USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2025 o dovolání obviněné B. P., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 10. 2024, sp. zn. 4 To 86/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 1 T 136/2020, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 22. 11. 2023, sp. zn. 1 T 136/2020, byla obviněná B. P. uznána vinnou jednak pokusem zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku (body I. – V. citovaného rozsudku) a jednak pokusem přečinu padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 350 odst. 1 alinea druhá, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (body I. – II., IV. – V. citovaného rozsudku), kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustila jednáním uvedeným ve skutkové větě tohoto rozsudku.
2. Za uvedené jednání byla obviněná odsouzena podle § 43 odst. 1, § 45 odst. 1 a § 209 odst. 4 tr. zákoníku k úhrnnému společnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let.
3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené České republice, zastoupené Úřadem práce ČR, Krajskou pobočkou v Ostravě, škodu ve výši 904 517 Kč.
4. Proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 22. 11. 2023, sp. zn. 1 T 136/2020, podala obviněná odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 3. 10. 2024, sp. zn. 4 To 86/2024, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. c) tr. ř. se z podnětu odvolání obviněné B. P. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu. Za podmínek ustanovení § 259 odst. 3 tr. ř. byl podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen v trestním příkazu Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. 81 T 139/2018, který jí byl doručen dne 20. 11. 2018 a nabyl právní moci dne 29. 11. 2018, výrok o vině, výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a obviněná B. P. byla uznána vinnou jednak pokusem zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku (body I. – V. citovaného rozsudku) a jednak pokusem přečinu padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 350 odst. 1 alinea druhá, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (body I. – II., IV. – V. citovaného rozsudku), kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustila tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
I. v době od 28. 1. 2013 do 24. 8. 2018 v XY, okres XY, jako matka v té době nezletilé AAAAA (pseudonym), která měla nezletilou ve své péči, poté, co v důsledku Volkmannove ischemické kontraktury levé horní končetiny diagnostikované u nezletilé v roce 2006 byl nezletilé přiznán příspěvek na péči, jehož příjemcem byla z důvodu nezletilosti AAAAA obžalovaná, v úmyslu neoprávněně získat peníze v průběhu řízení týkajících se opětovného posouzení nároku a výše příspěvku na péči, uváděla vědomě nepravdivé skutečnosti o sebeobslužných možnostech nezletilé a jejím duševním stavu a předkládala na počítači upravené lékařské zprávy a posudky, kdy takto:
1.
poté, co dne 28. 1. 2013 zahájil z moci úřední Úřad práce ČR, Kontaktní pracoviště Třinec, řízení ve věci opětovného posouzení nároku a výše příspěvku na péči, dne 28. 1. 2013 při provedeném sociálním šetření ve svém bydlišti v XY, na ulici XY vědomě nepravdivě uvedla pracovníkům úřadu práce, že nezletilá AAAAA není schopna jakýchkoliv sebeobslužných úkonů a ve všem je odkázána na pomoc obžalované a pro účely vypracování posudku o zdravotním stavu nezletilé za účelem posouzení stupně závislosti pro účely příspěvku na péči dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v účinném znění, předložila začátkem měsíce dubna 2013 Okresní správě sociálního zabezpečení ve Frýdku-Místku na počítači upravenou závěrečnou zprávu Pedagogicko-psychologické poradny ve Frýdku-Místku z psychologického a pedagogického posouzení ze dne 8.
3. a 25. 3. 2013, ve které v rozporu s originální zprávou se uvádí zejména, že „intelektová úroveň nezletilé odpovídá pásmu těžkého defektu, je u ní častá dekoncentrace, značná unavitelnost, její provozní paměťové schopnosti jsou výrazně narušeny, realitu vnímá zkresleně, nepřiměřeně a nechápe souvislosti“, přičemž věděla, že neodpovídala skutečnému mentálnímu stavu nezletilé AAAAA, přičemž i v důsledku toho byl u nezletilé konstatován III. stupeň závislosti na pomoci jiné fyzické osoby a rozhodnutím Úřadu práce ČR – Krajská pobočka v Ostravě, Kontaktní pracoviště Třinec, ze dne 3.
5. 2013 č.j. MPSV-UP/703699/13/AIS-SSL, které nabylo právní moci dne 23. 5. 2013, byl nezletilé stanoven, počínaje dnem 1. 12. 2012, příspěvek na péči ve výši 9.000 Kč měsíčně,
2.
poté, co dne 22. 12. 2014 zahájil z moci úřední Úřad práce ČR, Kontaktní pracoviště Třinec, řízení ve věci opětovného posouzení nároku a výše příspěvku na péči, dne 22. 12. 2014 při provedeném sociálním šetření ve svém bydlišti v XY, na ulici XY vědomě nepravdivě uvedla pracovníkům úřadu práce, že nezletilá AAAAA není schopna jakýchkoliv sebeobslužných úkonů a ve všem jí musí pomáhat a v téže době předložila Okresní správě sociálního zabezpečení ve Frýdku-Místku pro účely vypracování posudku o zdravotním stavu nezletilé za účelem posouzení stupně závislosti pro účely příspěvku na péči dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v účinném znění, mimo jiné na počítači upravenou závěrečnou zprávu Pedagogicko-psychologické poradny ve Frýdku-Místku z psychologického a pedagogického posouzení ze dne 8.
3. a 25. 3. 2013, ve které v rozporu s originální zprávou se uvádí zejména, že „intelektová úroveň nezletilé odpovídá pásmu těžkého defektu, je u ní častá dekoncentrace, značná unavitelnost, její provozní paměťové schopnosti jsou výrazně narušeny, realitu vnímá zkresleně, nepřiměřeně a nechápe souvislosti“, věděla přitom, že originální zpráva z 8. 3. a 25. 3. 2013 byla anulována, neboť neodpovídala skutečnému mentálnímu stavu nezletilé AAAAA, přičemž v důsledku toho byl u nezletilé konstatován III.
stupeň závislosti na pomoci jiné fyzické osoby a rozhodnutím Úřadu práce ČR – Krajská pobočka v Ostravě, Kontaktní pracoviště Třinec, ze dne 10. 3. 2015, č. j. 16216/2015-TRI, které nabylo právní moci dne 4. 4. 2015, byl nezletilé ponechán příspěvek na péči ve výši 9.000 Kč měsíčně, a od 1. 8. 2016 došlo na základě změny zákona ke zvýšení tohoto příspěvku na částku 9.900 Kč měsíčně,
3. poté, co dne 6. 11. 2017 zahájil z moci úřední Úřad práce ČR, Kontaktní pracoviště Třinec, řízení ve věci opětovného posouzení nároku a výše příspěvku na péči, dne 6. 11. 2017 při provedeném sociálním šetření ve svém bydlišti v XY, na ulici XY vědomě nepravdivě uvedla pracovníkům úřadu práce, že nezletilá AAAAA není schopna jakýchkoliv sebeobslužných úkonů, ve škole má asistenta, který jí ve všem pomáhá, doma jí ve všem pomáhá obžalovaná a poté, co Okresní správa sociálního zabezpečení v Karviné, která vypracovávala posudek o zdravotním stavu za účelem posouzení stupně závislosti pro účely příspěvku na péči dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v účinném znění, neboť obžalovaná namítala podjatost pracovníků Okresní správy sociálního zabezpečení ve Frýdku-Místku, v posudku o zdravotním stavu nezletilé vypracovaném dne 14.
12. 2017 pod č. j. LPS/2017/8347-FM_CSSZ dospěla k závěru, že nezletilá není osobou, která podle § 8 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v účinném znění, se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby, s těmito závěry nesouhlasila a ve svém písemném vyjádření k posudku ze dne 24. 8. 2018 opět vědomě nepravdivě uvedla, že se u nezletilé zhoršil zdravotní stav, potřebuje každodenní součinnost i při malých aktivitách, jako oblékání, hygiena, sprchování či výkon fyziologické potřeby, v průběhu řízení opět předložila na počítači upravenou zprávu Pedagogicko-psychologické poradny ve Frýdku-Místku z psychologického a pedagogického posouzení ze dne 8.
3. a 25. 3. 2013, ve které v rozporu s originální zprávou se uvádí zejména, že „intelektová úroveň nezletilé odpovídá pásmu těžkého defektu, je u ní častá dekoncentrace, značná unavitelnost, její provozní paměťové schopnosti jsou výrazně narušeny, realitu vnímá zkresleně, nepřiměřeně a nechápe souvislosti“, věděla přitom, že originální zpráva z 8. 3. a 25. 3. 2013 byla anulována, neboť neodpovídala skutečnému mentálnímu stavu nezletilé XY, dále předložila na počítači upravený urologický nález MUDr.
Skalky z 3. 7. 2017, ve kterém je oproti originálu uvedeno, že „při častých kolapsovitých stavech a záchvatech je nutný stálý dohled dítěte 24 h denně. Bývá v bezvědomí, neví o sobě, nereaguje, neorientuje se v místě ani v čase, potřebuje pomoc druhé osoby. Má problémy i s orientací a komunikací. Neujde ani 100 m – má závratě, točí se jí hlavička, dušnost, zvracení, bolest na hrudi“, další shodnou na počítači upravenou zprávu Pedagogicko-psychologické poradny ve Frýdku-Místku z psychologického a pedagogického posouzení ze dne 8.
3. a 25. 3. 2013, ve které kromě již shora uvedeného obsahu je přepsán rovněž rok v datu vyhotovení této zprávy z roku 2013 na rok 2016 a třída navštěvovaná nezletilou z 6. třídy na třídu 9. a na počítači upravenou lékařskou zprávu dětského psychiatra MUDr. Cieśly, ve které oproti originálu zprávy na konci 1. odstavce byla vymazána slova „bez tenze, nejsou afektivní dyslabance, emotivita sit. adekvátní, mimika živá bez nápaditosti.
Rozpor mezi sděleními matky a dcery“, v odstavci Diagnostická rozvaha a závěr byla vymazána slova „aktuálně projevy této neudává“ a po slovech „nejspíš jako porucha přizpůsobení“ byla vymazána slova „pokud vyloučíme účel. agování“, rozhodnutím Úřadu práce ČR – Krajská pobočka v Ostravě, Kontaktní pracoviště Třinec ze dne 3. 10. 2018 č.j. 39537/2018/TRI však bylo rozhodnuto, že se ode dne 1. 10. 2018 odnímá příspěvek na péči a toto rozhodnutí bylo v odvolacím řízení vedeném z podnětu odvolání obžalované potvrzeno rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí z 26. 4. 2019 č. j. MPSV-2019/83984-923,
v důsledku tohoto jejího jednání byl obžalované vyplácen příspěvek na péči, včetně částky 2.000 Kč jako navýšení z důvodu nízkých příjmů, za měsíc prosinec 2012 v částce 11.000 Kč, na místo částky 8.000 Kč, v době od 1. 1. 2013 do 31. 7. 2016 ve výši 11.000 Kč měsíčně a v době od 1. 8. 2016 do 30. 9. 2018 ve výši 11.900 Kč měsíčně,
přičemž nezletilá AAAAA v uvedeném období navštěvovala nejdříve Základní školu na ul. XY v XY, od 1. 9. 2016 Obchodní akademii v XY, měla dobré studijní výsledky, byla zcela soběstačná, nikdy neměla asistenta, o čemž obžalovaná, se kterou nezletilá bydlela ve společné domácnosti, věděla a dle závěrů znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví posudkové lékařství nezletilá v letech 2010 – 2012 při již poměrně dobré adaptaci a s ohledem na věk potřebovala dopomoc při zvládání životních potřeb ve stupni závislosti II. a od roku 2013 neodpovídalo její fyzické omezení ve vztahu ke zvládání základních životních potřeb žádnému stupni závislosti a tímto jednáním způsobila obžalovaná poškozené České republice, zastoupené Úřadem práce ČR – Krajskou pobočkou Ostrava škodu v celkové výši 785.400 Kč,
II. dne 11. 8. 2014 v XY, okres XY, jako matka v té době nezletilé AAAAA, u které byla od roku 2006 diagnostikována Volkmannova ischemická kontraktura levé horní končetiny a kterou měla obžalovaná ve své péči, v úmyslu neoprávněně získat peníze požádala Úřad práce ČR, Kontaktní pracoviště Třinec o příspěvek na mobilitu pro nezletilou AAAAA, který se dle zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, v účinném znění, poskytuje osobám starším 1 roku, které mají nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „ZTP“ nebo „ZTP/T“ a z tohoto důvodu téhož dne požádala rovněž o přiznání nezletilé AAAAA průkazu osoby se zdravotním postižením a poté, co rozhodnutím Úřadu práce ČR – Krajské pobočky v Ostravě, Kontaktního pracoviště Třinec ze dne 29.
10. 2014 č.j. 507365/14/FM byl nezletilé přiznán průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“, dne 24. 11. 2014 podala proti tomuto rozhodnutí odvolání, ve kterém vědomě nepravdivě uváděla, že nezletilá se nikde nedokáže dopravit sama, neobejde se bez pomoci obžalované, trpí pravidelnými kolapsovými stavy, může chodit jen na krátké vzdálenosti a k odvolání předložila mimo jiné zprávu Pedagogicko-psychologické poradny ve Frýdku-Místku z psychologického a pedagogického posouzení ze dne 8.
3. a 25. 3. 2013, ve které v rozporu s originální zprávou se uvádí zejména, že „intelektová úroveň nezletilé odpovídá pásmu těžkého defektu, je u ní častá dekoncentrace, značná unavitelnost, její provozní paměťové schopnosti jsou výrazně narušeny, realitu vnímá zkresleně, nepřiměřeně a nechápe souvislosti“, věděla přitom, že originální zpráva z 8. 3. a 25. 3. 2013 byla anulována, neboť neodpovídala skutečnému mentálnímu stavu nezletilé XY, v důsledku čehož rozhodl odvolací orgán Ministerstvo práce a sociálních věcí dne 9.
4. 2015 pod č.j. MPSV-UM/9088/15/49-MSK o přiznání nezletilé XY průkazu osoby se zdravotním postižením označeném symbolem „ZTP“ ode dne 1. 8. 2014 do 13. 12. 2018 a rozhodnutím Úřadu práce ČR – Krajská pobočka Ostrava, Kontaktní pracoviště Třinec ze dne 26. 5. 2016, č. j. 249098/15/FM, které nabylo právní moci dne 13. 6. 2015, byl nezletilé počínaje dnem 1. 8. 2014 přiznán příspěvek na mobilitu ve výši 400 Kč měsíčně, jehož příjemcem byla obžalovaná, coby zákonná zástupkyně nezletilé a obžalované tak byl v době od 1.
8. 2014 do 31. 12. 2017 vyplácen příspěvek na mobilitu ve výši 400 Kč měsíčně a v době od 1. 1. 2018 do 31. 3. 2018 v důsledku navýšení této dávky ve výši 550 Kč měsíčně, přičemž Ministerstvo práce a sociálních věcí poté, co obnovilo správní řízení ve věci odvolání obžalované proti rozhodnutí Úřadu práce ČR – Krajská pobočka Ostrava, Kontaktní pracoviště Třinec ze dne 29. 10. 2014, č. j. 507365/14/FM, o přiznání nezletilé průkazu osoby se zdravotním postižením označeného symbolem „TP“, rozhodlo dne 4.
2. 2019 pod č. j.
MPSV-2019/10228-923, že se odvolání obžalované zamítá, přičemž v uvedeném období byla nezletilá XY plně sebeobslužná a schopná se o sebe postarat, její školní prospěch byl dobrý a nepotřebovala neustálý dohled a doprovod ani pomoc jiné osoby, o čemž obžalovaná, která s ní bydlela ve společné domácnosti, věděla a tímto jednáním způsobila České republice, zastoupené Úřadem práce ČR – Krajskou pobočkou Ostrava škodu ve výši 18.050 Kč,
III. 1. v době od začátku měsíce září 2014 do 23. 4. 2018 v XY, okr. XY, v úmyslu vylákat finanční prostředky při podání Úřadu práce ČR, Krajské pobočce v Ostravě, kontaktnímu pracovišti Třinec jednotlivých žádostí o dávky pomoci v hmotné nouzi, konkrétně příspěvku na živobytí, úmyslně neuváděla skutečnost, že pobírá od T. W., otce nezl. BBBBB (pseudonym), kterého má v péči, výživné na tohoto nezletilého syna, ačkoliv v uvedeném období jí T. W. zaplatil na výživu syna v roce 2014 od 1. 8. 2014 celkem 2.500 Kč, v roce 2015 celkem 17.000 Kč, v roce 2016 celkem 18.000 Kč, v roce 2017 celkem 18.000 Kč, v měsících lednu a únoru 2018 celkem 3.700 Kč a v měsíci březnu 2018 doplatek výživného ve výši 14.110 Kč, v důsledku čehož jí byla úřadem práce v uvedeném období přiznána a vyplácena na příspěvku na živobytí částka v celkové výši 179.736 Kč, přičemž v případě uvedení v jednotlivých žádostech zaplacených částek výživného by jí za uvedené období náležela jako příspěvek na živobytí částka v celkové výši 129.723 Kč a České republice, zastoupené Úřadem práce ČR, Krajskou pobočkou v Ostravě, IČ: 72496991 se sídlem Zahradní 368/12, 710 10 Ostrava, tak způsobila škodu ve výši 50.013 Kč,
2. v době od začátku měsíce září 2014 do 23. 4. 2018 v XY, okr. XY, v úmyslu vylákat finanční prostředky při podání Úřadu práce ČR, Krajské pobočce v Ostravě, kontaktnímu pracovišti Třinec jednotlivých žádostí o dávky pomoci v hmotné nouzi, konkrétně doplatku na bydlení, úmyslně neuváděla skutečnost, že pobírá od T. W., otce nezl. BBBBB, kterého má v péči, výživné na tohoto nezletilého syna, ačkoliv v uvedeném období jí T. W. zaplatil na výživu syna v roce 2014 od 1. 8. 2014 celkem 2.500 Kč, v roce 2015 celkem 17.000 Kč, v roce 2016 celkem 18.000 Kč, v roce 2017 celkem 18.000 Kč, v měsících lednu a únoru 2018 celkem 3.700 Kč a v měsíci březnu 2018 doplatek výživného ve výši 14.110 Kč, v důsledku čehož jí byla úřadem práce v uvedeném období přiznána a vyplácena na doplatku na bydlení částka v celkové výši 110.476 Kč, přičemž v případě uvedení v jednotlivých žádostech zaplacených částek výživného by jí za uvedené období náležela jako doplatek na bydlení částka v celkové výši 59.422 Kč a České republice, zastoupené Úřadem práce ČR, Krajskou pobočkou v Ostravě, IČ: 72496991 se sídlem Zahradní 368/12, 710 10 Ostrava, tak způsobila škodu ve výši 51.044 Kč,
a těmito jednáními tak způsobila České republice, zastoupené Úřadem práce ČR, Krajskou pobočkou v Ostravě, IČ: 72496991 se sídlem Zahradní 368/12, 710 10 Ostrava, škodu v celkové výši 101.057 Kč,
IV.
dne 4. 6. 2017 v XY, okres XY, jako matka v té době nezletilé AAAAA, u které byla od roku 2006 diagnostikována Volkmannova ischemická kontraktura levé horní končetiny a kterou měla obžalovaná ve své péči, v úmyslu neoprávněně získat peníze ke škodě České republiky, zastoupené Úřadem práce ČR – Krajskou pobočkou Ostrava požádala Úřad práce ČR, Kontaktní pracoviště Třinec o příspěvek na zvláštní pomůcku – zakoupení motorového vozidla v předpokládané ceně do 200.000 Kč, přičemž v žádosti vědomě nepravdivě uvedla, že vozidlo nezbytně potřebuje za účelem dopravování nezletilé AAAAA denně do školy a na rehabilitace a týdně do různých lékařských zařízení a poté, co na základě této její žádosti byl ze strany Okresní správy sociálního zabezpečení ve Frýdku-Místku dne 11.
9. 2017 pod č. j. LPS/2017-4193-FM_CSSZ vypracován posudek o zdravotním stavu se závěrem, že nezletilá není osobou splňující podmínky pro přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo, ve svém nesouhlasném písemném vyjádření k tomuto posudku ze dne 4. 10. 2017 vědomě nepravdivě uvedla, že nezletilou musí vozit do školy a ze školy, musí o ni 24 hodin pečovat a mít na dohled, že tato trpí kolapsovitými stavy, kdykoliv a kdekoliv upadne a předložila mimo jiné na počítači upravenou zprávu Pedagogicko-psychologické poradny ve Frýdku-Místku z psychologického a pedagogického posouzení ze dne 8.
3. a 25. 3. 2013, ve které oproti originálu byl přepsán rok v datu vyhotovení zprávy z roku 2013 na rok 2016, jak rovněž třída navštěvovaná nezletilou z 6. třídy na 9. třídu a ve které bylo v rozporu s originální zprávou uvedeno zejména, že „intelektová úroveň nezletilé odpovídá pásmu těžkého defektu, je u ní častá dekoncentrace, značná unavitelnost, její provozní paměťové schopnosti jsou výrazně narušeny, realitu vnímá zkresleně, nepřiměřeně a nechápe souvislosti“, věděla přitom, že originální zpráva z 8.
3. a 25. 3. 2013 byla anulována, neboť neodpovídala skutečnému mentálnímu stavu nezletilé AAAAA a nezletilá AAAAA, která v té době nastoupila na Obchodní akademii v XY nebyla mentálně retardovaná, měla dobré studijní výsledky, byla plně sebeobslužná a nepotřebovala vůbec doprovod a dohled, o čemž obžalovaná, která s ní sdílela společnou domácnost, věděla a rozhodnutím Úřadu práce ČR – Krajské pobočky Ostrava, Kontaktního pracoviště Třinec ze dne 9. 11. 2017, č. j. 514203/17/FM, které nabylo právní moci dne 29.
11. 2017, byla žádost obžalované o příspěvek na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo zamítnuta,
V.
dne 4. 8. 2017 v XY, okres XY, poté, co jí dne 22. 5. 2017 udělila její matka A. K., plnou moc k zastupování její osoby mimo jiné při úředních jednáních, v úmyslu neoprávněně získat peníze ke škodě České republiky, zastoupené Úřadem práce ČR – Krajskou pobočkou v Ostravě podala Úřadu práce ČR, Kontaktnímu pracovišti Třinec žádost o příspěvek na zvláštní pomůcku – zakoupení pro matku motorového vozidla v předpokládané ceně 200.000 Kč a v průběhu správního řízení o této žádosti předložila tři na počítači upravené lékařské zprávy k osobě A.
K., a to lékařskou zprávu MUDr. Raszky ze dne 29. 8. 2017, ve které bylo oproti originálu, v němž se uvádí, že A. K. je dobře pohyblivá, uvedeno „je nepohyblivá“, propouštěcí zprávu z CNS – Centra Třinec ze dne 7. 9. 2017, ve které je oproti originálu na konci 1. stránky dopsáno „Objektivní nález: Těžká mentální retardace“ a PhDr. Uhlářové ze dne 27. 9. 2017, kde je jako diagnóza oproti originální zprávě, ve které je uvedená „neurčená demence“, uvedena „hluboká mentální retardace“ a poté, co tato její žádost byla rozhodnutím Úřadu práce ČR – Krajská pobočka Ostrava, Kontaktní pracoviště Frýdek-Místek ze dne 24.
11. 2017, č. j. 552938/17/FM, zamítnuta, podala proti tomuto rozhodnutí dne 20. 12. 2017 odvolání, v němž vědomě nepravdivě uváděla, že A. K. má těžkou hlubokou mentální retardaci a má tudíž na příspěvek nárok, ačkoliv věděla, že u její matky s ohledem na věk byla diagnostikována neurčená demence, nikoli těžká mentální retardace, přičemž toto její odvolání bylo zamítnuto rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 19. 11. 2018, č. j. MPSV-2018/228419-923,
a popsanými jednáními pod bodem I., II., IV. a V. způsobila obžalovaná České republice, zastoupené Úřadem práce ČR – Krajskou pobočkou v Ostravě škodu v celkové výši 803.450 Kč a pokusila se způsobit škodu ve výši 400.000 Kč.
5. Za uvedené jednání byla obviněná odsouzena podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku, § 45 odst. 1 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let.
6. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené České republice, zastoupené Úřadem práce ČR, Krajskou pobočkou v Ostravě, škodu ve výši 904 517 Kč.
7. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 10. 2024, sp. zn. 4 To 86/2024, podala následně obviněná prostřednictvím obhájkyně dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
8. Obviněná uvedla, že dovoláním napadá výroky pod body I., II. a IV.
rozsudku. Nesprávné právní posouzení věci stran bodu I. obviněná spatřuje v chybné aplikaci ustanovení zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, resp. prováděcí vyhlášky č. 505/2006 Sb., a to ohledně zákonné úpravy podmínek nároku na příspěvek na péči a způsob hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby. Soudům vytkla, že skutkové závěry ohledně schopnosti posuzované AAAAA zvládat základní životní potřeby učinily na základě výpovědí pedagogů vypovídajících o schopnostech AAAAA v průběhu školního vyučování či mimoškolních aktivit.
Počet nezvládnutých základních životních potřeb a z toho vyplývající stupeň závislosti je přitom určující pro výpočet příspěvku na péči, resp. pro vznik škody v rámci objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podvodu. Dále obviněná rozporovala postupy OSSZ, když podle obviněné nedostála svým zákonným povinnostem a nezajistila si dostatek relevantních informací. S odkazem na zákonná ustanovení stran posuzování zdravotního stavu a povinnosti správních orgánů obstarávat dostatek podkladů pro svá rozhodnutí obviněná namítla, že OSSZ pochybila při zpracování posudku pro účely příspěvku na péči, což má vliv taktéž na zavinění obviněné ve vztahu k vytýkané škodě, případně pro uplatnění zásady subsidiarity trestní represe.
9. Podle obviněné jsou rozhodná skutková zjištění založena na procesně nepoužitelných důkazech. Ve vztahu k bodům I. a II. rozsudku obviněná poukazuje na znalecký posudek MUDr. Zdeňky Nohelové. Za procesní pochybení obviněná považuje situaci, že zatímco znalkyně vycházela při zpracování posudku z podaných vysvětlení z přípravného řízení, kdy osoby podávající vysvětlení nebyly dostatečně poučeny a úkonu se neúčastnila obhájkyně, tak soud totožné osoby vyslýchal při hlavním líčení po řádném poučení jako svědky. Znalecký posudek MUDr. Nohelové je navíc podle názoru obviněné neúplný a nepřezkoumatelný. Současně namítla i podjatost znalkyně, mj. z důvodu, že znalkyně jako členka posudkové komise posuzovala zdravotní stav AAAAA.
10. Za pochybení soudu obviněná považovala rovněž odmítnutí návrhů na doplnění dokazování, zejména vyžádání zpráv od MUDr. Aleny Schmoranzové a výslech MUDr. Ireny Furčákové.
11. Z uvedených důvodů obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, a aby věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
12. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněné se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále ohledně dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že ve věci přitom nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily přihlížejíce ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly formální logiky, tj. zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, jak stanoví § 2 odst. 6 tr. ř., přičemž lze v úplnosti odkázat na dostatečná skutková zjištění soudů obou stupňů.
13. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
14. Přestože obviněná namítá absenci objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku, resp. nepřímo taktéž trestného činu padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle § 350 tr. zákoníku a upozorňuje na chybné výpočty stran způsobení škody, což dle obviněné nachází odraz jednak v kvalifikovaných skutkových podstatách a taktéž v nesprávném posouzení věci, kdy mohla být aplikována zásada subsidiarity trestní represe, tak i v těchto bodech toliko rozporuje učiněná skutková zjištění ze strany soudů prvního a druhého stupně. Soud prvního stupně zcela jasným a přezkoumatelným způsobem popsal, proč nepravdivé informace sdělované obviněnou nenahlíží jako např. nějaká nepřesná sdělení či dvojí možnou interpretaci apod., nýbrž jako protiprávní jednání, kterého se obviněná dopustila zcela vědomě se zištným úmyslem neoprávněně vylákat finanční prostředky vyplácené jako příspěvek na péči na její tehdy nezletilou dceru, na který by již za okolností stran skutečného zdravotního stavu dcery neměla nárok. Obviněné lze částečně přisvědčit, že svědci se mohli z větší části vyjadřovat k chování a projevům AAAAA během školních aktivit, nikoli k běžnému životu v domácnosti či k aktivitám, které AAAAA absolvovala pouze se svojí matkou. Avšak krom skutečnosti, že návštěvy obviněné a její dcery sociálními pracovníky probíhaly i u obviněné doma, tak nelze přiznat relevanci argumentům obviněné, že např. svědecké výpovědi školských zaměstnanců nemohou posloužit k objektivnímu náhledu na projednávanou věc. Jen stěží si lze představit, že během vyučování dcera obviněné v některých předmětech vykazuje nadprůměrné výsledky, je soběstačná a začleněná v kolektivu, načež před vyučováním a po něm, kdy tráví čas doma, se propadá do stavu těžší mentální retardace a je takřka plně odkázána na svoji matku (dále viz bod 32. odůvodnění napadeného rozsudku).
15. Soudy skutečně nevyhověly některým důkazním návrhům obhajoby, avšak svá rozhodnutí náležitě a přesvědčivě odůvodnily (srov. bod 93. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a dále bod 34. odůvodnění napadeného rozsudku). Soudy přitom nejsou povinny provádět veškeré navrhované důkazy, pokud již o skutkovém ději není pochyb a současně odmítnutí dodatečných návrhů ve svých rozhodnutích náležitě odůvodní, jako tomu bylo v nyní projednávané věci.
16. Podstatnou část dovolací argumentace obviněná zaměřila na rozporování postupů znalkyně MUDr. Zdeňky Nohelové a jejího posudku z oboru zdravotnictví, odvětví posudkové lékařství, a to od procesní nepoužitelnosti, přes chybné závěry až po podjatost znalkyně. Při pohledu na znalecký posudek ovšem nic nenasvědčuje tomu, že by se mělo jednat o procesně nepoužitelný důkaz. Znalkyně jasně uvedla, z jakých podkladů vycházela a jak je hodnotila, resp. své závěry poté ústně prezentovala při hlavním líčení, kde mohla být, resp. byla konfrontována s nesouladným stanoviskem obhajoby. Námitky obviněné, že znalecký posudek MUDr. Zdeňky Nohelové vychází mj. z podaných vysvětlení osob, které se AAAAA přicházely do kontaktu, načež tyto osoby byly až u soudu řádně poučeny a opětovně vyslýchány, rovněž nemají patřičnou relevanci. Jedná se o zcela běžný procesní postup v rámci trestního řízení, kdy podle § 158 odst. 6 tr. ř. jsou o podaných vysvětleních sepisovány úřední záznamy, které následně slouží státnímu zástupci a obviněnému ke zvážení návrhu, aby osoba, která takové vysvětlení podala, byla vyslechnuta jako svědek, resp. soudu k úvaze, zda takový důkaz provede. Nelze přisvědčit ani argumentaci obviněné zpochybňující nestrannost znalkyně s odkazem, že znalkyně již v dřívějším období působila jako členka posudkové komise ve věci posuzované AAAAA, jelikož uvedená skutečnost sama o sobě k závěru o podjatosti znalkyně vést nemůže.
17. Jestliže dále obviněná soudům vytýká, že věc teoreticky mohla být posuzována v rovině správního deliktu, jak lze chápat odkaz obviněné na zásadu subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku, tak k té lze připomenout stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013 sp. zn. Tpjn 301/2012. V projednávané věci se jedná o způsobení škody přesahující 900.000 Kč, resp. o způsobení škody dalších 400.000 Kč se obviněná pokusila, a to více útoky, přičemž jednání se dopouštěla po delší časové období, tudíž nelze konstatovat, že by posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídal běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty.
18. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.
20. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
21. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
22. Podle dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
23. K předložené dovolací argumentaci (ve vztahu k bodům I., II. a IV. rozsudku odvolacího soudu) pak Nejvyšší soud uvádí, že ji obviněná postavila na obdobných námitkách jako svoji dřívější obhajobu i svůj řádný opravný prostředek – odvolání, námitkami se tedy zabývaly a vypořádaly se s nimi oba soudy činné dříve ve věci. Tuto skutečnost ostatně ani obviněná nesporovala, avšak byla i nadále přesvědčena, že soudy provedené důkazy nesprávně hodnotily a vyvodily z nich nesprávné právní závěry, resp. jiné závěry, než které nabízí obviněná a které považuje za správné.
24. Ve vztahu k první alternativě tohoto dovolacího důvodu se Nejvyšší soud neztotožnil s námitkami obviněné, podle kterých rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Konkrétně se jednalo o závěr znalkyně MUDr. Zdeňky Nohelové, že došlo ke zlepšení funkce levé horní končetiny AAAAA. Tyto závěry, které soud převzal, jsou podle názoru dovolatelky v extrémním rozporu jak se zprávami MUDr. Aleny Schmoranzové, které byly čteny k důkazu, tak i se znaleckým posudkem MUDr. Aleše Sládka.
25. Výše uvedenou situaci by bylo možné shledat, zejména jestliže by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, pokud by byla dokonce opakem toho, co bylo obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení apod. O takovýto případ však v posuzované věci nejde. Okresní soud ve Frýdku-Místku, za akceptace Krajským soudem v Ostravě, však konstatoval, že z provedených důkazů průběh skutkového děje důvodně vyplynul.
26. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (body 11. až 22. rozsudku odvolacího soudu), vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Nutno konstatovat, že vina obviněné byla v projednávané věci spolehlivě prokázána. Z dovolací argumentace vyplývá, že podle obviněné nebyl náležitě zjištěn zdravotní stav její dcery AAAAA ohledně zlepšení či zhoršení funkce levé horní končetiny. K uvedenému je třeba poznamenat, že oba soudy nižších stupňů se zdravotním stavem, resp. funkcí levé horní končetiny, a tudíž námitkou obviněné zopakovanou v dovolání pečlivě zabývaly.
Nelze než konstatovat, že zdravotní stav AAAAA byl v projednávané věci bez důvodných pochybností prokázán. Skutečnost, že AAAAA své potíže související s jejím postižením zveličovala a byla schopna zvládat některé úkony týkající se základních životních potřeb, nevyplýval pouze ze znaleckého posudku MUDr. Zdeňky Nohelové, soudní znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví posudkové lékařství, ale z celé řady dalších důkazů, zejména z výpovědí svědků, a to především pedagogů, kteří AAAAA v předmětném období učili ( T.
O., D. S., G. W., S. J., J. N., J. S., I. F.), které se shodují s jejich písemnými vyjádřeními založenými ve spise a z nichž je zřejmé, že jí nečinila komunikace ani pohyb žádné problémy, že byla orientovaná, nepotřebovala pomoc s pohybem, s dopravou do školy, byla schopna si dojít na WC. Jejich sdělení a vyjádření ohledně prospěchu a intelektu AAAAA a schopnosti zvládat základní životní potřeby jsou naprosto odlišná od sdělení obviněné nejen v průběhu sociálních šetření, ale i v průběhu vyšetření v Pedagogicko-psychologické poradně Frýdek- Místek dne 8.
3. 2013, což je zřejmé nejen z jejich závěrečné zprávy vyhotovené dne 25. 3. 2013, ale i z výpovědi svědkyně M. C., která AAAAA vyšetřila. Všechny tyto objektivně zjištěné skutečnosti zcela vyvracejí pravdivost tvrzení obviněné, která uváděla sociálním pracovníkům, tedy že se o svou dceru musela starat ve všech ohledech, tudíž o její veškerou hygienu, krmení, dále že se dcera neúčastní žádných mimoškolních aktivit apod. Pokud jde o lékařské zprávy, které podle dovolatelky prokazují opak výše uvedených zjištění, lze jen poznamenat, že lékaři při nich vycházeli především z toho, co jim obviněná uvedla, přičemž v některých z nich byla konstatována nespolupráce AAAAA.
S těmito (resp. zejména s těmito) důkazy jsou potom v konečném důsledku učiněná zjištění v naprostém souladu, tedy jinak řečeno zde nelze shledat žádný, natož zjevný rozpor. Na uvedeném ničeho nemění ani obhajoba obviněné, která zejména tvrdila jiný průběh skutkového děje.
27. Dovolatelka dále označila druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu (rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech). Pod tuto variantu dovolacího důvodu podřadila námitky proti důkaznímu použití znaleckého posudku MUDr. Zdeňky Nohelové, soudní znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví posudkové lékařství, když namítala procesní nepoužitelnost, chybné závěry a podjatost znalkyně vyplývající ze skutečnosti, že posuzovala zdravotní stav AAAAA jako členka posudkové komise MPSV ČR v Ostravě.
28. Pokud jde o znalecký posudek MUDr. Zdeňky Nohelové, pak dovolací soud konstatuje, že nic nebrání využít tento znalecký posudek (včetně jeho doplnění výslechem znalkyně) jako zákonný důkaz v tomto trestním řízení.
29. Podle § 18 odst. 1 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, (dále jen „zákon o znalcích“) znalec nesmí provést znalecký úkon, jestliže lze mít důvodnou pochybnost o jeho nepodjatosti pro jeho poměr k věci, účastníkovi řízení nebo jeho zástupci, zadavateli, orgánu veřejné moci, který znalecký posudek zadal nebo provádí řízení nebo při jiném postupu správního orgánu, kde má být znalecký posudek použit. Vztah k věci má znalec, pokud by byl jakkoliv zainteresován na výsledku řízení. Vztah k účastníkovi praxe dovozuje v situacích, kdy znalec a účastník jsou příbuznými, ve vztahu zaměstnanec–zaměstnavatel, člen orgánu právnické osoby, apod. Na další formy podjatosti znalkyně nelze v tomto případě námitky obviněné vztáhnout.
30. Z judikatury Nejvyššího soudu lze poukázat např. na usnesení ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. 5 Tdo 120/2024, podle něhož znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie nebo psychologie, není vyloučen z podání znaleckého posudku jen proto, že v téže věci zkoumal více osob, anebo že v jiné věci zkoumal tutéž osobu nebo osobu jí blízkou. Takové zapojení znalce se naopak může jevit jako vhodné pro možnost komplexního posouzení případu a jako hospodárné pro zkoumání shodných podkladů. Znalkyně byla řádně přibrána orgány činnými v přípravném řízení (§ 105 tr. ř.) a zákonným způsobem poučena (§ 106 tr. ř.) ve vztahu ke konkrétní trestní věci. Je třeba uvést, že předmětný znalecký posudek byl vypracován v rámci přípravného řízení. Znalkyně při vypracování znaleckého posudku vycházela ze shromážděných důkazů, včetně úředních záznamů o podaných vysvětleních osob, které byly učiněny podle § 158 odst. 6 tr. ř. V dané věci byl znalecký posudek MUDr. Zdeňky Nohelové, soudní znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví posudkové lékařství, vypracován před zahájením trestního stíhání obviněné, ovšem po zahájení úkonu trestního řízení podle § 158 odst. 3, věta první, tr. ř. Podle § 158 odst. 3 písm. b) tr. ř. může po zahájení úkonů trestního řízení policejní orgán k objasnění toho, zda byl spáchán trestný čin, vyžadovat odborné vyjádření od příslušných orgánů, a je-li to pro posouzení věci třeba, též znalecké posudky. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že orgány činné v trestním řízení si mohou vyžádat znalecký posudek před zahájením trestního stíhání, pokud je to pro posouzení věci třeba. O takový případ se v dané věci jednalo, když vzhledem k složitosti otázek řešených v předmětném znaleckém posudku nepostačovalo vyžádání odborného vyjádření. Znalec přibraný před zahájením trestního stíhání může vycházet při zpracování znaleckého posudku samozřejmě jen z podkladů, které byly v rámci prověřování opatřeny, tedy i úředních záznamů o podaných vysvětleních (Šámal, P. a kol. Trestní řád II, § 157 až 314s, Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1951). Proto lze mít za to, že předmětný znalecký posudek byl jako důkaz v dané věci použitelný a opatřen zákonným způsobem.
31. Pokud obviněná uvedla, že při dřívějším posuzování si znalkyně na AAAAA vytvořila názor a toho se držela i při následném zpracování znaleckého posudku, jedná se (jak správně uvedl státní zástupce ve svém vyjádření) o ničím nepodloženou domněnku. Podjatost nelze dovozovat ani z tvrzení obviněné týkajícího se používání dlah její dcerou, neboť závěr znalkyně byl podpořen dalšími provedenými důkazy (dále srov. body 27. až 29. odůvodnění napadeného rozsudku).
32. Dovolací soud tedy uzavírá, že znalecký posudek MUDr. Zdeňky Nohelové, soudní znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví posudkové lékařství (včetně jejího výslechu u hlavního líčení) není procesně nepoužitelným důkazem.
33. Rovněž nelze mít za to, že by ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která by byla určující pro naplnění znaků trestného činu, byly nedůvodně neprovedeny navrhované podstatné důkazy. Obviněná v dovolání vytkla, že si soudy měly vyžádat lékařské zprávy vypracované MUDr. Alenou Schmoranzovou, provést výslech lékařky MUDr. Ireny Furčákové, neuroložky z dětské ambulance a přečíst k důkazu lékařské zprávy MUDr. Mileny Horinové.
34. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že obecně platí, že dokazování není bezbřehé, nýbrž je limitováno zjištěním skutkového stavu, o kterém neexistují důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, jenž je pro rozhodnutí nezbytný. Soud proto nemusí realizovat všechny důkazní návrhy, které strany učiní. Neprovedení navrhovaného důkazu je namístě, pokud buď tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, dále pokud důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí, a konečně pokud je důkaz nadbytečný, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Jinak řečeno, obecné soudy nejsou povinny všechny navrhované důkazy provádět, zejména jde-li o důkazy nadbytečné, duplicitní či irelevantní; jsou však vždy povinny v odůvodnění uvést důvod, proč důkaz nepokládaly za nutné provádět (nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09).
35. Z bodu 93. rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku vyplývá, že se uvedený soud velmi podrobně vypořádal s rozsáhlými důkazními návrhy dovolatelky a podrobně odůvodnil, proč nepřistoupil k jejich provedení a posoudil je jako nadbytečné. Odvolací soud se rovněž k důkazním návrhům dovolatelky vyjádřil, a to pod bodem 34. svého rozsudku, když výslovně konstatoval, že je posoudil jako nadbytečné, neboť nemohou ničeho změnit na zjištěném skutkovém stavu a nemohou vést ani ke změně právní kvalifikace.
36. Pochybení ve smyslu uvedené alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jež je dána, pokud ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, tedy Nejvyšší soud v dané věci neshledal. Pokud některé důkazní návrhy obviněné nebyly akceptovány, stalo se tak důvodně a za dostatečného vysvětlení, nikoli svévolně. Námitky obviněné spadající pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou tak zjevně neopodstatněné.
37. Obviněná uplatnila i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. S odkazem na něj je možné dovolání úspěšně podat, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Předmětem právního posouzení je nicméně skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje obviněný v dovolacím řízení.
38. Pod tento dovolací důvod lze pouze s velkou mírou tolerance podřadit námitku týkající se objektivní stránky pokusu trestného činu podvodu. Nejvyšší soud k tomu ve stručnosti připomíná, že zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku se dopustí, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu. Objektivní stránka skutkové podstaty každého trestného činu potom obligatorně zahrnuje jednání, následek a příčinný vztah mezi nimi. Pachatel může být trestně odpovědný za trestný čin jen tehdy, pokud svým jednáním skutečně způsobil trestněprávně relevantní následek. Není-li zde příčinný vztah, nelze mu k tíži přičítat následek, což pak vede k tomu, že odpadá i jeho trestní odpovědnost. Základem příčinného vztahu je teorie podmínky (conditio sine qua non), podle níž je příčinou každý jev, bez něhož by jiný jev buď vůbec nenastal, anebo nenastal způsobem, jakým nastal (co do rozsahu poruchy či ohrožení, místa, času apod.). Teorie podmínky, zakládající v samotném pojetí conditio sine qua non příliš širokou odpovědnost, je korigována především za použití zásad umělé izolace jevů a gradace příčinné souvislosti (konkrétního zkoumání příčinných vztahů), jakož i zkoumáním vztahu kauzality a zavinění a s ním souvisejícím tzv. přerušením příčinné souvislosti.
39. S ohledem na naznačené výchozí skutečnosti, podstatné pro právní kvalifikaci, Nejvyšší soud konstatuje, že právnímu posouzení objektivní stránky v rámci skutkové podstaty trestného činu podvodu nelze ničeho vytknout. Obviněná své jednání směřovala k tomu, aby získala výplatu příspěvků pro svou dceru a tohoto zamýšleného následku také dosáhla. Učinila opakovaně kroky k vydání správních rozhodnutí, popsaných ve skutkové větě rozsudku odvolacího soudu, na jejichž podkladě byla výplata příspěvků přiznána a realizována.
40. Byť do jisté míry lze souhlasit s úvahou obviněné, že osoby, vůči kterým podvodné jednání směřovala, tj. zejména pracovníci správních orgánů, případně mohly za určitých okolností zjistit pravý stav věci a učinit rozhodnutí v souladu se skutečným stavem, je nutno zdůraznit, že imanentním znakem podvodných jednání je to, že se pachatel takového deliktu snaží uvádět jiného v omyl tak, aby vyvolal dojem řádnosti svého postupu. Správní orgány, byť jinak vázané povinnostmi ve smyslu správního řádu, potom (na rozdíl od orgánů soudních, disponujících obecně vzato zejména jinou kvalifikací a procesními možnostmi – viz např. rozhodnutí publikované pod č. 24/2006 Sb. rozh.
tr. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 8 Tdo 42/2004) nemusí takové jednání vždy a včas odhalit, což ovšem nemá bez dalšího na právní kvalifikaci takového jednání vliv. Jinak řečeno, pokud v posuzovaném případě obviněná opakovaně a cíleně tvrdila shora uvedené nepravdivé skutečnosti a na jejich podkladě byla po získání (případně zfalšování) potřebných lékařských zpráv a vydání správních rozhodnutí provedena výplata příspěvků, není možné nyní namítat, že bylo věcí státu, resp. jeho orgánů, aby navzdory jejím podvodným snahám ihned (bylo tak zjištěno až později) zjistil pravý stav věci a podle toho postupoval.
41. K poslední námitce týkající se zásad subsidiarity trestní represe Nejvyšší soud nejdříve vysvětluje, že zásadně platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoně, je trestným činem, a proto ho obecně lze považovat za čin, který je společensky škodlivý. Opačný závěr v podobě konstatování nedostatečné společenské škodlivosti činu by bylo možné učinit jen výjimečně v případech, v nichž z určitých závažných důvodů není vhodné uplatňovat trestní represi, a pokud posuzovaný čin svou závažností neodpovídá ani těm nejlehčím, běžně se vyskytujícím trestným činům dané právní kvalifikace (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.
11. 2011, sp. zn. 5 Tdo 17/2011, uveřejněné pod č. 75/2011 Sb. rozh. tr.). Společenskou škodlivost pak nelze řešit v obecné poloze, ale je ji třeba zvažovat v konkrétním posuzovaném případě u každého spáchaného méně závažného trestného činu, u něhož je nutné ji zhodnotit s ohledem na intenzitu naplnění kritérií vymezených v § 39 odst. 2 tr. zákoníku, a to ve vztahu ke všem znakům zvažované skutkové podstaty trestného činu a dalším okolnostem případu. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s odkazem na zásadu subsidiarity trestní represe nemá být trestněprávně postižen z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty.
Kritérium společenské škodlivosti případu je doplněno principem ultima ratio, z něhož vyplývá, že trestní právo má místo pouze tam, kde jiné prostředky z hlediska ochrany práv fyzických a právnických osob jsou nedostatečné, neúčinné nebo nevhodné (stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, publikované pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.). Dlužno doplnit, že žádným formálním výčtem není stanoveno, zda a jaká formální kritéria by měla jako prvky společenské škodlivosti sloužit – výše zmíněné ustanovení § 39 odst. 2 tr.
zákoníku je tak jen jedním z myslitelných vodítek k posuzování společenské škodlivosti, nikoli výlučným (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. I. ÚS 1704/13), z čehož plyne, že orgány činné v trestním řízení mohou v konkrétní věci vzít v úvahu i jiné vlivy, například podíl (participaci) oběti na spáchání trestného činu nebo příčiny a podmínky, za kterých byl trestný čin spáchán [JELÍNEK, J., MULÁK, J. Subsidiarita trestní represe (doktrinální, normativní a judiciální pohled – český pohled).
In: GŘIVNA, T. et al. Symbióza trestního práva a kriminologie. K odkazu prof. Oto Novotného. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2022, s. 23].
42. V této věci však nejsou dány okolnosti, které by indikovaly natolik sníženou společenskou škodlivost činu, že by měla být vyloučena trestní odpovědnost obviněné, naopak byly splněny všechny předpoklady trestněprávní odpovědnosti. Podstata jednání obviněné, jímž od počátku směřovala ke svému obohacení, a to tím, že záměrně uvedla úřad práce v omyl ohledně zdravotního stavu své dcery a nutnosti o ni pečovat, aby získala dávky ze sociálního zabezpečení, které by jí jinak nepříslušely, a tím způsobila poškozenému subjektu škodu ve výši 803 450 Kč, se nikterak nevymyká běžně se vyskytujícím činům subsumovaným pod skutkovou podstatu trestného činu podvodu a s ohledem na výši škody, kterou obviněná na cizím majetku způsobila, naplnilo kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu podvodu. Rozhodně nelze pominout ani skutečnost, že se předmětného jednání dopustila několika dílčími útoky, trestné činnosti se dopouštěla plánovitě a soustavně, a to po dobu více než pěti let. Všechny tyto skutečnosti společenskou škodlivost jednání obviněné naopak výrazně zvyšují. Aplikace zásady subsidiarity trestní represe a z ní vyplývajícího principu ultima ratio tedy nepřichází v úvahu. Nejvyšší soud shledal námitky obviněné jako zjevně neopodstatněné.
43. Nejvyšší soud proto s ohledem na výše uvedené rozhodl tak, že dovolání obviněné odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 4. 2025
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu