Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele V. H., zastoupeného Mgr. Štěpánem Ciprýnem, LL.M., advokátem, sídlem Rumunská 1720/12, Praha 2 - Nové Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. dubna 2024 č. j. 58 Co 96/2024-397, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a R. H. a nezl. N. H., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") porušil jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z obsahu napadeného rozhodnutí městského soudu se podává, že předmětem řízení před obecnými soudy byl návrh stěžovatele ve věci péče o nezletilou vedlejší účastnici (dále jen "nezletilá") - konkrétně na změnu režimu střídavé péče o nezletilou a na změnu výše výživného.
3. Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 3. 11. 2023 č. j. 6 P 346/2022-324, 42 P a Nc 151/2023, svěřil nezletilou do střídavé péče obou rodičů tak, že v sudém týdnu bude nezletilá v péči stěžovatele vždy od středy od ukončení školního vyučování do pátku do ukončení školního vyučování, v lichém týdnu bude nezletilá v péči otce od středy do ukončení školního vyučování do bezprostředně následujícího pondělí do ukončení školního vyučování, v ostatní dny bude v péči první vedlejší účastnice (dále jen "matka") (výrok I.). Dále soud upravil prázdninový režim střídavé péče (výrok II.) a stanovil stěžovateli výživné ve výši 10 000 Kč měsíčně a matce ve výši 2 000 Kč měsíčně (výrok III.). Tím změnil rozsudek obvodního soudu ze dne 11. 7. 2022 č. j. 62 Nc 2600/2021-226 (výrok IV.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok V.).
4. Městský soud napadeným rozsudkem změnil rozsudek obvodního soudu ve výroku o změně péče a o změně výše výživného tak, že návrh otce na změnu péče a výši výživného se zamítá, ve výroku o úpravě prázdninového režimu péče se ohledně úpravy péče každého z rodičů o hlavních letních prázdninách potvrzuje, jinak se v tomto výroku mění tak, že návrh otce na změnu úpravy prázdninového režimu péče se zamítá (výrok I.). Tím změnil rozsudek obvodního soudu ze dne 11. 7. 2022 č. j. 62 Nc 2600/2021-226 ve výroku I.
o úpravě prázdninového režimu o hlavních letních prázdninách (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Městský soud, na rozdíl od obvodního soudu, dospěl k závěru, že bylo namístě návrh otce zamítnout, a to vyjma úpravy poměrů o letních prázdninách, protože v předchozím rozhodnutí se tato úprava týkala jen roku 2023. Konstatoval, že v řízení nebyla tvrzena podstatná změna v okolnostech, které byly při předchozím rozhodnutí rozhodující pro určení rozsahu střídavé péče i výše vyživovací povinnosti rodičů (srov. bod 15 napadeného rozsudku).
V odůvodnění napadeného rozsudku soud poukázal na zprávu dětského psychologa z Dětského centra Paprsek ze dne 20. 11. 2023, z níž se podává, že nezletilá si změnu rozsahu stávající péče rodičů nepřeje, inklinuje více k matce, ale má ráda oba rodiče. Důvodem pro změnu péče nemohla být podle soudu ani zájmová činnost nezletilé, která se může v průběhu času měnit s ohledem na školní i mimoškolní aktivity nezletilé, ani skutečnost, že stěžovatel má volnější pracovní režim než matka. V rozporu se zájmem nezletilé není podle soudu ani to, že matka využívá pomoci babičky.
Městský soud současně doplnil dokazování obvodního soudu, a to zprávami zaměstnavatelů obou rodičů (jsou zaměstnáni u stejných zaměstnavatelů jako v době předchozího rozhodnutí, s týmiž příjmy). Poukázal rovněž na to, že pronájem jiného bytu stěžovatelem nebyl nezbytně nutný (stěžovatel disponoval jiným, vlastním bytem, šlo o záležitost přechodného charakteru - v září 2023 byla uzavřena dohoda rodičů o vypořádání společného jmění manželů, čímž měla být vyřešena i otázka jejich bydlení). Stávající výše výživného 16 000 Kč podle soudu nadále odpovídá příjmům stěžovatele.
5. Stěžovatel tvrdí, že městský soud neměl změnit rozsudek obvodního soudu, kterým bylo fakticky vyhověno jeho návrhu na změnu péče o nezletilou a výše výživného. Současně však uvádí, že návrh na formální změnu výchovných poměrů podal v květnu 2023 jen z toho důvodu, že byl (z důvodů dále naznačených) nucen podat návrh na úpravu výše výživného.
6. Městský soud pravděpodobně trvá na uplynutí lhůty tří let, která byla v rozhodovací praxi obecných soudů shledána dostatečnou pro revizi rozhodnutí v opatrovnickém řízení. K tomu však dodává, že městský soud se v odůvodnění napadeného rozsudku na tuto judikaturu "neodvolává a není zřejmé, zda by v případě dodržení této podmínky rozhodl jinak".
7. Stěžovatel dále upozorňuje na manipulaci matky nezletilou dcerou plynoucí údajně ze zprávy dětského psychologa (pozn: hovoří o něm jako o "znalci"). Nesouhlasí s podmínkami, za jakých výslech nezletilé probíhal a shledává i dílčí metodologická pochybení; "znalec" měl být podle stěžovatele důkladnější. Kriticky se vyjadřuje též k tomu, jak závěry psychologa interpretoval městský soud (zejména pokud jde právě o možnou manipulaci nezletilou). Upozorňuje též na to, že fakticky o nezletilou pečoval - po dohodě s matkou - i v době, kdy byla formálně v její péči, protože ji např. doprovázel na kroužek.
8. Obvodní soud správně pochopil "změnu jeho sociální situace v důsledku růstu životních nákladů a z toho plynoucí disproporci v disponibilních příjmech rodičů", zatímco městský soud "s odkazem na nezměněné příjmy a majetek rodičů odmítl, že by v poměrech rodičů nějakou změnu viděl". Stěžovatel svůj návrh na změnu výše výživného neodůvodňoval změnou výše příjmů, ale naopak poukazoval na zásadní nárůst jeho životních nákladů v souvislosti s jeho odchodem ze společné domácnosti, kterou matka odmítala opustit (tím sama snížila své životní náklady, protože je převážně hradil stěžovatel). Jako nepřípadné označil tvrzení soudu, že měl k bydlení využívat druhý byt v jeho výlučném vlastnictví, který dne 12. 1. 2024 prodal, aby mohl zaplatit matce nezletilé vypořádací podíl; v mezidobí jej neobýval právě z důvodu jeho zamýšleného prodeje.
9. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
10. Ústavní soud připomíná, že řízení o ústavní stížnosti není pokračováním opatrovnického řízení před obecnými soudy, nýbrž samostatným specializovaným řízením, jehož předmětem je přezkum napadených soudních rozhodnutí výlučně v rovině porušení základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem. Nelze se v něm tedy úspěšně domáhat vlastního hodnocení skutečností, na nichž by měla spočívat úprava péče o nezletilé či stanovení výživného. Posuzování těchto otázek je především v pravomoci obecných soudů.
Se znalostí spisu, vývoje rodinné situace a bezprostředního kontaktu s účastníky řízení mohou obecné soudy proniknout do mnohdy spletité a těžko řešitelné situace a učinit konečné rozhodnutí, které bude odrážet zájmy jednotlivých účastníků, zejména nezletilých dětí. Ústavní soud zde s ohledem na své postavení nemůže hrát roli konečného univerzálního rozhodce, ale jeho úkolem je pouze posoudit vzniklý stav z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, který namítá jejich porušení. Důvod ke zrušení rozhodnutí obecného soudu je dán tehdy, jsou-li jeho právní závěry v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo v nich nemají podklad, nebylo-li řízení jako celek spravedlivé, byla v něm porušena ústavně zaručená práva nebo svobody stěžovatele anebo je-li soudní rozhodnutí nepřezkoumatelné, resp. postrádá řádné, srozumitelné a logické odůvodnění [srov. nálezy ze dne 18.
12. 2014 sp. zn. I. ÚS 1708/14
(N 235/75 SbNU 617), ze dne 27. 2. 2014 sp. zn. III. ÚS 1836/13
(N 24/72 SbNU 275) či ze dne 8. 1. 2024 sp. zn. IV. ÚS 2206/23
, body 31 a 32]; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz).
11. Rodinné vztahy a okolnosti, jež je ovlivňují, se mohou měnit. Je nezbytné, aby na tyto změny bylo reagováno včas, přičemž je nepochybné, že musí jít vždy o změny závažné, pro dítě podstatné a jeho život ovlivňující (srov. nález ze dne 21. 6. 2023 sp. zn. III. ÚS 1349/22
, bod 17). Ustanovení § 909 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a § 475 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, stanovují, že změnou v poměrech je nutno rozumět podstatnou změnu v takových skutečnostech, které tvořily skutkový poklad pro předchozí rozhodnutí soudu. Posouzení podstatné změny v rodinných, resp. osobních poměrech vyžaduje velmi důkladné a podrobné důkazní řízení, neboť je stejně závažné a zásadní, jako bylo řízení předcházející. Je často velmi složité posoudit, zda změna poměrů je do té míry zásadní, že odůvodňuje změnu soudního rozhodnutí o výchovném prostředí dítěte a tím i změnu jeho způsobu života.
Jde-li pak o (ne)svěření dítěte do střídavé péče rodičů za situace, kdy již dříve soudy rozhodly o úpravě výchovných poměrů dítěte či kdy již dříve schválily dohodu rodičů o výkonu jejich rodičovských práv a povinností, je podstatné, zda došlo k dostatečné změně okolností a zda je v souvislosti s touto změnou nutné ochránit nejlepší zájmy dítěte změnou dosavadních výchovných poměrů (srov. například usnesení ze dne 31. 7. 2024 sp. zn. IV. ÚS 3460/23
, bod 16).
12. Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele nepředstavuje pouhá skutečnost, že městský soud v souladu s § 909 občanského zákoníku na rozdíl od obvodního soudu, podrobně zkoumal, zda v posuzované věci nastala taková změna poměrů, která by odůvodňovala změnu rozhodnutí týkající se výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti. V posuzované věci byl návrh na změnu péče a výše výživného podán stěžovatelem již po uplynutí deseti měsíců od vydání posledního rozhodnutí soudu o schválení dohody rodičů - o svěření nezletilé do asymetrické střídavé péče a o výši výživného.
Z obsahu rozhodnutí obvodního soudu neplyne, že by se obvodní soud blíže zabýval konkrétními důvody odůvodňujícími změnu, resp. rozšíření péče stěžovatele o nezletilou. Městský soud na tuto skutečnost v odůvodnění napadeného rozsudku upozornil a dále zdůraznil, že ani návrh stěžovatele neobsahoval vylíčení rozhodných skutečností, které by odůvodňovaly potřebu změny (rozsahu) péče o nezletilou. Ústavní soud v takových úvahách městského soudu neshledal namítané nedostatky; stěžovatel navíc ani v rozsáhlém textu ústavní stížnosti neuvádí žádné konkrétní argumenty opodstatňující potřebu změny rozsahu stanovené péče o nezletilou.
Naopak - ze skutkových zjištění obecných soudů jasně plyne, že u rodičů ani nezletilé nedošlo k žádné (trvalé) změně, kvůli které by bylo potřeba zasahovat do dosavadního fungujícího uspořádání vztahů účastníků řízení. Fakticky jde o navrhovanou změnu péče v rozsahu "pouze" jednoho pracovního dne - tedy dvou pracovních dnů během jednoho kalendářního měsíce. Navíc nelze přehlédnout, že stěžovatel je schopen se s matkou nezletilé dohodnout i na případném "neformálním" rozšíření péče, pakliže o nezletilou částečně pečuje i mimo jemu vyhrazenou dobu (doprovod na kroužek).
13. Pokud jde o otázku výše výživného, Ústavnímu soudu neušlo, že sám stěžovatel v ústavní stížnosti avizuje, že primárním důvodem pro podání žaloby nebyla snaha o změnu péče o nezletilou, ale šlo právě o výši výživného. Výživné stanovené jednomu z rodičů není příjmem druhého rodiče, ale má pokrývat odůvodněné potřeby nezletilého dítěte. Pakliže se od vydání posledního rozhodnutí nijak trvale nezměnily majetkové poměry rodičů ani odůvodněné potřeby dítěte (a nedošlo k rozšíření/zúžení péče o nezletilou), není důvodu měnit ani výši výživného.
Na tom nemůže nic změnit ani tvrzení stěžovatele o zvýšených nákladech na pronájem nového bytu; tyto náklady byly pouze dočasné (4 měsíce), stěžovatel měl navíc jiné možnosti bydlení. Podobně ani náklady na bydlení matky a nezletilé, hrazené po dohodě určitý čas z větší části stěžovatelem, včetně splátek hypotečního úvěru, nejsou důvodem pro změnu výživného. Toto krátkodobé plnění mezi manžely - navíc v souvislosti s vypořádáním jejich společného jmění a bydlení - nemůže přímo vést ke krácení výživného nezletilé, jakkoliv tím byly částečně uspokojovány i její odůvodněné potřeby.
Rodiče mohou poskytovat výživné nad dohodnutý rozsah. Stěžovatel a matka nezletilé mohli tyto náklady případně zohlednit při svém vypořádání. Na majetkových poměrech rodičů nic nemění ani povinnost stěžovatele zaplatit matce určitou částku při vypořádání společného jmění manželů, protože ta je pak zpravidla kompenzována vyšším podílem na vypořádaných věcech. Závěr městského soudu, že stávající výše výživného 16 000 Kč měsíčně i nadále odpovídá příjmům stěžovatele, zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele nepředstavuje.
14. Ústavní soud proto na základě uvedeného shrnuje, že nezjistil žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být posuzováno jako porušení základních práv stěžovatele a jež by mělo vést ke kasaci napadeného rozhodnutí. Městský soud rozhodoval na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu a ústavně souladným způsobem odůvodnil své závěry, že nedošlo k takové změně poměrů, která by odůvodňovala změnu rozsudku obvodního soudu ze dne 11. 7. 2022 (s výjimkou speciální úpravy o letních prázdninách - viz výše body 3 a 4).
15. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. listopadu 2024
Josef Fiala v. r.
předseda senátu