Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Baxy a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele B. B., t. č. Věznice Mírov, zastoupeného Mgr. Filipem Červenkou, advokátem, sídlem Mánesova 1374/53, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2023 č. j. 11 Tdo 118/2023-1959, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. března 2022 č. j. 4 To 59/2021-1823 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. listopadu 2021 č. j. 53 T 4/2021-1644, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 8 odst. 1 a čl. 36 až čl. 40 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) a c) trestního zákoníku a zločinu krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. a) a c) téhož zákona.
3. Napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") byl rozsudek krajského soudu ve vztahu ke stěžovateli zrušen a stěžovatel byl uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) a c) trestního zákoníku a zločinu krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. a) a c) téhož zákona (výrok II.). Za to byl stěžovatel odsouzen podle § 283 odst. 4 za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku, ve znění zákona č. 333/2020 Sb., k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let. Podle § 56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, ve znění zákona č. 333/2020 Sb., byl pro výkon uloženého trestu stěžovatel zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dle § 228 odst. 1 trestního řádu byla stěžovateli uložena povinnost nahradit poškozené obchodní společnosti EG.D. a. s. majetkovou škodu ve výši 1 451 825,55 Kč. Podle § 229 odst. 2 trestního řádu byla tato poškozená společnost se zbytkem svého nároku odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo stěžovatelovo dovolání proti rozsudku vrchního soudu odmítnuto s tím, že uplatněná argumentace zčásti neodpovídala dovolacím důvodům a zčásti byla zjevně neopodstatněná.
5. Trestná činnost, pro kterou byl stěžovatel odsouzen, spočívala, stručně shrnuto, v tom, že se podílel s dalšími pachateli na zřízení a provozování pěstírny konopí, což zahrnovalo její napojení k elektrické soustavě a odebírání elektrické energie neměřeným způsobem.
6. Stěžovatel v prvé řadě nesouhlasí s výší škody způsobené nelegálním odběrem elektřiny. Má za to, že škoda neměla být určena odborným vyjádřením, nýbrž ve věci měl být přibrán znalec, což se nestalo. Nadto výpočet škody provedla poškozená společnost, byť na základě výsledků zkoumání Kriminalistického ústavu.
7. Další problém shledává v tom, že v souvisejícím trestním řízení vedeném krajským soudem pod sp. zn. 40 T 2/2020, ve kterém byli souzeni spolupachatelé stejného činu, bylo spočteno, že prospěch pachatelů měl činit částku cca 7 770 998 Kč. Podle závěrů v nynější věci však prospěch pachatelů měl dosahovat částky okolo 17 587 772,90 Kč. Skutečnost, že soud dospěje při hodnocení totožných důkazů k takto diametrálně odlišným závěrům, lze hodnotit jako zarážející.
8. Stěžovatel není spokojen ani s tím, že nebyly provedeny některé jím navrhované důkazy, zejména konfrontace mezi svědkem S. na jedné straně a obžalovanými K. a N. a svědkem P. na straně druhé.
9. Stěžovatel má i pochybnosti o existenci organizované skupiny působící ve více státech. Jediná skutečnost, která domněle zakládá určitý mezinárodní prvek, je zahraniční původ zúčastněných osob a jejich cestování mezi Českou republikou a zahraničím a údajný záměr prodat konopí ve Spolkové republice Německo a Rakouské republice. K žádnému prodeji v zahraničí přitom ani nedošlo.
10. Ústavní soud předtím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího věcného posouzení stanovené zákonem o Ústavním soudu.
11. Co se týče rozsudku krajského soudu, ten byl již dříve zrušen rozsudkem vrchního soudu a vzhledem k tomu Ústavní soud považuje ústavní stížnost v této části za návrh, k jehož projednání není příslušný.
12. U zbývající části návrhu Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
13. Ústavní soud není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 90 až 92 Ústavy). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a použití jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro použití toho nebo onoho právního institutu, a aby své úvahy zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak kdyby závěry soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. Takové pochybení však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.
14. Co se týče výše majetkové škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny, výše spotřeby energie za hodinu byla určena odborným vyjádřením, z čehož poškozená společnost za užití tohoto údaje spočetla výši způsobené škody, přičemž následně při kontrole tohoto výpočtu krajský soud dospěl k závěru, že se prokázal menší časový rozsah odběru, a poškozenou spočtenou částku poměrně snížil. Je tedy pravdou, že ve věci nebyl proveden znalecký posudek, a že se na výpočtu v určité míře podílela i poškozená společnost. Stěžovatel však nezpochybňuje nic konkrétního, v čem by měly být užité hodnoty nebo provedené výpočty reálně vadné. Neprovedení znaleckého posudku nebo zapojení osoby zainteresované na výsledku řízení může závěry soudů v tomto bodě činit méně pevně podloženými, ale samo o sobě nepostačuje k závěru, že by se soudy dopustily nějaké libovůle, jež by měla být důvodem pro zásah Ústavního soudu.
15. Co se týče rozdílu mezi zamýšleným ziskem pachatelů ve výši 17 587 772,90 Kč uváděným v rozsudku vrchního soudu ve věci nynější a částkou 7 770 998 Kč zmiňovanou v rozsudku ve věci sp. zn. 40 T 2/2020, rozdílnost hodnot je dána zejména tím, že v případě vyšší částky mělo jít o plánovaný zisk z dvou pěstebních cyklů, zatímco v případě nižší hodnoty o možný zisk v případě prodeje v řízení zajištěné rostlinné hmoty.
16. Namítá-li stěžovatel neprovedení navrhovaných důkazů, Ústavní soud ustáleně judikuje, že soud není povinen provést všechny navržené důkazy, avšak musí o vznesených návrzích rozhodnout a - nevyhoví-li jim - ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. V posuzované věci obecné soudy důvody, pro které nebylo důkazním návrhům obhajoby vyhověno, uvedly. V případě požadované konfrontace vysvětlily, proč by tento důkaz nemohl do důkazního řízení ničím smysluplným přispět, když uvedly, že věrohodnost a pravdivost tvrzení svědka S. již byla řádně vyhodnocena, přičemž v jeho výpovědi nejsou, byť stěžovatel tvrdí opak, rozpory. Ústavní soud shledává, že ve věci bylo provedeno dokazování, které nevzbuzuje pochybnosti o své úplnosti.
17. Obecné soudy se vypořádaly i s problematikou naplnění znaku spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Jak vysvětlil ve svém rozhodnutí již Nejvyšší soud, trestné činnosti se dopustila skupina minimálně osob srbské národnosti, která svou činnost vykonávala na území České republiky, přičemž nedovolená látka měla být distribuována v Rakouské republice a Spolkové republice Německo. Rostliny konopí byly pořízeny v Rakouské republice, vybavení pěstírny zajišťovala srbská strana, a to včetně zhotovení tzv. černé přípojky elektrické energie. Tzv. zahradníci byli pro práci zajištěni v Srbské republice. Soudy tedy tento znak kvalifikované skutkové podstaty dovodily na podkladě komplexního řetězce jednotlivých důkazů a skutkových zjištění.
18. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není příslušný, a zčásti podle § 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. listopadu 2023
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu