M. Obviněný byl přítomen na místě a poté, co zjistil, že jde o stejného
znalce, projevil s jeho osobou nesouhlas. Již předtím se ohradil proti
stanovení znalečného pro Ing. M., o němž rozhodl soudce Mgr. S.
Obviněný dále konstatuje, že mu za uvedená jednání byly již před zahájením
trestního stíhání uloženy dvě pořádkové pokuty. V této souvislosti poukazuje na
zásadu ne bis in idem, ovšem odvolací soud uvedl, že o porušení této zásady se
nejedná, neboť obviněný tyto pořádkové pokuty nezaplatil, a to i přesto, že
odvolacímu soudu sdělil, že obě pokuty jsou zařazeny do rozvrhu výtěžku
zpeněžené nemovitosti ve věci dražební.
V závěru svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí
krajského soudu a další usnesení na něj obsahově navazující a přikázal věc k
novému projednání a rozhodnutí jinému soudu a jinému státnímu zástupci.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř.
písemně vyjádřila.
Ve svém vyjádření uvádí, že obviněný v dovolání opakuje z větší části stejné
námitky, které již uváděl v řízení odvolacím. Podle jejího názoru se těmito
námitkami odvolací soud v dostatečné míře zabýval, přičemž lze na toto usnesení
bez výhrad odkázat.
K jednotlivým deklarovaným důvodům uvádí, že co se týče dovolacího důvodu
uvedeného v § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř., tj. že ve věci rozhodl soud, který
nebyl řádně obsazen, obviněný tuto námitku blíže nerozvádí. Pokud měl dovolatel
na mysli, že ve věci měla být vyloučena soudkyně okresního soudu v Kutné Hoře
JUDr. E. N. [tato námitka by měla být správně zastřešena dovolacím důvodem
podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.], tak touto námitkou se zabýval již
odvolací soud a důvody jejího odmítnutí lze plně akceptovat. Další deklarovaný
důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. se nejvyšší státní zástupkyni jeví
jako neopodstatněný s tím, že obviněný jej blíže nespecifikoval a ze spisového
materiálu není patrno, že by v řízení došlo k nějakému omezení jeho přístupu k
soudu. Dovolatel podle ní nenaplnil ani další deklarovaný dovolací důvod podle
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když vznáší pouze námitky skutkové povahy,
rozvádí výhrady proti průběhu exekučního řízení, nenapadá však právní posouzení
skutku ani nezpochybňuje jiné hmotně právní posouzení. Konečně u posledního
deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. má
nejvyšší státní zástupkyně zato, že z celého dovolání není patrno, který výrok
napadeného rozhodnutí se jeví obviněnému jako neúplný či zcela chybějící.
K námitce předešlého postihu obviněného pokutou za stejné jednání s odkazem na
údajné porušení zásady ne bis in idem nejvyšší státní zástupkyně uvádí, že tato
se jeví jako nepřípadná, neboť rozhodnutí soudce o pořádkové pokutě podle § 66
tr. ř. není rozhodnutím o skutku, o němž se posléze vedlo trestní řízení.
Nejvyšší státní zástupkyně své vyjádření uzavírá návrhem Nejvyššímu soudu na
odmítnutí podaného dovolání dle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podaného z
jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné,
bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné v dovolání obviněným M. R. lze
skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř.,
neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou
podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3
tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř.
Tento dovolací důvod deklaruje dovolatel s odkazem na to, že ve věci rozhodl
soud, který nebyl řádně obsazen, přičemž tuto námitku dále v dovolání blíže
nerozvádí. Nejvyšší soud k tomuto uvádí, že tento dovolací důvod je naplněn,
dojde-li k porušení některého z ust. § 27, 31 či 35 zákona č. 6/2002 Sb., o
soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů. Soud není náležitě
obsazen, rozhodoval-li např. samosoudce namísto senátu anebo senát složený z
předsedy senátu a přísedících namísto senátu složených jen ze soudců, nebo
opačně (k tomu blíže Šámal, P. a kol. Trestní řád – komentář – díl II., 5.
přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, str. 2015). Pokud měl snad
obviněný na mysli, že v jeho věci v prvním stupni rozhodovala samosoudkyně
Okresního soudu v Kutné Hoře JUDr. E. N., kterou považuje za podjatou, a měla
být tudíž z jeho pohledu z rozhodování vyloučena podle § 30 odst. 1 tr. ř., měl
tuto námitku uplatnit prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1
písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud však i tuto námitku shledává lichou. O námitce
podjatosti vznesené obviněným vůči této soudkyni bylo řádně rozhodnuto a tato
byla shledána důvodně nepodloženou, neboť pouhý fakt, že jmenovaná pracovala
dočasně na stejném pracovišti jako manželka soudce Mgr. S. ji bez dalšího z
vykonávání úkonů v trestním řízení nevylučuje. Nejvyšší soud plně sdílí
argumentaci obsaženou jak v usnesení okresního soudu (viz č. l. 218 spisu), tak
soudu krajského(č. l. 223) a plně na ni odkazuje.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Deklarována námitka dovolatele, že byla porušena ustanovení o přítomnosti
obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání, nebyla rovněž obviněným v
dovolání blíže konkretizována. Pokud měl na mysli, že snad nebyl řádně
předvolán k hlavnímu líčení, ze spisu plyne opak – obviněný se osobně účastnil
všech hlavních líčení konaných před okresním soudem ve dnech 9. 8. 2007, 28.
11. 2007, 11. 1. 2008 a 7. 5. 2008. Totéž platí o veřejných zasedáních konaných
odvolacím soudem ve dnech 4. 3. 2009 a 26. 3.2009.
Pokud obviněný uvádí, že odvolací soud neumožnil, aby se jednání účastnil jeho
obhájce, z obsahu spisu plyne, že obhájci obviněného bylo vždy řádně doručeno
vyrozumění o konání veřejného zasedání. Dvakrát se omluvil, posledního
veřejného zasedání dne 26. 3. 2009 se zúčastnil, provedl odvolání a spolu s
obviněným přednesli i konečné návrhy. V žádném ze shora uvedených případů
nedošlo tedy ke zkrácení práva obviněného na obhajobu.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Na podporu tohoto důvodu uváděl dovolatel převážně námitky skutkového rázu.
Nejvyšší soud připomíná, že v případě tohoto dovolacího důvodu lze v jeho rámci
namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin,
přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl.
Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod
tudíž neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost
provedeného dokazování. (K tomu viz např. usnesení Ústavního
soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03)
Obviněný M. R. však zpochybňoval především skutkové závěry, k nimž soudy
postupem podle § 2 odst. 6 tr. ř. dospěly. K tomu Nejvyšší soud dodává, že
judikatura Ústavního soudu připouští ojediněle průlom do tohoto pojetí dovolání
v případech, kdy by mezi skutkovými zjištěními soudů na straně jedné a jejich
právním posouzením na straně druhé zjevně panuje extrémní nesoulad, resp. za
situace, kdy právní závěry v žádné možné interpretaci ze skutkových zjištění
nevyplývají (k tomu viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 578/04). O
takovou situaci se však v projednávaném případě zjevně nejednalo. Soudy obou
stupňů důvodně považovaly za prokázané doručení všech výzev popsaných ve výroku
rozsudku, přičemž obviněný převzal všechny tyto výzvy do vlastních rukou (str.
7 rozsudku okresního soudu, str. 3 usnesení krajského soudu), přičemž originály
doručenek jsou založeny v exekučním spise. Námitka obviněného, že v jednom
případě šlo o žádost soudu, nikoli výzvu, není relevantní. Podstatné není, jak
byl úkon soudu označen, nýbrž jeho obsah. Ze všech tří výzev bylo z jejich
obsahu zřejmé, že jej soud v rámci řízení, které vede, žádá o spolupůsobení,
které je nezbytné pro rozhodnutí ve věci. Obviněný byl vždy upozorněn, že v
případě bezdůvodného nevyhovění výzvě mu hrozí uložení pořádkové pokuty,
eventuálně i postih pro trestný čin pohrdání soudem dle § 169b tr. zák. Přesto
na tyto výzvy z důvodů čistě subjektivního rázu záměrně nereagoval.
Rovněž námitka obviněného, že vzhledem k předchozímu uložení pořádkových pokut
nemůže být pro totéž jednání potrestán v rámci trestního řízení, neboť by šlo o
porušení zásady „ne bis in idem“, je lichá.
Porušení této zásady lze vytýkat prostřednictvím dovolacího důvodu dle § 265b
odst. 1 písm. e) tr. ř. (proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli
podle zákona bylo nepřípustné), který obviněný neuplatnil. Nejvyšší soud proto
tuto námitku toliko stručně komentuje nad rámec své zákonné přezkumné
povinnosti vymezené ust. § 265i odst. 3 tr. ř.
V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu se za okolnosti zakládající
nepřípustnost trestního stíhání z důvodu překážky „ne bis in idem“ považují ty,
jež jsou vymezeny v čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod a ust. § 11
odst. 1 písm. f), g) a h) tr. ř. a také § 11a tr. ř. Obdobný efekt mají i čl.
14 odst. 7 mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 4 odst.
1 protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, kterými
je Česká republika rovněž vázána. Zjednodušeně řečeno z těchto norem vyplývá
právo nebýt stíhán, souzen nebo trestán dvakrát za tentýž trestný čin. V
souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, Ústavního soudu i
Nejvyššího soudu České republiky může překážku „ne bis idem“ vytvořit předchozí
rozhodnutí o tomtéž skutku učiněné v trestním či (za splnění dalších podmínek,
které nemají vztah k věci obviněného R.) přestupkovém řízení před správním
orgánem (podrobně k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo
527/2008). Naproti tomu účinky vzniku překážky „ne bis in idem“ nepřiznává
evropská ani vnitrostátní judikatura postihu v rámci disciplinárního řízení
(srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 272/2008).
Obdobně nutno posuzovat i předchozí postižení pachatele trestného činu pohrdání
soudem dle § 169b tr. zák. pořádkovými pokutami ukládanými podle občanského
soudního řádu v rámci exekučního řízení. Ty především zjevně nemají charakter
rozhodnutí o deliktu obdobnému přestupku či trestnému činu. Jejich charakter je
ryze pořádkový, tzn. že jejich stěžejním účelem je přimět postiženého k tomu,
aby respektoval příkaz soudu, který dosud svévolně ignoroval. I když má i
sankční aspekty, jsou ovšem na rozdíl od postihu za trestný čin pohrdání soudem
dle § 169b tr. zák. (trest odnětí svobody až na dva roky nebo peněžitý trest –
ten lze v souladu s ust. § 53 odst. 1 tr. zák. uložit v rozmezí 2.000,- až
5.000.000,- Kč) velmi omezené – umožňuje dle § 53 odst. 1 o. s. ř. uložit
pořádkovou pokutu do výše 50.000,- Kč.
Pokud by byl za uvedený trestný čin ukládán peněžitý trest, bylo by ovšem
namístě při stanovení jeho výše přihlédnout k již zaplaceným pořádkovým
pokutám. V posuzovaném případě však okresní soud správně uložil obviněnému
trest odnětí svobody s dominující výchovnou funkcí, tj. kratšího trvání, jehož
výkon byl podmíněně odložen, když bral zřetel i na to, že uložené pořádkové
pokuty obviněný neuhradil. I tato námitka obviněného je tedy zjevně
neopodstatněná.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Blíže nespecifikován zůstal také tento dovolatelem deklarovaný důvod. Nejvyšší
soud neshledal, že by nějaký výrok v rozhodnutí soudu prvého či druhého stupně
chyběl nebo byl neúplný. Pokud měl dovolatel na mysli to, že odvolací soud
nepřezkoumal správnost všech výroků napadeného rozhodnutí a odkazuje na revizní
princip odvolání, je třeba k tomuto uvést, že v trestním odvolacím řízení byl
novelou trestního řádu (z. č. 265/2001 Sb.) podstatně omezen revizní princip,
který byl modifikován principem vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného
odvolání, resp. v něm vytýkanými vadami. Podle § 254 odst. 1 posl. věta tr. ř.,
k vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud
nemají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání (viz Šámal, P.
a kol. Trestní řád – komentář – díl II. 5. přepracované vydání. Praha: C. H.
Beck, 2005, str. 1917-1918). Nicméně jak plyne z odůvodnění usnesení odvolacího
soudu, tento vázán obsahem odvolání obviněného přezkoumal všechny výroky
rozsudku soudu prvého stupně.
IV.
Lze proto shrnout, že Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného M. R. zjevně
neopodstatněné a jako takové je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném
zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 2. září 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr