Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Milana Hulmáka o ústavní stížnosti stěžovatele Martina Trubače, zastoupeného Mgr. Petrem Timurou, LL.M., advokátem, sídlem Plzeňská 3350/18, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. května 2024 č. j. KSPL 66 INS 13011/2023-A-49 ve slovech "Na to byl věřitelem č. 1 zvolen zástupcem věřitelů věřitel č. 1 DBS invest s.r.o.", usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. května 2024 č. j. KSPL 66 INS 13011/2023-A-49 ve slovech "I. Soud potvrzuje volbu věřitele č. 1 DBS invest s.r.o. zástupcem věřitelů.
II. Soud potvrzuje volbu ADF IS v.o.s., IČ: 09667105, sídlem Opletalova 600/6, 602 00 Brno insolvenčním správcem dlužníka Martina Trubače.
III. Jednání se končí.", usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. května 2024 č. j. KSPL 66 INS 13011/2023-A-49 ve slovech "I. Přezkumné jednání se končí." a II. výroku II. tohoto usnesení a proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. května 2024 č. j. KSPL 66 INS 13011/2023-A-52, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu) podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny. Stěžovatel současně požádal o odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí a o přednostní projednání věci.
2. Z ústavní stížnosti a veškerých jejích příloh se podává, že stěžovatel je v procesním postavení dlužníka v insolvenčním řízení vedeném před Krajským soudem v Plzni (dále jen "krajský soud"). Krajským soudem byl zjištěn úpadek stěžovatele a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Při přezkumném jednání konaném dne 29. 5. 2024 byly přezkoumány všechny přihlášené pohledávky do insolvenčního řízení stěžovatele vyjma pohledávky insolvenčního navrhovatele, obchodní společnosti DBS invest, s. r. o. (dále jen "DBS Invest"). DBS Invest je majoritním věřitelem v insolvenčním řízení stěžovatele a výše jejích pohledávek představuje více než 90 % objemu přihlášených pohledávek. Pohledávky uplatněné DBS Invest nebyly dne 29. 5. 2024 podrobeny přezkumnému jednání, jelikož přihlášku pohledávky insolvenční soud vyčlenil ke zvláštnímu přezkumnému jednání, přičemž insolvenční správce avizoval, že její pohledávky hodlá popřít. Insolvenční soud přiznal DBS Invest hlasovací práva na schůzi věřitelů konané dne 29. 5. 2024 a DBS Invest na schůzi věřitelů odvolala dosavadního insolvenčního správce z funkce a ustanovila nového insolvenčního správce, společnost ADF IS, v. o. s. Zároveň DBS Invest sám sebe zvolila zástupcem věřitelů.
3. Krajský soud následně usneseními přijatými v průběhu přezkumného jednání ukončil přezkumné jednání, potvrdil následující schůzi věřitelů, potvrdil volbu věřitele DBS Invest zástupcem věřitelů a potvrdil také volbu nového insolvenčního správce.
4. Stěžovatel se s odkazem na nález ze dne 23. 4. 2015 sp. zn. I. ÚS 1549/11 (N 83/77 SbNU 197) a usnesení ze dne 17. 10. 2017 sp. zn. I. ÚS 1639/17 (pozn. rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz) domnívá, že nelze akceptovat situaci vyvolanou krajským soudem, jestliže věřitel s majoritní nepřezkoumanou pohledávkou odvolá insolvenčního správce ještě před přezkoumáním své pohledávky. Nelze tudíž ani akceptovat potvrzení volby DBS Invest zástupcem věřitelů.
5. Dále podle názoru stěžovatele nebyly splněny zákonné podmínky k vyčlenění pohledávky DBS Invest do zvláštního přezkumného jednání ve smyslu § 192 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku o způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, přičemž původní insolvenční správce jednoznačně při jednání deklaroval, že je na místě připraven všechny pohledávky přezkoumat, což mu soud neumožnil. Krajský soud nepostupoval podle stěžovatele správně, protože měl navazující schůzi věřitelů odročit na termín, kdy bude řádně dokončen přezkum pohledávky DBS Invest, jakožto majoritního věřitele.
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), přitom vycházel ze závěrů nálezu sp. zn. I. ÚS 1549/11 , který se přípustností ústavní stížnosti proti rozhodnutím přijatým v insolvenčním řízení podrobně zabýval.
7. Na základě výzvy Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřil krajský soud, který zastává stanovisko, že dlužník, jehož úpadek je řešen konkursem, není aktivně legitimován k podání ústavní stížnosti. Vydáním ústavní stížností napadených usnesení nemohlo být dotčeno postavení stěžovatele jako dlužníka, jenž je v konkursu. Napadená usnesení se nemohla projevit dopadem do právního postavení stěžovatele a nemohla znamenat zásah do jeho práva na spravedlivý proces a do jeho majetkových práv. Dále také uvedl, že s protokolací přezkumného jednání a schůze zástupce věřitelů souhlasili správce, zástupce dlužníka (stěžovatele), zástupce věřitele č. 1, proti protokolaci nevznesli žádné připomínky a do dnešního dne nepožádali o opravu protokolu, pohledávka uplatněná přihláškou P-1 (DBS Invest) nemohla být podrobena přezkumu, neboť seznam přihlášených pohledávek neodpovídal pohledávce v její aktuálně přihlášené výši a pořadí.
8. V replice na vyjádření krajského soudu stěžovatel uvedl, že pokud jde o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, tímto úkonem se pouze mění dispoziční oprávnění v nakládání s majetkem dlužníka, a dlužník je procesní stranou řízení s tím, že mu jsou zachována ústavní práva. Dodal, že DBS Invest neuvedl v doplnění přihlášky pohledávky skutečnost, že navrhuje, resp. uplatňuje, právo na uspokojení ze zajištění, a to v souladu s § 174 odst. 3 insolvenčního zákona.
9. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře zřetelně uplatňuje požadavek minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, což je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Proto mu v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných orgánů veřejné moci, nedošlo-li jejich činností k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod, a to i v případě, že by na konkrétní podobu ochrany práv zakotvených v běžných zákonech měl jiný názor. Ústavní soud dále ve své rozhodovací praxi vyložil, za jakých podmínek má nesprávný výklad či použití podústavního práva za následek porušení základních práv a svobod. Jedním z těchto případů je takový výklad právních předpisů, který se jeví v daných souvislostech jako projev libovůle. Taková situace ve stěžovatelově věci podle zjištění Ústavního soudu nenastala.
10. Ústavní soud připomíná, že v insolvenčním řízení platí zásada, že rozhodování o podstatných otázkách je svěřeno insolvenčním věřitelům a insolvenční soud je pouze dohlížitelem nad jejich vůlí. K tomu na doplnění možno uvést, že insolvenční zákon poskytuje věřitelským orgánům velkou míru autonomie, jde-li o rozhodování o postupu v insolvenčním řízení, přičemž ingerence soudu se často omezuje jen na přezkoumání některých jejich rozhodnutí. S tím úzce souvisí i rozsah procesních práv účastníků řízení, kdy insolvenční zákon přiznává dlužníkovi vůči věřitelským orgánům (ať již jde o hlasovací práva, jejich utváření a personální obsazení, anebo o rozhodování v nich), na rozdíl od věřitelů, procesní práva jen velmi omezeně.
11. Stěžovatelova polemika s postupem insolvenčního soudu při rozhodování o hlasovacích právech podle § 51 odst. 3 insolvenčního zákona není opodstatněná. K rozhodování o hlasovacích právech přistoupil insolvenční soud na základě návrhu DBS Invest uplatněném na přezkumném jednání, takže postupoval v intencích § 51 odst. 3 insolvenčního zákona.
12. V ústavní stížnosti stěžovatel dále nesouhlasí s volbou zástupce věřitelů, provedenou na schůzi věřitelů a potvrzenou usnesením insolvenčního soudu, a též nesouhlasí s rozhodnutím o odvolání insolvenčního správce a jmenování nového insolvenčního správce, rovněž potvrzeného insolvenčním soudem. Tato rozhodnutí nepodléhají přezkumu Ústavního soudu z hlediska samotného hlasování jednotlivých věřitelů. Vyslovení konkrétního stanoviska věřitele při hlasování je jeho právem, které nemusí nijakým způsobem zdůvodňovat.
Volba zástupce věřitelů, jakož i rozhodování o možnosti odvolat insolvenčního správce, jsou v insolvenčním řízení obligatorní částí první schůze věřitelů, přičemž rozhodnutí byla přijata věřiteli oprávněnými na schůzi věřitelů hlasovat. Následný postup insolvenčního soudu, kterým byla potvrzena přijatá rozhodnutí, rovněž není projevem svévole, ale procesním postupem plynoucím z insolvenčního zákona. Ústavní soud přitom v tomto postupu neshledal žádné pochybení nepřípustně zasahující do základních práv stěžovatele.
13. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. O návrhu na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí a o návrhu na přednostní projednání Ústavní soud samostatně nerozhodoval, protože věc projednal bezprostředně poté, co se s jejími okolnostmi seznámil a učinil nezbytné procesní úkony.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. dubna 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senát