Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Josefa Hrona, zastoupeného JUDr. Janem Malým, advokátem, sídlem Sokolovská 5/49, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2017 sp. zn. 20 Cdo 1673/2017, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2016 sp. zn. 20 Co 12/2015 a usnesení Mgr. Michala Rudého, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 8 ze dne 9. prosince 2014 č. j. 76 EX 39/03-529, takto: Soudce Jaromír Jirsa je vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 1978/17
.
Odůvodnění
sp. zn. IV. ÚS 1978/17 . Spolu s ním byl předložen soudní spis vedený Ústavním soudem v této věci, obsahující jednak námitku podjatosti a její podrobné odůvodnění, jednak shora uvedená napadená rozhodnutí a další listiny. Ze soudního spisu sp. zn. IV. ÚS 1978/17 se podává, že na základě vykonatelného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 6. 2002 č. j. 17 C 32/95-414, ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2002 č. j. 13 Co 477/2002-455, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, byla dne 4. 2. 2003 usnesením Okresního soudu Praha-západ č. j. 1 Nc 2014/2003-6 ve znění usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2003 č. j. 25 Co 166/2003-38 nařízena exekuce na majetek stěžovatele (který je v exekučním řízení v procesním postavení povinného) k uspokojení pohledávky oprávněné Hany Hronové ve výši 4 926 270 Kč. Provedením exekuce byl pověřen Mgr. Michal Rudý, soudní exekutor Exekutorského úřadu Praha 8 (ke dni 1. 8. 2016 převzal exekuční spis sp. zn. 76 EX 39/03 Mgr. Pavel Preus, soudní exekutor téhož úřadu, v exekuci pak dále pokračuje pod sp. zn. 204 EX 39/03). Stěžovatel podrobně rozvedl okolnosti rozhodování ve shora uvedené věci a vývoj případu až do současnosti, tedy po podání předmětné ústavní stížnosti. Podotkl, že rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 6. 2002 č. j. 17 C 32/95-414 bylo vydáno (tehdejším) samosoudcem tohoto soudu Jaromírem Jirsou. Dále stěžovatel uvedl, že exekuční řízení trvá od roku 2003 a exekutor je odmítá zastavit, činí obstrukce, přestože stěžovatel již nemá žádný majetek. Tvrdí, že zabavením jeho věcí "šikanózní mstivou dražbou" je již exekuce vedená o částku 5 000 000 Kč přeplacená a dávno zaplacená. Domnívá se, že 15 roků trvající exekuce a úmyslné odmítání exekutora ji zastavit, je trestným činem, když nikde na světě není takto dlouhá "doživotní" doba na exekuci než v České republice. Stěžovatel zdůraznil, že později podal na soudce Jaromíra Jirsu žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 o náhradu škody za úmyslné vyhlášení rozsudku na den jeho narozenin. Dále namítl, že soudce Jaromír Jirsa se o něm negativně (bez uvedení jména) vyjádřil v televizi. Uvedl též další skutečnosti, podle kterých bylo tehdejší rozhodnutí Jaromíra Jirsy v dané věci vadné. Rovněž se obrátil s výzvou na Senát, aby Jaromír Jirsa nebyl jmenován soudcem Ústavního soudu.
K dalším shora uvedeným námitkám stěžovatele ke své osobě a rozhodování se JUDr. Jirsa nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že třetí senát Ústavního soudu dospěl k závěru (viz níže), že jsou zde dány důvody pro vyloučení soudce JUDr. Jirsy ex lege, nebylo třeba vyžadovat doplnění jeho vyjádření.
Jako samosoudce Jaromír Jirsa rozhodoval ve shora uvedené věci Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 17 C 32/95, která leží na počátku celého případu. Třetí senát Ústavního soudu, rozhodující podle rozvrhu práce Ústavního soudu o námitkách podjatosti vznesených proti soudcům jeho čtvrtého senátu, proto dospěl k závěru, že důvod pro postup podle § 36 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je dán. Protože jsou naplněny podmínky § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu (tzv. iudex inhabilis), bylo rozhodnuto, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. července 2017
Jan Filip v. r. předseda III. senátu Ústavního soudu
Podstatu ústavní stížnosti Ústavní soud shledal v tvrzení stěžovatele o porušení základního práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 a násl. Listiny, a to nesprávným právním posouzením splnění zákonných podmínek pro udělení příklepu vydražiteli předmětných nemovitostí.
K tvrzení o porušení základního práva nebo svobody nesprávnou aplikaci tzv. obecného či podústavního práva obecnými soudy, v daném případě podmínek pro udělení příklepu vydražiteli, Ústavní soud opakovaně připomíná, že jeho pravomoc ověřovat správnost interpretace a aplikace zákona obecnými soudy je omezená, a že zejména není jeho úlohou tyto soudy nahrazovat [srov. nález ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93 , N 5/1 SbNU 41 (45-46)]; jeho rolí je (mimo jiné) posoudit, zda rozhodnutí soudů nebyla svévolná nebo jinak zjevně neodůvodněná, k čemuž v případě stěžovatele zjevně nedošlo; navíc skutkovými nebo právními omyly obecných soudů, pokud by byly shledány, by se Ústavní soud mohl zabývat toliko v případě, pokud by jimi bylo současně zasaženo do některého ze základních práv nebo svobod; takový zásah však v pojednávaném případě neshledal.
Ústavní soud konstatuje, že napadená rozhodnutí soudního exekutora, insolvenčního soudu i dovolacího soudu jsou v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněna, a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, jež stěžovatel vyvozuje, dle přesvědčení Ústavního soudu nezakládají. Z toho důvodu postačí na jejich obsah coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazující prvky svévole odkázat (čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky). Opakovat to, co již správně bylo těmito rozhodnutími řečeno, by Ústavní soud považoval za formalistické.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení; pro uvedené neshledal Ústavní soud oporu pro odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. října 2017
Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu Ústavního soudu