Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti EXELSIOR ENGINEERING a. s., sídlem Pařížská 68/9, Praha 1 - Josefov, zastoupené JUDr. Ing. Mgr. Pavlem Sorokáčem, MBA, advokátem, sídlem Pařížská 68/9, Praha 1 - Josefov, proti příkazu Okresního soudu v Karviné k prohlídce jiných prostor a pozemků ze dne 14. dubna 2025 č. j. 2Nt 1913/2025-7 a jinému zásahu Policie České republiky, za účasti Okresního soudu v Karviné a Policie České republiky, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci - pobočky v Ostravě, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka tvrdí, že orgány činné v trestním řízení porušily její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a to v souvislosti s prohlídkou jiných prostor a pozemků. Domáhá se též toho, aby Ústavní soud zakázal použít písemnosti a jiné doklady v trestním řízení.
2. Z ústavní stížnosti, napadeného příkazu a dalších listin plyne následující. V nynější věci se vede trestní řízení týkající se investičního projektu na výrobu údajně technologicky revolučních lithiových baterií pro elektromobily, resp. výstavby závodu (výrobní linky) v průmyslovém areálu v Horní Suché na Karvinsku. Celková výše nashromážděných peněz od různých investorů byla nejméně 1,6 mld. Kč. Orgány činné v trestním řízení měly pochybnosti, zda částka cca 1 mld. Kč se skutečně použila na naplnění investičního záměru. V opačném případě by investorům vznikla škoda nejméně ve výši 400 mil. Kč.
3. Stěžovatelka vystupovala jako dodavatelka technologických součástí pro pořízení výrobní linky. Během trestního řízení ji policejní orgán opakovaně, ovšem marně vyzýval, aby předložila dokumenty (zejm. účetní doklady) či sdělila různé údaje, které souvisely právě se zřízením výrobní linky. Protože stěžovatelka nespolupracovala, policejní orgán se obrátil na Okresní soud v Karviné s návrhem na nařízení prohlídky jiných prostor a pozemků (§ 83a trestního řádu).
4. Okresní soud nařídil prohlídku montážní a výrobní haly a administrativních prostor, včetně jiných prostor, které k nim náležely. Uvedl, že veškeré mírnější prostředky nevedly k zpřístupnění prostor a účetnictví za účelem ocenění dodané technologie. Existuje tu pochybnost, že výše dosud vynaložených peněz není přiměřená, přesněji neodpovídá nákladům nutných na vývoj a pořízení jednotlivých součástí výrobní linky. Proto je nutné ověřit, jaký je skutečný stav výrobní linky a zda tento stav odpovídá vynaloženým penězům. Prohlídka je neodkladným úkonem. Hrozí, že by potřebné důkazy (listiny, výpočetní technika, paměťová média) byly odstraněny, zničeny či by zmizely. Všechny důkazy jsou nezbytným podkladem jednak pro vyhotovení znaleckého posudku, jednak pro objasnění nynější trestné činnosti (vazby mezi jednotlivými osobami, podíl jejich účasti atd.). Prohlídka je přiměřeným zásahem do základních práv.
5. Ve stručné ústavní stížnosti stěžovatelka v podstatě namítá, že plně spolupracovala s orgány činnými v trestním řízení. Vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků nebylo vůbec třeba. Jde o čistě obchodní spor, do kterého by orgány činné v trestním řízení neměly zasahovat.
6. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný (vyjma návrhu na zákaz užití písemností a jiných dokladů v trestním řízení - k tomu viz bod 8 níže). Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Zčásti též vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona, srov. k tomu bod 9 níže).
7. Ústavní soud nicméně zvážil, zda je stěžovatelka oprávněna ústavní stížnost podat. Okresní soud totiž nařídil prohlídku prostor průmyslového areálu, které ale nebyly ve vlastnictví stěžovatelky. Přísně vzato, Ústavní soud by mohl nynější ústavní stížnost odmítnout pro nedostatek aktivní legitimace, protože se jí příkaz formálně nijak netýká. Takový výklad by ale narazil na zákaz přepjatého formalismu. Škála možného zásahu do základních práv je široká, přinejmenším lze uvažovat o zásahu do stěžovatelčina práva na informační sebeurčení (čl. 10 odst. 3 Listiny), neboť stěžovatelka tvrdí, že některé dokumenty a listiny v prohlížených prostorech patřily právě jí. Aby stěžovatelčino právo na přístup k soudu neutrpělo na újmě, je aktivně legitimovaná [přiměřeně nález ze dne 6. 2. 2018 sp. zn. II. ÚS 2209/15
(N 17/88 SbNU 235), body 33 a 34].
8. Ústavní soud však není příslušný k tomu, aby orgánům činným v trestním řízení zakázal použít věci, které zajistily při prohlídce a které mohou sloužit důkazním účelům [srov. k tomu více nález ze dne 26. 9. 2013 sp. zn. I. ÚS 215/12
(N 169/70 SbNU 581), bod 27].
9. Stěžovatelka kritizuje, byť velmi obecně, jak samotný příkaz, tak samotný průběh prohlídky. Zatímco proti příkazu soudce, svébytnému rozhodnutí, neposkytuje trestní řád žádný opravný prostředek, u výkonu prohlídky je situace odlišná. Zde stěžovatelka mohla přinejmenším využít žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu a státního zástupce podle § 157a trestního řádu [srov. usnesení ze dne 28. 8. 2014 sp. zn. II. ÚS 2166/14
(U 14/74 SbNU 623), body 13 a násl.]. To však neučinila, proto je ústavní stížnost v této části nepřípustná [§ 43 odst. 1 písm. e) a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].
10. Ve zbývající části je ústavní stížnost přípustná.
11. Trestní soud, resp. trestní soudce v přípravném řízení nejen bdí nad zákonností postupu orgánů činných v trestním řízení, ale také chrání základní práva jednotlivců. Posléze zmíněná role soudce se mj. propisuje do požadavku na kvalitu odůvodnění [nález ze dne 8. 6. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 3/09
(N 121/57 SbNU 495), body 22, 23 a 25]. Protože stěžovatelka nic bližšího nenamítá, postačí uvést, že okresní soud odůvodnil napadený příkaz v souladu s ústavními požadavky. Okresní soud plošně neodkázal na trestní spis, ale podrobně shrnul všechny podstatné skutečnosti. Díky tomu stěžovatelka věděla, proč existuje podezření, že se věci (dokumenty, součásti výrobní linky atd.) nacházejí právě v průmyslovém areálu, jakou mají spojitost s nynější trestní kauzou a proč jsou důležité pro účely trestního řízení. Stěžovatelce se rovněž dostalo vysvětlení, proč jde o neodkladný úkon [blíže k požadavkům na odůvodnění příkazu srov. nález ze dne 15. 12. 2015 (N 215/79 SbNU 461), body 36, 38 a 39]. Neméně důležitou skutečností je, že soud vydal příkaz k prohlídce až po využití všech mírnějších prostředků.
12. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, a to dílem pro nepříslušnost, dílem pro nepřípustnost a dílem jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 1 písm. d), odst. 1 písm. e) a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. září 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu