Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudce Michala Bartoně o ústavní stížnosti stěžovatelky B. P., zastoupené Mgr. Davidem Troszokem, advokátem, sídlem Husova 401, Třinec, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2025 č. j. 4 Tdo 225/2025-1858, bodům I., II. a IV. výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. října 2024 č. j. 4 To 86/2024-1724 a bodům I., II. a IV. výroku rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 22. listopadu 2023 č. j. 1 T 136/2020-1516, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Frýdku-Místku, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
IV.ÚS 2161/25 ze dne 3. 2. 2026
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudce Michala Bartoně o ústavní stížnosti stěžovatelky B. P., zastoupené Mgr. Davidem Troszokem, advokátem, sídlem Husova 401, Třinec, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2025 č. j. 4 Tdo 225/2025-1858, bodům I., II. a IV. výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. října 2024 č. j. 4 To 86/2024-1724 a bodům I., II. a IV. výroku rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 22. listopadu 2023 č. j. 1 T 136/2020-1516, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Frýdku-Místku, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění:
I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka měla v péči dceru se zdravotními problémy. Aby získala příspěvky sociálního zabezpečení, stěžovatelka o těchto zdravotních problémech uváděla nepravdivé informace a předkládala upravené lékařské zprávy a posudky. Napadeným rozsudkem okresního soudu byla odsouzena za pokus zločinu podvodu a za pokus přečinu padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu a byl jí uložen trest odnětí svobody v trvání 3 let, s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 4 let. Rovněž jí byla uložena povinnost zaplatit náhradu škody ve výši 904 517 Kč. Napadeným rozsudkem krajský soud rozsudek okresního soudu zrušil, neboť okresní soud převzal do skutkových vět nesprávná data. Tyto nesprávnosti krajský soud napravil a ve zbytku o vině a trestu rozhodl shodným způsobem jako okresní soud. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud odmítl jako zjevně neopodstatněné. II. Argumentace stěžovatelky
2. Stěžovatelka namítá, že napadenými rozhodnutími bylo zasaženo do jejích ústavně garantovaných práv zaručených čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. 3. Stěžejním důkazem ve věci byl znalecký posudek MUDr. Zdeňky Nohelové. Znalkyně však byla podjatá, protože zdravotní stav dcery stěžovatelky posuzovala již dříve a její posudek byl podroben kritice veřejného ochránce práv. Znalkyně dceru stěžovatelky osobně nevyšetřila, znalecký posudek neobsahoval zákonem předepsané náležitosti a nebyl zpracován ve spolupráci se znalcem z odvětví dětské klinické psychiatrie (bylo třeba vzít v potaz i psychický stav dcery stěžovatelky). Řízení před trestními soudy je rovněž zatíženo vadou opomenutých důkazů. Stěžovatelka navrhovala vyžádání lékařské zprávy ohledně hybnosti ruky její dcery v rozhodném období, provedení důkazu lékařskou zprávou z roku 2016 od MUDr. Schmoranzové a znaleckým posudkem z roku 2009 a výslech neuroložky z dětské ambulance MUDr. Furčákové. Tyto důkazy poukazovaly na psychický stav dcery stěžovatelky, obsahovaly údaje o zhoršení jejího zdravotního stavu a vznášely důvodné pochybnosti o skutkovém stavu, ze kterého trestní soudy vycházely.
pomenutých důkazů. Stěžovatelka navrhovala vyžádání lékařské zprávy ohledně hybnosti ruky její dcery v rozhodném období, provedení důkazu lékařskou zprávou z roku 2016 od MUDr. Schmoranzové a znaleckým posudkem z roku 2009 a výslech neuroložky z dětské ambulance MUDr. Furčákové. Tyto důkazy poukazovaly na psychický stav dcery stěžovatelky, obsahovaly údaje o zhoršení jejího zdravotního stavu a vznášely důvodné pochybnosti o skutkovém stavu, ze kterého trestní soudy vycházely. Trestní soudy však v řízení vyhledávaly a prováděly převážně důkazy, které svědčily v neprospěch stěžovatelky. Stěžovatelka rovněž k ústavní stížnosti předložila lékařské zprávy, které nebyly připuštěny jako důkazy. III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
4. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Řízení o ústavní stížnosti není pokračováním trestního řízení, nýbrž samostatným specializovaným řízením, jehož předmětem je v posuzované věci přezkum napadených soudních rozhodnutí toliko v rovině porušení základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem. Ústavnímu soudu tak nepřísluší přehodnocovat skutkové a právní závěry trestních soudů a neposuzuje proto v zásadě ani jejich stanoviska a výklady ke konkrétním ustanovením zákonů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. 5. V řízení před soudem musí mít účastník možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pokládá za potřebné pro prokázání svých tvrzení. Tomuto procesnímu právu pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také, pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví, v rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů důkazy neprovedl. Soud nemá povinnost provést všechny důkazy, které účastník navrhl. Je povinen a současně oprávněn zvažovat, v jaké fázi řízení a které důkazy je třeba provést, zda a nakolik je potřeba dosavadní stav dokazování doplnit a zda je určitý důkazní prostředek, resp. důkaz způsobilý prokázat tvrzenou skutečnost. 6. Hlavní argumentace stěžovatelky směřuje proti znaleckému posudku MUDr. Zdeňky Nohelové. S touto argumentací se však již dostatečně vypořádaly trestní soudy. Krajský soud vysvětlil, že znalci se shodli na tom, že znalecká vyšetření posuzovaných osob se zpravidla neprovádí a že znalkyně byla přibrána se značným časovým odstupem od spáchání skutků, tedy od doby, kdy bylo třeba zdravotní stav dcery stěžovatelky posuzovat. Zdravotní stav dcery stěžovatelky se nepochybně měnil a vyšetření v době znaleckého zkoumání by nebylo relevantní k době, kdy stěžovatelka uvedla nepravdivá sdělení ke zdravotnímu stavu dcery. 7. S podjatostí znalkyně se soudy rovněž vypořádaly, přičemž krajský soud reflektoval, že znalkyně dříve zasedala v posudkové komisi, která dospěla k jiným, pro dceru stěžovatelky příznivějším, závěrům, než k jakým dospěla ve znaleckém posudku v trestním řízení a že závěry posudkové komise byly podrobeny kritice veřejného ochránce práv. Tyto důvody však nepovažoval za natolik silné, aby vedly k závěru o podjatosti znalkyně. Nejvyšší soud doplnil, že znalec není vyloučen jen proto, že zkoumal tutéž osobu v jiné věci a naopak se to může jevit jako vhodné pro komplexní posouzení věci a hospodárné pro zkoumání shodných podkladů. Argumentace stěžovatelky je nadto do značné míry založena na domněnkách. Ústavní soud tak nemá z ústavněprávního hlediska závěru o (ne)podjatosti znalkyně co vytknout. 8. Co se týče psychického stavu dcery stěžovatelky, trestní soudy vzaly v potaz posudek ze dne 29. 3.
1. Stěžovatelka měla v péči dceru se zdravotními problémy. Aby získala příspěvky sociálního zabezpečení, stěžovatelka o těchto zdravotních problémech uváděla nepravdivé informace a předkládala upravené lékařské zprávy a posudky. Napadeným rozsudkem okresního soudu byla odsouzena za pokus zločinu podvodu a za pokus přečinu padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu a byl jí uložen trest odnětí svobody v trvání 3 let, s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 4 let. Rovněž jí byla uložena povinnost zaplatit náhradu škody ve výši 904 517 Kč. Napadeným rozsudkem krajský soud rozsudek okresního soudu zrušil, neboť okresní soud převzal do skutkových vět nesprávná data. Tyto nesprávnosti krajský soud napravil a ve zbytku o vině a trestu rozhodl shodným způsobem jako okresní soud. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud odmítl jako zjevně neopodstatněné.
2. Stěžovatelka namítá, že napadenými rozhodnutími bylo zasaženo do jejích ústavně garantovaných práv zaručených čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
3. Stěžejním důkazem ve věci byl znalecký posudek MUDr. Zdeňky Nohelové. Znalkyně však byla podjatá, protože zdravotní stav dcery stěžovatelky posuzovala již dříve a její posudek byl podroben kritice veřejného ochránce práv. Znalkyně dceru stěžovatelky osobně nevyšetřila, znalecký posudek neobsahoval zákonem předepsané náležitosti a nebyl zpracován ve spolupráci se znalcem z odvětví dětské klinické psychiatrie (bylo třeba vzít v potaz i psychický stav dcery stěžovatelky). Řízení před trestními soudy je rovněž zatíženo vadou opomenutých důkazů. Stěžovatelka navrhovala vyžádání lékařské zprávy ohledně hybnosti ruky její dcery v rozhodném období, provedení důkazu lékařskou zprávou z roku 2016 od MUDr. Schmoranzové a znaleckým posudkem z roku 2009 a výslech neuroložky z dětské ambulance MUDr. Furčákové. Tyto důkazy poukazovaly na psychický stav dcery stěžovatelky, obsahovaly údaje o zhoršení jejího zdravotního stavu a vznášely důvodné pochybnosti o skutkovém stavu, ze kterého trestní soudy vycházely. Trestní soudy však v řízení vyhledávaly a prováděly převážně důkazy, které svědčily v neprospěch stěžovatelky. Stěžovatelka rovněž k ústavní stížnosti předložila lékařské zprávy, které nebyly připuštěny jako důkazy.
kyně. Nejvyšší soud doplnil, že znalec není vyloučen jen proto, že zkoumal tutéž osobu v jiné věci a naopak se to může jevit jako vhodné pro komplexní posouzení věci a hospodárné pro zkoumání shodných podkladů. Argumentace stěžovatelky je nadto do značné míry založena na domněnkách. Ústavní soud tak nemá z ústavněprávního hlediska závěru o (ne)podjatosti znalkyně co vytknout. 8. Co se týče psychického stavu dcery stěžovatelky, trestní soudy vzaly v potaz posudek ze dne 29. 3. 2019, který byl vypracován posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (bod 16 rozsudku krajského soudu) a který se shodoval se závěry znaleckého posudku MUDr. Zdeňky Nohelové. 9. S důkazními návrhy, které stěžovatelka specifikovala v ústavní stížnosti (viz bod 3 usnesení) se vypořádal již okresní soud, přičemž oproti tvrzení stěžovatelky jako listinný důkaz provedl lékařskou zprávu z roku 2021 zdravotnického zařízení NEREST s. r. o., i lékařskou zprávu MUDr. Schmoranzové z roku 2016 (bod 86 napadeného rozsudku). V bodě 93 napadeného rozsudku okresní soud pak vysvětlil, že od MUDr. Schmoranzové nevyžádal zprávu o aktuálním zdravotním stavu a neprovedl výslech MUDr. Furčákové pro nadbytečnost. K lékařským zprávám MUDr. Schmoranzové krajský soud navíc uvedl, že u nich není důvod se domnívat, že v nich uvedené údaje nevyplynuly z opakovaně uváděných nepravdivých sdělení stěžovatelky, když tyto nebyly nijak ověřeny, při nespolupráci dcery stěžovatelky při vyšetřeních či kontrolách. Krajský soud nadto obecně vysvětlil, že u lékařských zpráv nelze vyloučit ovlivnění osobou stěžovatelky, resp. jejími sděleními lékařům stran stavu dcery, případně jinými faktory, např. nespoluprací dcery stěžovatelky a jejím předstíráním. Co se týče výslechu MUDr. Furčákové a znaleckého posudku z roku 2009, stěžovatelka v ústavní stížnosti nijak blíže nevysvětlila, jak by tyto důkazní návrhy mohly ovlivnit zjištěný skutkový stav a jaký mají význam pro posuzovanou věc. 10. Ústavní soud zdůrazňuje, že čl. 36 odst. 1 Listiny nezaručuje právo na výsledek řízení podle představ účastníka, nýbrž projednání věci a její rozhodnutí podle příslušných procesních pravidel. Skutečnost, že stěžovatelka má na skutkový stav jiný názor než trestní soudy, sama o sobě porušení jejích základních práv nezakládá. Trestní soudy dospěly k závěru, že ve věci bylo provedeno úplné dokazování, které dostačuje k objasnění věci. Zamítnutí ostatních důkazních návrhů náležitě odůvodnily. Jasně vyložily, o které důkazy svá skutková zjištění opřely (nešlo přitom pouze o znalecký posudek MUDr. Zdeňky Nohelové, ale o celou řadu dalších důkazů), jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídily a jak se vypořádaly s obhajobou stěžovatelky. Stěžovatelka přitom v ústavní stížnosti k závěrům trestních soudů nepředložila kvalifikovanou protiargumentaci. Ústavní soud obecně neshledal žádný exces či jiný nepřípustný odklon od zákonných zásad trestního řízení, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti, jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah. 11. Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky. Ústavní stížnost je tak návrhem zjevně neopodstatněným, a proto ji Ústavní soud podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. února 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu
4. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Řízení o ústavní stížnosti není pokračováním trestního řízení, nýbrž samostatným specializovaným řízením, jehož předmětem je v posuzované věci přezkum napadených soudních rozhodnutí toliko v rovině porušení základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem. Ústavnímu soudu tak nepřísluší přehodnocovat skutkové a právní závěry trestních soudů a neposuzuje proto v zásadě ani jejich stanoviska a výklady ke konkrétním ustanovením zákonů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu.
5. V řízení před soudem musí mít účastník možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pokládá za potřebné pro prokázání svých tvrzení. Tomuto procesnímu právu pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také, pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví, v rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů důkazy neprovedl. Soud nemá povinnost provést všechny důkazy, které účastník navrhl. Je povinen a současně oprávněn zvažovat, v jaké fázi řízení a které důkazy je třeba provést, zda a nakolik je potřeba dosavadní stav dokazování doplnit a zda je určitý důkazní prostředek, resp. důkaz způsobilý prokázat tvrzenou skutečnost.
6. Hlavní argumentace stěžovatelky směřuje proti znaleckému posudku MUDr. Zdeňky Nohelové. S touto argumentací se však již dostatečně vypořádaly trestní soudy. Krajský soud vysvětlil, že znalci se shodli na tom, že znalecká vyšetření posuzovaných osob se zpravidla neprovádí a že znalkyně byla přibrána se značným časovým odstupem od spáchání skutků, tedy od doby, kdy bylo třeba zdravotní stav dcery stěžovatelky posuzovat. Zdravotní stav dcery stěžovatelky se nepochybně měnil a vyšetření v době znaleckého zkoumání by nebylo relevantní k době, kdy stěžovatelka uvedla nepravdivá sdělení ke zdravotnímu stavu dcery.
7. S podjatostí znalkyně se soudy rovněž vypořádaly, přičemž krajský soud reflektoval, že znalkyně dříve zasedala v posudkové komisi, která dospěla k jiným, pro dceru stěžovatelky příznivějším, závěrům, než k jakým dospěla ve znaleckém posudku v trestním řízení a že závěry posudkové komise byly podrobeny kritice veřejného ochránce práv. Tyto důvody však nepovažoval za natolik silné, aby vedly k závěru o podjatosti znalkyně. Nejvyšší soud doplnil, že znalec není vyloučen jen proto, že zkoumal tutéž osobu v jiné věci a naopak se to může jevit jako vhodné pro komplexní posouzení věci a hospodárné pro zkoumání shodných podkladů. Argumentace stěžovatelky je nadto do značné míry založena na domněnkách. Ústavní soud tak nemá z ústavněprávního hlediska závěru o (ne)podjatosti znalkyně co vytknout.
8. Co se týče psychického stavu dcery stěžovatelky, trestní soudy vzaly v potaz posudek ze dne 29. 3. 2019, který byl vypracován posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (bod 16 rozsudku krajského soudu) a který se shodoval se závěry znaleckého posudku MUDr. Zdeňky Nohelové.
9. S důkazními návrhy, které stěžovatelka specifikovala v ústavní stížnosti (viz bod 3 usnesení) se vypořádal již okresní soud, přičemž oproti tvrzení stěžovatelky jako listinný důkaz provedl lékařskou zprávu z roku 2021 zdravotnického zařízení NEREST s. r. o., i lékařskou zprávu MUDr. Schmoranzové z roku 2016 (bod 86 napadeného rozsudku). V bodě 93 napadeného rozsudku okresní soud pak vysvětlil, že od MUDr. Schmoranzové nevyžádal zprávu o aktuálním zdravotním stavu a neprovedl výslech MUDr. Furčákové pro nadbytečnost. K lékařským zprávám MUDr. Schmoranzové krajský soud navíc uvedl, že u nich není důvod se domnívat, že v nich uvedené údaje nevyplynuly z opakovaně uváděných nepravdivých sdělení stěžovatelky, když tyto nebyly nijak ověřeny, při nespolupráci dcery stěžovatelky při vyšetřeních či kontrolách. Krajský soud nadto obecně vysvětlil, že u lékařských zpráv nelze vyloučit ovlivnění osobou stěžovatelky, resp. jejími sděleními lékařům stran stavu dcery, případně jinými faktory, např. nespoluprací dcery stěžovatelky a jejím předstíráním. Co se týče výslechu MUDr. Furčákové a znaleckého posudku z roku 2009, stěžovatelka v ústavní stížnosti nijak blíže nevysvětlila, jak by tyto důkazní návrhy mohly ovlivnit zjištěný skutkový stav a jaký mají význam pro posuzovanou věc.
10. Ústavní soud zdůrazňuje, že čl. 36 odst. 1 Listiny nezaručuje právo na výsledek řízení podle představ účastníka, nýbrž projednání věci a její rozhodnutí podle příslušných procesních pravidel. Skutečnost, že stěžovatelka má na skutkový stav jiný názor než trestní soudy, sama o sobě porušení jejích základních práv nezakládá. Trestní soudy dospěly k závěru, že ve věci bylo provedeno úplné dokazování, které dostačuje k objasnění věci. Zamítnutí ostatních důkazních návrhů náležitě odůvodnily. Jasně vyložily, o které důkazy svá skutková zjištění opřely (nešlo přitom pouze o znalecký posudek MUDr. Zdeňky Nohelové, ale o celou řadu dalších důkazů), jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídily a jak se vypořádaly s obhajobou stěžovatelky. Stěžovatelka přitom v ústavní stížnosti k závěrům trestních soudů nepředložila kvalifikovanou protiargumentaci. Ústavní soud obecně neshledal žádný exces či jiný nepřípustný odklon od zákonných zásad trestního řízení, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti, jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah.
11. Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky. Ústavní stížnost je tak návrhem zjevně neopodstatněným, a proto ji Ústavní soud podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. února 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu