IV.ÚS 213/26 ze dne 18. 3. 2026
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelů Jany Miljevičové a Kamila Páchy, zastoupených JUDr. Ing. Davidem Zdeňkem, advokátem, sídlem Hradební 856/10, Hradec Králové, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2025 č. j. 26 Cdo 2750/2025-308, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. února 2025 č. j. 26 Co 31/2025-102 a usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 11. prosince 2024 č. j. 3 EXE 82/2024-92, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, jako účastníků řízení, a Romany Tomandlové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Posuzovaná věc se týká exekučního řízení vedeného pro vyklizení bytové jednotky, v níž stěžovatelé žijí. Stěžovatelé v tomto řízení vystupují jako povinní a vedlejší účastnice jako oprávněná. Exekuce navazuje na rozhodnutí v insolvenčním řízení o zpeněžení majetku stěžovatelky - prodejem bytové jednotky vedlejší účastnici.
2. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou zastavil řízení o návrhu stěžovatelů na zastavení exekuce. Krajský soud v Hradci Králové pak toto rozhodnutí potvrdil. Stěžovatelé podali dovolání, které Nejvyšší soud odmítl pro vady. Stěžovatelé totiž v dovolání neoznačili žádnou zobecnitelnou otázku hmotného či procesního práva, natož aby ji spojili s konkrétním předpokladem přípustnosti dovolání. Tyto údaje nebylo možné zjistit ani z obsahu dovolání. Nejvyšší soud nepovažoval za dostačující formulace stěžovatelů, že "má být posouzena otázka, zda byly dány důvody pro zastavení řízení o zastavení exekuce" a že "dovolání je přípustné podle § 237 o. s ř., protože dovolacím soudem má být právní otázka posouzena jinak". Současně stěžovatelé nevymezili ani žádný způsobilý dovolací důvod.
3. Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvádí, že v důsledku pochybení soudů v insolvenčním řízení jsou nyní vystaveni exekuci vyklizením bytové jednotky, která představuje jejich jediné bydliště. Obecné soudy se dostatečně nezabývaly proporcionalitou exekuce, sociálními dopady a zdravotním stavem stěžovatelky a nevypořádaly se ani s námitkami zpochybňujícími legitimitu exekuce, která navazuje na insolvenční řízení zatížené vadami a nesprávným úředním postupem. S ohledem na závažné dopady napadených rozhodnutí (vyklizení jediného obydlí) měl Nejvyšší soud věc posoudit materiálně a zohlednit ústavněprávní rozměr sporu. Mechanická aplikace procesních požadavků představovala v daném případě nepřípustný formalismus. Dovolání navíc zpracoval advokát ustanovený soudem a jeho pochybení při vymezení dovolání nelze přenášet na stěžovatele. Stěžovatelé současně navrhli odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
4. Ústavní stížnost v části napadající usnesení okresního soudu a krajského soudu není přípustná. Nejvyšší soud totiž odmítl dovolání proto, že stěžovatelé řádně nevymezili přípustnost dovolání. Nejvyšší soud tedy neodmítl dovolání z důvodů závisejících na jeho uvážení podle § 72 odst.
4 zákona o Ústavním soudu, ale proto, že dovolání nebylo pro vady ani věcně projednatelné (a Nejvyšší soud tedy neměl prostor, aby přípustnost dovolání vůbec posoudil). Ve vztahu k usnesením okresního a krajského soudu tak stěžovatelé nevyčerpali všechny zákonné procesní prostředky podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost v této části nemůže být přípustná (stanovisko pléna ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, výrok II a body 59 a násl.).
5. V části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu je ústavní stížnost přípustná, avšak zjevně neopodstatněná. Stěžovatelé nezpochybňují samotný závěr Nejvyššího soudu, že dovolání trpělo vadami, s nímž se ztotožnil i Ústavní soud. Namítají však, že odmítnutí dovolání pro nesplnění procesních předpokladů představovalo v posuzované věci nepřípustný formalismus. K tomu Ústavní soud uvádí, že vymezení předpokladů přípustnosti je zákonnou náležitostí dovolání (§ 241a odst. 2 občanského soudního řádu).
Nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, včetně formulace konkrétní otázky hmotného či procesního práva, jde o vadu dovolání, pro kterou Nejvyšší soud dovolání odmítne (§ 243c odst. 1 občanského soudního řádu). Tuto procesní povinnost nelze nahradit pouhou polemikou s právními závěry obecných soudů ani poukazem na závažnost dopadů napadeného rozhodnutí do právní sféry dovolatele. Trvá-li Nejvyšší soud na dodržení zákonných náležitostí dovolání, nedopouští se tím přepjatého formalismu.
Dovolání nepředstavuje další stupeň plného přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu; jeho účelem je řešení právních otázek a sjednocování rozhodovací praxe obecných soudů. Povinnost dovolatele řádně vymezit předpoklady přípustnosti dovolání představuje legitimní a přiměřený požadavek na obsah dovolání, který není v rozporu s právem na soudní ochranu (srov. stanovisko pléna Pl. ÚS-st. 45/16, body 29 a násl.).
6. Ani námitky stěžovatelů, že dovolání nesprávně vymezil advokát, který jim byl ustanoven soudem, nemůže obstát. Procesní pochybení právního zástupce se totiž zásadně přičítá účastníku řízení, jehož jménem zástupce jedná. To platí i tehdy, jde-li o advokáta ustanoveného soudem. Otázka kvality právního zastoupení může být řešena jinými prostředky (např. odpovědností advokáta podle § 24 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii; viz usnesení ze dne 31. 7. 2023 sp. zn. I. ÚS 468/23 ).
7. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost zčásti jako návrh nepřípustný (ve vztahu k usnesením okresního a krajského soudu) [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu], zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný (ve vztahu k usnesení Nejvyššího soudu) [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, neboť o ústavní stížnosti rozhodl bezodkladně.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. března 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu