Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové o ústavní stížnosti stěžovatele Daniela Vacka, zastoupeného JUDr. Milanem Štětinou, advokátem, sídlem Jiráskova 614, Česká Lípa, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2025 č. j. 58 Co 175/2025-321 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 4. 2025 č. j. 22 C 85/2023-307, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a JUDr. Jana Blechy, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel brojí proti rozhodnutím označeným v záhlaví. Tvrdí, že jimi bylo porušeno jeho základní právo na soudní ochranu a na rovnost účastníků řízení podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V ústavní stížnosti a jejím doplnění stěžovatel navrhl, aby byla odložena vykonatelnost napadených rozhodnutí.
2. Ústavní soud zjistil z ústavní stížnosti a jejích příloh následující skutečnosti. Stěžovatel se u obecných soudů domáhá na vedlejším účastníkovi zaplacení 8 800 000 Kč s příslušenstvím. Obecné soudy nevyhověly žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel poté, co soud prvního stupně ve věci meritorně rozhodl, podal proti jeho rozsudku odvolání a znovu požádal o osvobození od soudních poplatků.
3. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") napadeným usnesením ani tentokrát stěžovateli osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením rozhodnutí obvodního soudu potvrdil. Podle městského soudu se oproti předchozí žádosti stěžovatelova situace zlepšila, neboť stěžovatel má již příjem z podnikání, a neuvádí, že by musel pečovat o dvě nemocné blízké osoby. Navíc podle městského soudu stěžovatel své majetkové poměry ani tentokrát věrohodně nedoložil.
4. Stěžovatel uvádí, že obecné soudy nesprávně a mechanicky odmítly podstatnou část důkazů o jeho majetkových poměrech. Vytkly stěžovateli, že doložil pouze mimořádné výpisy z bankovních účtů, ze kterých nelze zjistit toky finančních prostředků. Stěžovatel ovšem vysvětlil, že pravidelné výpisy nedostává, a nemůže je tedy ani doložit. Kvůli názoru obvodního soudu, že není zřejmé, jak hradí odměnu advokátovi, stěžovatel doložil, že si s ním sjednal podílovou odměnu z výnosu, ale ani tomu městský soud nevěnoval větší pozornost. Obvodní soud mu rovněž vytkl, že nedoložil náklady spojené se svým zdravotním stavem, stěžovatel však v tuto chvíli již žádné takové zvýšené náklady nemá.
5. Obecné soudy na něj a jeho družku jako podnikající osoby kladly nepřiměřené nároky, což je rozporné s ustálenou judikaturou. Věrohodně doložil, že průměrný měsíční příjem jeho domácnosti činí přibližně 27 000 Kč. Namítá, že doložil i náklady související s bydlením (vlastnictvím nemovitosti), náklady na stravu a obdobné běžné náklady na chod domácnosti. Ty hradí jeho družka ze svého účtu, z něhož doložil výpisy. Skutečnost, že stěžovatelovy příjmy a výdaje z podnikatelské činnosti - chovu koní - jsou hrazeny v hotovosti, je podle něj zcela běžná, neobvyklé by naopak bylo hradit tyto platby na účet.
6. Stěžovatel nesouhlasí ani se závěrem, že oproti předchozí žádosti se jeho majetkové poměry zlepšily. Je pravda, že již nepečuje o dvě blízké osoby. Na již uhrazený soudní poplatek ve výši 440 000 Kč si ale jeho družka musela vzít dvě půjčky. Další půjčku by si stěžovatel ani jeho družka již vzít nemohli. Konečně stěžovatel namítá, že v případě pochybností o jeho majetkových poměrech mohlo být rozhodnuto alespoň o jeho částečném osvobození.
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen advokátem podle § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal procesní prostředky k ochraně svých práv.
8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Při rozhodování o ústavních stížnostech podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je oprávněn zasáhnout do činnosti soudů toliko tehdy, pokud porušily ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. V posuzovaném případě takové pochybení neshledal.
9. Stěžovatel v témže řízení před obecnými soudy požádal o osvobození od soudních poplatků již podruhé, jeho první žádosti nebylo vyhověno. Ústavní soud ve své judikatuře vyložil, že o "opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je [...] soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení" [nález sp. zn. I. ÚS 1439/09 ze dne 20. 1. 2010 (N 10/56 SbNU 99), bod 17]. Podle judikatury Nejvyššího soudu je obecný soud vázán usnesením, jímž zamítne žádost o osvobození od soudních poplatků, a pozdější žádosti může vyhovět jen při změně poměrů (usnesení ze dne 17.
7. 2013 sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, č. 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, z poslední doby např. usnesení ze dne 24. 1. 2023 sp. zn. 26 Cdo 3336/2022 a tam citovaná judikatura). Při rozhodování o opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků je tedy podstatné to, zda se obecné soudy vypořádaly ústavně souladným způsobem s novými skutečnostmi (změněnými poměry).
10. Situace stěžovatele se oproti době, kdy byla zamítnuta jeho první žádost, podle městského soudu zlepšila, neboť stěžovatel již má příjem z podnikání a nemusí pečovat o dvě nemocné blízké osoby. Je-li tomu tak, stěží může ústavní pořádek vyžadovat, aby oproti předchozímu zamítavému rozhodnutí obecné soudy tentokrát žádosti o osvobození od soudních poplatků vyhověly. Stěžovatel zpochybňuje závěr o zlepšení svých majetkových poměrů pouze tvrzením, že jeho družka si musela půjčit na úhradu soudního poplatku. To ale nevyvrací závěr obecných soudů o tom, že majetková situace stěžovatele se zlepšila. Že stěžovatel (prostřednictvím své družky) musel soudní poplatek uhradit, je logickým důsledkem toho, že jeho první žádosti o osvobození nebylo vyhověno; samo o sobě nejde o změnu poměrů. Již z tohoto pohledu nebyl důvod stěžovatelově opakované žádosti tentokrát, třeba jen částečně, vyhovět.
11. Obecné soudy nadto shledaly, že stěžovatel své majetkové poměry věrohodně nedoložil. Tvrdil totiž, že měsíční průměrný příjem jeho a jeho družky je 27 000 Kč, zároveň však každý měsíc jen na výživném, pojistném a splátkách hradí 20 000 Kč, a na úhradu stravy, bydlení (energií), pohonných hmot a dalších běžných životních potřeb jemu a jeho družce společně zbývá jen 7 000 Kč (3 500 Kč na osobu), tedy částka z pohledu obecných soudů zjevně nedostatečná (bod 15 usnesení městského soudu). Jinak vyjádřeno, obecné soudy dospěly k závěru, že stěžovatel zřejmě má k dispozici další, nedoložené příjmy. Ostatně tento závěr obecné soudy učinily již při prvním zamítnutí jeho žádosti, kdy mimo jiné upozornily, že stěžovatel nebo jeho družka dle stěžovatelových žalobních tvrzení disponovali ještě na počátku roku 2023 částkou přesahující 1 100 000 Kč.
12. Z ústavněprávního pohledu tedy obstojí závěr, že stěžovatel věrohodně nedoložil své majetkové poměry a že i dle jeho tvrzení se oproti předchozí žádosti jeho majetková situace zlepšila. Pro úplnost Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy nevytýkaly stěžovateli to, že doložil mimořádné výpisy z účtů, ale že tyto výpisy nedokládají běžné finanční toky. Otázka, zda se příjmy a výdaje spojené s chovem koní běžně hradí hotově, pak nebyla pro rozhodnutí podstatná. Stěžovatel tak jako jakýkoliv jiný žadatel měl věrohodně doložit své majetkové poměry, v tomto ohledu na něj nebyly kladeny zvýšené nároky kvůli jeho podnikatelské činnosti.
13. Ústavní soud tak nezjistil namítané porušení stěžovatelových základních práv, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Za této situace Ústavní soud samostatně nerozhodoval o návrhu na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, jelikož by to bylo zjevně neúčelné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. září 2025
Josef Fiala v. r. předseda senátu