IV.ÚS 198/98

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 198/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 27. května 1998 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti K.M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 3. 1998, čj. 38 Co 435/97-58, potvrzujícímu usnesení Okresního soudu Brno - venkov ze dne 30. 7. 1997, čj. 7 C 470/97-45, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným usnesením obecných soudů stěžovatel setrvává na svém stanovisku, že rozhodnutí bývalého SN ze dne 11. 11. 1992, čj. Re 52/92, o registraci dohody o vydání nemovitostí v k. ú. O., v této dohodě blíže označených, je nezákonné a jako rozhodnutí porušující právní řád České republiky by mělo být zrušeno.

Z obsahu spisu 7 C 470/97 Okresního soudu Brno - venkov Ústavní soud zjistil, že usnesením tohoto soudu bylo řízení, v němž se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedené registrace, podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř. zastaveno. K odvolání stěžovatele proti tomuto usnesení rozhodl Krajský soud v Brně napadeným usnesením tak, že usnesení soudu I. - 2 - IV. ÚS 198/98 stupně potvrdil. V důvodech svého rozhodnutí uvedl krajský soud, že v projednávaném případě nejde o věc, kterou by bylo možno projednat v občanském soudním řízení ve smyslu ustanovení § 7 o. s. ř., neboť žádost o zrušení registrace dohody nelze považovat ani za žalobu podle části páté občanského soudního řádu (správní soudnictví). Nedostatek pravomoci soudu je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, a proto je podle názoru Krajského soudu na místě podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. toto řízení zastavit.

Zkoumaje otázku, zda napadenými rozhodnutími došlo k porušení některého ze stěžovatelových ústavně zaručených práv, dospěl Ústavní soud k závěru, že žádné z těchto práv v projednávané věci porušeno nebylo. K důvodům, uváděným krajským soudem, které se Ústavnímu soudu jeví jako zcela logické a odpovídající smyslu, účelu i mezím ustanovení § 7 o. s. ř., ústavní soud pouze dodává, že proti rozhodnutí někdejšího státní notářství, jímž byla registrována smlouva, nebylo odvolání přípustné [§ 21 odst. 2 písm. f) zákona č. 95/1963 Sb., o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů] . Citovaný zákon byl již navíc zrušen zákonem č. 264/1992 Sb. (článek XII odst. 1). Stěžovatel si zřejmě vůbec neuvědomuje, že rozhodnutí státního notářství o registraci bylo pouze jednou z právních skutečností v procesu vedoucím ke vzniku vlastnictví k nemovitostem smluvním převodem, a že tedy samo o sobě by nemohlo zhojit to, co by případně bylo nezhojitelné.

Všechny uvedené skutečnosti a úvahy se jeví Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

Částí ústavní stížnosti, v níž stěžovatel navrhoval uložit orgánům činným v trestním řízení zjistit míru zavinění v souvislosti s projednávanou věcí, případně uložit náhradu škody, se Ústavní soud věcně nezabýval, neboť v této části jde o podání, které obsahově zjevně není návrhem na zahájení řízení, což je proto důvodem k jeho odložení [§ 41 písm. a) citovaného zákona]. Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. května 1998,

JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu