Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Josefa Baxy a soudkyň a soudců Lucie Dolanské Bányaiové, Josefa Fialy, Milana Hulmáka, Jaromíra Jirsy, Veroniky Křesťanové, Zdeňka Kühna, Tomáše Langáška, Jiřího Přibáně, Kateřiny Ronovské, Dity Řepkové, Jana Svatoně, Pavla Šámala, Jana Wintra a Daniely Zemanové v řízení o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Hany Písaříkové, zastoupené Mgr. Petrem Kuhnem, advokátem, sídlem 28. října 767/12, Praha 1 - Nové Město, vedené pod sp. zn. IV. ÚS 2046/25 , a 2) Ing.
Jiřího Písaříka, zastoupeného Mgr. Petrem Sprinzem, Ph.D., LL.M., advokátem, sídlem Hybernská 1271/32, Praha 1 - Nové Město, vedené pod sp. zn. III. ÚS 2107/25 , proti výroku II usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. dubna 2025 sp. zn. 14 Cmo 340/2024 a výrokům II a III usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. září 2024 sp. zn. 73 Cm 218/2014, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodních společností BOHEMIA ENERGY entity s.r.o., MR COMMUNICATIONS, s.r.o.
a Bohemia Management Services s.r.o., všech sídlem 28. října 767/12, Praha 1 - Nové Město, a obchodní společnosti Bohemia Energy Holding B.V., sídlem Prins Bernhardplein 200, Amsterdam, Nizozemské království, jako vedlejších účastníků řízení, o spojení věcí, takto: Ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. IV. ÚS 2046/25 a sp. zn. III. ÚS 2107/25 se spojují ke společnému řízení a nadále budou vedeny pod sp. zn. IV. ÚS 2046/25
.
1. Ústavní soud obdržel v záhlaví označené ústavní stížnosti, jimiž se stěžovatelé domáhají zrušení uvedených výroků usnesení civilních soudů. Tvrdí, že jimi bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Podle § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve spojení s § 112 odst. 1 občanského soudního řádu, může Ústavní soud spojit ke společnému projednání věci, které u něho byly zahájeny a skutkově spolu souvisejí nebo se týkají týchž účastníků.
3. Z ústavních stížností a jejich příloh plyne, že obě ústavní stížnosti směřují podobnou argumentací proti stejným výrokům usnesení, kterými civilní soudy nařídily předběžné opatření, jímž uložily oběma stěžovatelům stejnou povinnost. Ústavní soud z důvodu hospodárnosti a efektivity řízení proto rozhodl o spojení věcí ke společnému řízení.
4. Podle § 5 odst. 7 rozvrhu práce Ústavního soudu pro rok 2025 č. Org. 01/25 je soudcem zpravodajem ve spojených věcech Zdeněk Kühn, jemuž byla přidělena první ze spojovaných ústavních stížností.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. srpna 2025
Josef Baxa v. r. předseda Ústavního soudu
5. Stěžovatelé v ústavních stížnostech staví svou argumentaci na třech argumentačních okruzích. Zaprvé, předběžná opatření jsou nezákonná. Nejsou založena na žádném ze zákonných důvodů, uvedený důvod je pouze zástupný. Účelem je totiž překlenutí stavu, který nastal zrušením předchozího předběžného opatření pro zmatečnost. Takovýto důvod zákon nezná a napadená usnesení obcházejí institut odkladu vykonatelnosti upravený v § 235c občanského soudního řádu, kterým civilní soudy mohly nařídit odklad zrušení předchozího předběžného opatření. Civilní soudy rovněž nezákonně určily výši jistoty. Insolvenční správce se domáhal uložení celkem pěti různých povinností vždy vůči třem osobám, podal tedy patnáct návrhů a měl zaplatit částku 750 000 Kč. Nebyly proto splněny podmínky pro nařízení předběžného opatření. Formální rozčlenění povinností v petitu návrhu nemůže být rozhodující pro určení počtu jistot. Civilní soudy se tím též dopustily svévole a neústavní aplikace práva. Stěžovatelé proti tomu brojily řadou argumentů a civilní soudy se s nimi nevypořádaly. V rozporu s § 75b odst. 1 občanského soudního řádu nemá ani jeden ze stěžovatelů jako jistotu k reparaci hrozící škody částku 50 000 Kč, ale jen 33 333 Kč. To je též v rozporu s usneseními Ústavního soudu.
6. Zadruhé, civilní soudy nerespektovaly překážku věci pravomocně rozhodnuté, respektive zahájené. Nahrazované předběžné opatření bylo v době vydání nových předběžných opatření ještě pravomocné a vykonatelné. Tyto dvě věci mají totožný předmět a totožné účastníky. Nastala proto překážka věci pravomocně rozhodnuté.
7. Zatřetí, civilní soudy napadená usnesení odůvodnily nedostatečně a nevypořádaly se s argumenty stěžovatelů. Paušálně a nepřiléhavě odkázaly na svá předcházející rozhodnutí a napadená usnesení jsou proto nepřezkoumatelná. Soudy nevysvětlily, proč hrozí, že stěžovatelé mohou vyvádět majetek a nereagovaly na námitky k osvědčování rozhodných skutečností. Dále se nevypořádaly s námitkou, že předběžná opatření nelze užít k překlenutí stavu, který nastal zrušením předchozího předběžného opatření, a ani s námitkou překážky věci pravomocně rozhodnuté. V neposlední řadě ignorovaly námitku, že nelze vzít za osvědčené, že insolvenční správce v řízení uspěje, a že nemá naléhavý právní zájem. Na závěr stěžovatelé požádali o přednostní projednání věci.
8. Ústavní stížnosti byly podány včas oprávněnými stěžovateli. Ústavní soud je k jejich projednání příslušný. Stěžovatelé jsou řádně zastoupeni (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) a vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnosti jsou tedy přípustné.
10. Ústavní soud zpravidla není oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních. Jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem a kterými není předurčen konečný výsledek sporu. I rozhodnutí o předběžném opatření je nicméně způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení a lze je podrobit ústavněprávnímu přezkumu, byť jen tzv. omezeným testem ústavnosti. Ústavní soud při takovém testu zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole [srov. nález ze dne 11. 8. 2020 sp. zn. III. ÚS 1121/20
(N 163/101 SbNU 132), body 12 a 13]. Napadená usnesení v těchto oblastech žádné ústavněprávní deficity nevykazují.
11. Civilní soudy se v prvé řadě v souladu s ústavními požadavky vypořádaly s otázkou, zda nastala překážka věci pravomocně rozhodnuté. Vysvětlily, že oproti zrušenému předběžnému opatření je v této věci rozdílný okruh účastníků, a s tím související navazující a provázané povinnosti, což vychází i z rozdílného skutkového stavu, tj. ze situace nastalé po 18. 9. 2024. Do poměrů druhé vedlejší účastnice se předběžné opatření promítá až zprostředkovaně. Jen to, že jinou cestou směruje k (v podstatě) stejnému cíli, nezakládá překážku věci pravomocně rozhodnuté (body 24 až 27 usnesení městského soudu a bod 15 usnesení vrchního soudu).
12. V souladu s ústavními požadavky je též závěr o výši jistoty. Usnesení, na která stěžovatelé odkazují, nejsou na tuto věc aplikovatelná. V prvním usnesení šlo o situaci, ve které byl stěžovatelem navrhovatel předběžného opatření (srov. usnesení ze dne 25. 6. 2015 sp. zn. II. ÚS 3242/13 ) a v usnesení druhém Ústavní soud jen obiter dictum konstatoval, že jde o otázku podústavního práva, a že v konkrétním případě není třeba jistinu zvyšovat, i když má předběžné opatření zavazovat více osob (srov. usnesení ze dne 24. 6. 2021 sp. zn. II. ÚS 1361/21 , body 12 a 13). Řešení, které zvolily civilní soudy, není z ústavněprávního hlediska problematické (bod 16 a 25 usnesení vrchního soudu).
13. Odůvodnění napadených usnesení obstojí i stran zákonného důvodu pro nařízení předběžného opatření. Po zrušení předchozího předběžného opatření nastala do vydání nového rozhodnutí nejistá situace (hrozilo vyvádění z majetku druhé vedlejší účastnice), v níž bylo zapotřebí dočasně upravit poměry účastníků (body 16 až 18 a 27 usnesení městského soudu a bod 25 usnesení vrchního soudu). Pokud tento důvod soudy podřadily pod § 75c odst. 1 občanského soudního řádu, není na tom nic neústavního.
14. Co se týče námitky stěžovatelů o nedostatečnosti odůvodnění, Ústavní soud již mnohokráte uvedl, že není porušením práva na řádný proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná [srov. např. nález ze dne 12. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 989/08
(N 26/52 SbNU 247), bod 68]. V posuzované věci civilní soudy takový ucelený argumentační systém vyložily, neboť srozumitelně a přesvědčivě vysvětlily, proč předběžné opatření nařídily.
15. Civilní soudy s odkazem na svá jiná, skutkově téměř totožná rozhodnutí, ve kterých stěžovatelé argumentovali takřka stejnou argumentací, vysvětlily, že insolvenční správce osvědčil důvody pro nařízení předběžného opatření a prokázal nutnost zatímní úpravy poměrů, které stále trvají. Z obsahu soudního spisu, veřejných rejstříků, sbírky listin a rozhodovací činnosti civilních soudů totiž vyplynulo, že stěžovatelé neuznávají insolvenčního správce a jeho práva podílet se na chodu druhé vedlejší účastnice soustavně porušují a minimalizují. Pokud by k nařízení předběžného opatření nedošlo, mohl by nastat nevratný stav, v jehož důsledku by konečné rozhodnutí ve věci nemělo pro insolvenčního správce reálný význam (body 14 až 23 usnesení městského soudu, bod 24 usnesení vrchního soudu a body 21 až 27 usnesení vrchního soudu ze dne 24. 4. 2025 sp. zn. 14 Cmo 47/2025).
16. Ústavní soud tyto závěry již dříve přezkoumal a neshledal v nich nic neústavního. Stěžovatelé tyto totožné a již vypořádané argumenty nyní opakují ve svých ústavních stížnostech a Ústavní soud nemá důvod se od svých předchozích závěrů jakkoli odchylovat (srov. usnesení ze dne 13. 8. 2025 sp. zn. III. ÚS 2112/25 , body 12 až 22).
17. Zároveň je nutné poukázat na to, že vrchní soud důsledně rozlišoval, které argumenty stěžovatelů již v minulosti civilní soudy vypořádaly a které ne. Z tohoto důvodu ostatně zrušil výrok I usnesení městského soudu, který překračoval rámec již vypořádaných argumentů. Městský soud totiž neodůvodnil, proč je v tomto rozsahu předběžné opatření potřebné (bod 26 usnesení vrchního soudu).
18. Ústavní soud nezjistil žádné porušení základních práv stěžovatelů. Ústavní stížnosti jsou návrhy zjevně neopodstatněnými, Ústavní soud je proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud samostatně nerozhodoval o žádostech na přednostní projednání, neboť o ústavních stížnostech rozhodl bezodkladně.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. října 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu