Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti TIPA, spol. s r.o., sídlem Sadová 2749/42, Opava, zastoupené Mgr. et Mgr. Janem Kořánem, advokátem, sídlem Opletalova 1015/55, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. listopadu 2023 č. j. 33 Cdo 1486/2023-297, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. prosince 2022 č. j. 29 Co 338/2022-245 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 24. června 2022 č. j. 25 C 289/2021-193, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti OTE, a.s., sídlem Sokolovská 192/79, Praha 8 - Karlín, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá, aby Ústavní soud zrušil rozhodnutí obecných soudů, která podle ní porušila její základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti, připojených rozhodnutí a vyžádaného soudního spisu plyne, že stěžovatelce byla rozhodnutím Energetického regulačního úřadu (dále jen "ERÚ") z 9. 12. 2009, které nabylo 29. 12. 2009 právní moci, udělena licence na výrobu elektřiny ve výrobně elektřiny využitím slunečního záření (dále jen "FVE Podvihov"). Funkční zkouška výroby elektřiny ve FVE Podvihov proběhla již 2. 12. 2009. Podle revizní zprávy z 3. 12. 2009 je FVE Podvihov schopna bezpečného provozu, současně týž den byla provizorně se souhlasem provozovatele distribuční soustavy připojena na několik desítek minut k distribuční síti (tzv. neměřená dodávka elektřiny do elektrizační soustavy).
Smlouvou z 22. 1. 2010 o připojení výrobny k distribuční soustavě a o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů se provozovatel distribuční soustavy (ČEZ Distribuce, a. s.) zavázal vykupovat od stěžovatelky elektřinu nebo jí hradit zelený bonus v souladu s výkupními cenami stanovenými platným cenovým rozhodnutím. Téhož dne bylo instalováno měřící zařízení a FVE Podvihov připojena do distribuční soustavy. Následně vznikl spor o to, zda FVE Podvihov byla uvedena do provozu již v roce 2009 nebo až v roce 2010, respektive zda má stěžovatelka nárok na podporu pro zdroje uvedené do provozu v roce 2009 nebo v roce 2010.
3. Stěžovatelka se u ERÚ proti vedlejší účastnici (subjektu povinnému hradit výrobcům elektřiny zelený bonus za elektřinu z obnovitelných zdrojů) domáhala deklarace práva na podporu elektřiny ve výši přiznané pro zdroje uvedené do provozu v roce 2009 a uložení povinnosti zaplatit 718 129,73 Kč s příslušenstvím. Této žádosti ERÚ nevyhověl. Vyšel přitom ze zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie, podle něhož se výše podpory odvíjí od toho, kdy byla výrobna elektřiny uvedena do provozu.
Podle cenového rozhodnutí ERÚ č. 8/2008 se za den uvedení výrobny do provozu považoval den, kdy výrobce "v souladu s rozhodnutím o udělení licence a vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti" začal vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy (bod 1.10). Právní moc rozhodnutí o udělení licence na výrobu elektřiny je podmínkou pro uvedení výrobny elektřiny do provozu. Výroba a dodávka elektřiny do elektrizační soustavy proto mohla být realizována až po právní moci rozhodnutí o udělení licence.
Toto rozhodnutí potvrdila Rada ERÚ.
4. Stěžovatelka se žalobou podle části páté občanského soudního řádu domáhala u Obvodního soudu pro Prahu 8 nahrazení rozhodnutí ERÚ. Obvodní soud žalobu zamítl, ztotožnil se přitom s odůvodněním rozhodnutí ERÚ. Odkázal též na judikaturu Nejvyššího soudu, která se přiklonila k závěru, že splnění požadavku výroby a dodávky elektřiny do elektrizační soustavy v souladu s rozhodnutím o udělení licence a vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti neplyne z dodávky, jež předcházela nabytí právní moci udělení licence.
Městský soud v Praze rozsudek obvodního soudu potvrdil. V dovolání stěžovatelka jednak požadovala změnit judikaturu Nejvyššího soudu, jednak formulovala další samostatné důvody dovolání. Nejvyšší soud upozornil, že městský soud založil závěr o neexistenci uplatněného nároku na dvou na sobě nezávislých důvodech. Nebylo proto třeba řešit všechny otázky formulované v dovolání. Jako samostatný důvod odmítnutí dovolání totiž obstojí závěr týkající se splnění podmínky "uvedení výrobny do provozu", což městský soud rozhodl v souladu s judikaturou.
Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 občanského soudního řádu odmítl, protože neshledal důvody pro odklon od vlastní judikatury k výkladu podmínek nezbytných pro vznik nároku na podporu výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů.
5. V obsáhlé ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že Nejvyšší soud měl přijmout dovolání k věcnému posouzení, neboť setrvání na dosavadní judikatuře je věcné rozhodnutí. Nejvyšší soud vůbec nereagoval na argumenty proti dosavadní judikatuře, zejména na odkazy na výkladové stanovisko ERÚ a na judikaturu Nejvyššího správního soudu. Výklad, k němuž obecné soudy dospěly, směřuje k ústavně zakázané diskriminaci.
6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpala též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.
7. První velká skupina argumentů stěžovatelky míří proti usnesení, kterým Nejvyšší soud odmítl její dovolání pro nepřípustnost (odmítl změnit svou judikaturu). Třeba předeslat, že Ústavní soud opakovaně vysvětlil smysl civilního dovolání. V § 237 občanského soudního řádu zákonodárce stanovil restriktivní podmínky pro přístup k Nejvyššímu soudu. Ústavně legitimním cílem je, aby se Nejvyšší soud věnoval otázkám významným, nikoli aby věcně projednal co největší množství případů [takto zejm. stanovisko pléna ze dne 28.
11. 2017 sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (ST 45/87 SbNU 905; 460/2017 Sb.), bod 30, nebo nález ze dne 3. 1. 2023 sp. zn. III. ÚS 2469/22 , body 20 a 21]. Nejvyšší soud přitom nemusí stále dokola opakovat již vyslovené právní názory, musí však své rozhodnutí přezkoumatelně odůvodnit, byť (podle kontextu věci) i jen prostým odkazem na předchozí rozhodnutí ( III. ÚS 2469/22 , bod 28), případně jiným srozumitelným vysvětlením, proč není věcné rozhodnutí třeba. Pokud dovolatel usiluje o judikaturní odklon, měl by na jeho argumenty Nejvyšší soud alespoň stručně zareagovat a vysvětlit, proč se přidržuje dosavadní judikatury [např. nález ze dne 24.
10. 2016 sp. zn. I. ÚS 700/16
(N 197/83 SbNU 179), bod 18].
8. Právě uvedené požadavky Nejvyšší soud splnil a vysvětlil, proč není důvod dosavadní ustálenou judikaturu měnit. Stěžovatelka argumentuje, že i funkční zkouška výroby elektřiny v prosinci 2009 byla "legální" dodávkou elektřiny, proto byla FVE Podvihov uvedena do provozu již v prosinci 2009 (k čemuž se prý Nejvyšší soud vůbec nevyjádřil). Stěžovatelka ale přehlíží, že dle judikatury Nejvyššího soudu klíčový okamžik nastane nikoli v den, kdy je výrobna elektřiny technicky způsobilá vyrábět elektřinu, ale v den "kdy výrobna elektřinu z obnovitelných zdrojů legálně (tedy na základě licence) dodává do distribuční sítě." "Legální" dodávkou tedy podle Nejvyššího soudu není jakákoli dodávka, ale dodávka provedená "na základě licence" (viz str. 3 a 4 usnesení Nejvyššího soudu). Na tomto výkladu cenového rozhodnutí není nic neústavního; není proto úkolem Ústavního soudu, aby tento výklad cenového rozhodnutí měnil.
9. Ke stěžovatelčině argumentaci judikaturou Nejvyššího správního soudu a výkladovým stanoviskem ERÚ se detailně vyjádřil již městský soud v bodě 33 rozsudku (kde obsáhle citoval z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021 sp. zn. 23 Cdo 2670/2019, bod 53, který se této otázce obsáhle věnuje; tento rozsudek obstál též v testu ústavnosti, srov. usnesení ze dne 17. 5. 2022 sp. zn. I. ÚS 2791/21 ; podobně též usnesení ze dne 22. 3. 2023 sp. zn. II. ÚS 3186/22 , bod 14). Není neústavní, pokud Nejvyšší soud namísto obsáhlého opakování celých rozsáhlých pasáží této judikatury jednoduše na tuto judikaturu odkázal (odkazovaná judikatura detailně řešila zcela identické argumenty, jaké vzneslo i stěžovatelčino dovolání).
10. Stěžovatelčina teze, že Nejvyšší soud vždy musí posoudit důvody pro změnu judikatury v meritorním rozhodnutí, je neudržitelná. To by totiž znamenalo, že domáhá-li se dovolatel změny judikatury (§ 237 in fine občanského soudního řádu), dovolání je bez dalšího přípustné. Jak již Ústavní soud vysvětlil, tak tomu není, třebaže toto rozhodnutí je "(kvazi)meritorním posouzením návrhu" (což ale platí o všech předpokladech přípustnosti dovolání podle § 237 občanského soudního řádu, viz Pl. ÚS-st. 45/16, bod 41).
11. Třeba dodat, že část judikatury, kterou stěžovatelka uvádí ve prospěch svého závěru, že Nejvyšší soud neodůvodnil dostatečně své usnesení, se vůbec netýká odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí (civilního) dovolání, ale rozhodování soudů nižších [např. stěžovatelkou citovaný nález ze dne 3. 10. 2006 sp. zn. I. ÚS 74/06
(N 175/43 SbNU 17) se týká rozhodnutí odvolacího soudu v trestním řízení].
12. Obecné soudy základní práva stěžovatelky neporušily. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. května 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu