Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Jiřího Muchy a Michaely Židlické ve věci navrhovatele správce konkurzní podstaty úpadce NEVA - NEKUD & MÜLLER, spol. s r. o., se sídlem Husova 537, Kardašova Řečice, Daniela Korčáka, zastoupeného JUDr. Eugenem Zálišem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 4. 2008 sp. zn. 13 Cm 1555/2007, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 10. 2008 č. j. 15 Cmo 188/2008 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2009 sp. zn. 29 Cdo 1013/2009, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Ustanovení § 72 odst. 4 citovaného zákona pak pamatuje na situaci, kdy mimořádný opravný prostředek byl orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících pouze na jeho uvážení; v takovém případě lhůta k podání ústavní stížnosti proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, počíná běžet dnem následujícím po doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Z napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu je zřejmé, že stěžovatel sice podal dovolání, ovšem tento mimořádný opravný prostředek byl využit toliko formálně. To znamená, že stěžovatel podal dovolání z jiného, než zákonem vymezeného důvodu, o němž byl řádně poučen již vrchním soudem. V důsledku uvedených skutečností pak nelze na případ stěžovatele aplikovat zmiňované ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, což činí ústavní stížnost v části napadající rozsudek krajského soudu a rozsudek vrchního soudu opožděně podanou, neboť lhůta k podání ústavní stížnosti počala běžet dnem následujícím po doručení rozhodnutí o odvolání, tj. 22. 11. 2008 a ke dni podání ústavní stížnosti již marně uplynula. Co se týče napadeného usnesení Nejvyššího soudu, nutno konstatovat, že citovaný soud se řádně věnoval otázce přípustnosti dovolání a stěžovatel sám závěry tohoto soudu v ústavní stížnosti ani nezpochybňuje.
Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zčásti návrh podaný opožděně [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu] a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 17. srpna 2009
Vlasta Formánková předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu