Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelky Hany Vávrové, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. dubna 2022 č. j. 20 Cdo 727/2022-123 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. července 2021 č. j. 19 Co 139/2021-70, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti OPR-Finance, s. r. o., sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4 - Nusle, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Dne 7. 7. 2022 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelčina ústavní stížnost proti v záhlaví uvedeným usnesením, s níž byl spojen návrh na přiznání odkladného účinku. V úvodu ústavní stížnosti stěžovatelka informovala, že dne 21. 6. 2022 požádala Českou advokátní komoru o přidělení bezplatného právního zastoupení.
2. Na základě zjištění, že stěžovatelka podala ústavní stížnost, aniž by naplnila podmínku povinného zastoupení advokátem, tj. její podání nesplňovalo náležitosti předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byla stěžovatelka vyzvána k odstranění uvedené vady ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy a upozorněna na následky jejich neodstranění. Výzva jí byla doručena dne 25. 7. 2022. V závěru této lhůty stěžovatelka požádala o poskytnutí nové lhůty; její žádosti Ústavní soud vyhověl a prodloužil jí lhůtu do 30. 9. 2022. Podáním ze dne 30. 9. 2022 stěžovatelka podala další žádost o poskytnutí nové lhůty, na tuto žádost Ústavní soud již nereagoval. Dne 1. 11. 2022 požádal Ústavní soud Českou advokátní komoru, pobočku v Brně, o sdělení stavu vyřízení stěžovatelčiny žádosti o přidělení advokáta; obdržel informaci, že stěžovatelce byl advokát přidělen dne 5. 10. 2022 a rozhodnutí obdržela dne 6. 10. 2022. Do 1. 11. 2022 však ani stěžovatelka, ani její právní zástupce vady neodstranili, ani nijak nereagovali.
3. Ústavní soud má za to, že lhůta dvou měsíců stanovená zákonem o Ústavním soudu k podání ústavní stížnosti je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli. I přesto Ústavní soud poskytl stěžovatelce obvyklou lhůtu k odstranění vady její ústavní stížnosti, tuto lhůtu prodloužil, stěžovatelka v ní (ani další měsíc) vadu neodstranila.
4. Vzhledem k tomu, že vada podání nebyla odstraněna, Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. listopadu 2022
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj