Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
IV. ÚS 181/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 9. července 1997 ve věci ústavní stížnosti R.T., zastoupené advokátem JUDr. J.L., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 2. 1997, čj. 6 Co 283/97-150, t a k t o :
Ústavní stížnost se odmítá. O d ů v o d n ě n í . Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, potvrzujícímu rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 19. 9. 1996, čj. 2 C 915/92-131, jímž návrh stěžovatelky na určení přechodu vlastnického práva k nemovitostem, ve výroku tohoto rozsudku blíže uvedených, byl zamítnut, stejně jako návrh na vyklizení předmětných nemovitostí, stěžovatelka uvádí, že tím, že krajský soud se v napadeném rozhodnutí nevypořádal se všemi jejími námitkami, došlo k porušení článku 11, článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), článku 90 Ústavy 2 IV. ÚS 181/96
ČR, jakož i článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Z uvedených důvodů se domáhá zrušení napadeného rozsudku. Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny. V tomto směru ústavní soud zjistil z obsahu spisu 2 Č 915/92 Okresního soudu ve Strakonicích, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích byl potvrzen již citovaný rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích,zamítající návrh stěžovatelky,opřený o ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku.
Obecné soudy v napadených rozhodnutích na základě poměrně obsáhlého dokazování a s přihlédnutím k posudku znalce M.B., podle něhož obecná cena předmětných nemovitostí v daném čase a místě odpovídala částce Kč 12 000,-, dospěly k závěru, že sice není pochyb o tom, že stěžovatelka je oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 citovaného zákona, nicméně v projednávané věci není naplněna skutková podstata uvedená v ustanovení § 8 odst. 1 uvedeného zákona, neboť nebylo prokázáno, že by odpůrce předmětné nemovitosti nabyl v rozporu s tehdy platnými předpisy nebo na základě protiprávního zvýhodnění.
Krajský soud k závěrům uvedeným v rozsudku soudu prvého stupně navíc dodal, že předmětné nemovitosti byly v době svého převodu na stěžovatelku, stejně jako na odpůrce, v soukromém vlastnictví a jako takové byly v souvislosti s jejich převodem na stěžovatelku oceněny částkou Kč 6 742,40. Obecné soudy se tedy ve svých závěrech řídily konstantní soudní judikaturou, podle které, dohodli-li se účastníci kupní smlouvy na nižší ceně, než je cena podle cenového předpisu, nečiní to kupní smlouvu neplatnou, existují-li a jsou-li prokázány důvody takového postupu.
Za tohoto stavu věci, kdy obecné soudy respektovaly podmínky dané ustanovením § 132 o. s.
ř., nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy stejně jako ani z již uvedených důvodů zpochybňovat závěry, k nimž dospěly, totiž že dohodnutou kupní cenou ve výši Kč 11 270,20 nezahrnující cenu pozemku, 3 IV. ÚS 181/96 nenabyl odpůrce nemovitosti v rozporu s tehdy platnými předpisy nebo za cenu nižší než cenu odpovídající tehdy platným cenovým předpisům a že nemovitost nenabyl ani na základě protiprávního zvýhodnění. Všechny uvedené důvody a závěry jsou natolik evidentní, že Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout. Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 9. července 1997 JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj