Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele M. V., t. č. Věznice Praha - Ruzyně, zastoupeného JUDr. Anitou Pešulovou, advokátkou, sídlem Rumunská 1798/1, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2024 č. j. 67 To 166/2024-155 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 10. dubna 2024 č. j. 1 PP 7/2024-138, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel v ústavní stížnosti požaduje zrušit v záhlaví označená rozhodnutí. Tvrdí, že jimi obecné soudy porušily jeho základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí plyne, že stěžovatel, do té doby netrestaný, byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2021 sp. zn. 2 T 34/2021 uznán vinným dvěma skutky, v obou případech šlo o zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku. Za ně byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. V prvém případě vylákal stěžovatel od 145 poškozených více než 124 mil. Kč, ve druhém případě od 41 poškozených přes 17 mil. Kč. Rozhodnutí nabylo ve výroku o vině a trestu právní moci dne 8. 10. 2021, v adhezním výroku pak dne 31. 3. 2022. Stěžovatel byl ve vazbě od 4. 8. 2020 do 8. 10. 2021, kdy byla vazba převedena do výkonu trestu. Konec výkonu trestu odnětí svobody je stanoven na 4. 8. 2027.
3. V březnu 2024 stěžovatel již podruhé požádal o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Dle svých slov nyní na svá pochybení nahlíží kriticky. V budoucnu vidí jako cestu poctivou práci a chtěl by být také dobrým otcem (stěžovatel je rozvedený, má zletilého syna a nezletilou dceru). Snaží se také splácet náhradu škody, posílá poškozeným celkem 1 000 Kč měsíčně (z kapesného 1 250 Kč), jeho bratr pak posílá dalších 500 Kč měsíčně. Stěžovatel si vytvořil plán splácení pro případ, že bude podmíněně propuštěn. Začal spolupracovat se sociální kurátorkou, má zajištěné bydlení i práci.
4. Obvodní soud pro Prahu 6 žádost zamítl a Městský soud v Praze pak zamítl stěžovatelovu stížnost. Není sporné, že stěžovatel splňuje časovou podmínku pro podmíněné propuštění podle § 88 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. K dobru dal obvodní soud stěžovateli jeho chování k vězeňskému personálu a dodržování pravidel chodu věznice, aktivní zájem o pracovní aktivity, plnění programu zacházení, kázeňské hodnocení odsouzeného (celkem 8 odměn), jakož i spolupráci se spolkem Lighthouse a sociální kurátorkou.
Na druhou stranu již při zamítnutí předchozí žádosti obvodní soud stěžovateli sdělil, že by měl zlepšit způsob náhrady škody, již způsobil poškozeným. Poměří-li obvodní soud rozsah a závažnost trestné činnosti stěžovatele (množství poškozených a škodu, již utrpěli) a jeho úsilí k náhradě způsobené škody, účinnou snahu po nápravě projevil stěžovatel jen vůči čtyřem z celkového počtu bezmála dvou set poškozených. Jen dvěma poškozeným hradí stěžovatel splátky pravidelně. Dalším dvěma poškozeným poskytl jen jednorázové platby, které se nadto zdají účelové, neboť bezprostředně předcházely podání žádosti o podmíněné propuštění.
V neprospěch stěžovatele hovoří nezanedbatelné riziko recidivy pro případ, že by se věnoval oblasti financí. Toto riziko (coby střední) konstatovala též Vězeňská služba na základě Souhrnné analýzy rizik a potřeb odsouzených (SARPO). Stěžovatel přitom ve výpovědi při veřejném zasedání uvedl, že by rád navázal na své "předvězeňské" pracovní aktivity, jakož i to, že byl zvyklý na vysoký příjem. Městský soud se s těmito závěry více méně ztotožnil a doplnil, že stěžovatelova snaha nahradit škodu je zatím "marginální a nedostatečná".
5. V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že rozhodnutí obvodního soudu i městského soudu jsou formalistická. Oba soudy ignorovaly novější judikaturu Ústavního soudu k podmíněnému propuštění. Mimořádnost podmíněného propuštění nespočívá v tom, že by soud měl možnost zamítnout žádost odsouzeného o podmíněné propuštění, naplnil-li odsouzený zákonná kritéria. Z požadavku právního státu vyplývá povinnost obecného soudu podmíněně propustit odsouzeného, pokud splnil všechny zákonné podmínky. Názor městského soudu, že nejde o institut nárokový, je mylný, proto i závěry, které vychází z těchto premis, jsou nesprávné. Stěžovatel odmítá, že by obvodnímu soudu nepředložil plán splátek dluhu. Soudy též dezinterpretovaly jeho úvahy o tom, co chce dělat po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.
6. Ústavní stížnost byla podána včas a oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Ústavní stížnost je přípustná, jelikož stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona).
7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Není další instancí v systému všeobecného soudnictví. Pouze v případě, kdy je rozhodovací činnost soudů stižena vadami, jež ve svém důsledku porušují ústavně zaručená základní práva a svobody, lze uvažovat o zásahu Ústavního soudu (v nynějším kontextu srov. např. nález ze dne 9. 1. 2024 sp. zn. III. ÚS 3047/23 , bod 11).
8. Stěžovatel nemá pravdu, že by na podmíněné propuštění existoval nějaký nárok, nadto nárok ústavně chráněný. Ústavní soud k tomu v minulosti zdůraznil, že mimořádnost podmíněného propuštění stejně jako diskrece obecných soudů neznamená, že by snad soudy měly možnost libovolného rozhodování či že by se na toto rozhodování nevztahovala povinnost rozhodovat předvídatelně a přesvědčivě (nález ze dne 27. 3. 2024 sp. zn. IV. ÚS 106/24 , bod 21, s citací další judikatury).
9. Trestní zákoník v § 88 odst. 1 písm. a) stanoví tři podmínky, při jejichž současném splnění soud odsouzeného podmíněně propustí na svobodu. První podmínkou je, že odsouzený vykonal stanovenou část uloženého trestu (zde třetinu). Zadruhé, odsouzený po právní moci rozsudku, zejména ve výkonu trestu, svým chováním a plněním svých povinností prokázal polepšení. Konečně třetí podmínkou je, že se může od odsouzeného očekávat, že v budoucnu povede řádný život nebo soud přijme záruku za dovršení nápravy odsouzeného.
10. V nynějším případě obecné soudy odůvodnily svá rozhodnutí dostatečně. Dospěly k závěru, že stěžovatel zatím nesplňuje z několika důvodů třetí podmínku podmíněného propuštění (předpoklad řádného života po propuštění), neboť se zatím nedostatečně postavil k povinnosti nahradit škodu, stanovenou trestními rozhodnutími. Právě pravidelné splácení dluhu přitom ukazuje, že se odsouzený snaží připravit na život po propuštění a vypořádat své závazky, což podporuje prognózu řádného života stěžovatele po propuštění ( IV. ÚS 106/24 , bod 38).
11. Stěžovatel dezinterpretuje závěry městského soudu, který kritizuje za to, že stěžovatele mylně obvinil, že nepředložil žádný plán splácení svých závazků. Městský soud však v bodě 17 usnesení uvedl, že stěžovatel nepředložil plán, "jak by chtěl astronomickou škodu, kterou trestnou činností způsobil, alespoň v rozumné výši uhradit". Na tomto závěru, který kritizuje dosavadní plány stěžovatele jako nerealistické, není nic neústavního. Ústavní soud pak musí souhlasit s tezí městského soudu, podle níž se páchání rozsáhlé majetkové trestné činnosti pachatelům nesmí vyplácet (tamtéž v bodě 17 in fine). Rozhodně pak nejde o dvojí přičítání téže skutečnosti, jak tamtéž správně městský soud vysvětlil.
12. Ústavní soud žádné porušení ústavně zaručených práv nezjistil, proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. srpna 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu