Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 7. října 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti J. H., zastoupeného Mgr. Ing. Jindřichem Hrochem, advokátem, pobočka AK se sídlem Římská 104/14, 120 00 Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 5. 2009 čj. 26 Co 171/2009-112 a usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 12. 2. 2009 čj. 11 C 51/2007-93 takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhal zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů, kterými byla zamítnuta jeho žádost o ustanovení zástupce pro řízení z řad advokátů.
Stěžovatel uvedl, že v řízení před Okresním soudem v Trutnově, ve kterém se domáhá po žalovaných zaplacení částky 4 072 193,- Kč z titulu náhrady škody, požádal o ustanovení zástupce pro řízení z řad advokátů. Okresní soud usnesením z ledna 2008 žádost zamítl s konstatováním, že stěžovatel sice splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, avšak věc není po skutkové ani právní stránce složitá. Stěžovatel se proti tomuto rozhodnutí neodvolal, neboť hodlal urychlit průběh řízení. V srpnu 2008 okresní soud vyzval stěžovatele k doplnění žalobních tvrzení a navržení důkazů a stěžovatel, který tvrdil, že výzvu nepochopil, žádost o ustanovení právního zástupce zopakoval.
Okresní soud v Trutnově ústavní stížností napadeným usnesením i tuto žádost zamítl s odůvodněním, že od minulého rozhodnutí se skutečnosti důležité pro rozhodování nijak nezměnily, resp. že nebyly zjištěny či tvrzeny. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Hradci Králové rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil s tím, že vylíčení všech skutečností a souvislostí zvládne i osoba práva neznalá. Krajský soud podotkl, že ustanovený zástupce by v podstatě tlumočil jen to, co soud po stěžovateli požaduje, zároveň však nevyloučil, že po vylíčení všech skutkových tvrzení a jejich dokazování by v dalším průběhu řízení závěr o schopnosti stěžovatele orientovat se ve sporu by již nemusel obstát.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že obecné soudy neprovedly žádné dokazování, kterými by podložily svůj závěr, že stěžovatel jako osoba práva neznalá je schopen řádně odstranit vady žaloby, a poukázal na to, že v důsledku neodstranění vad může utrpět neúspěch ve věci, čemuž hodlal předejít prostřednictvím ustanovení zástupce pro řízení. Zamítnutí návrhu stěžovatel pociťoval jako odepření práva na právní pomoc v řízení před soudy, a proto navrhl, jak shora uvedeno.
Z napadených usnesení připojených k ústavní stížnosti Ústavní soud ověřil, že Okresní soud v Trutnově a Krajský soud v Hradci Králové zamítly návrh stěžovatele na ustanovení zástupce ve smyslu ustanovení § 30 o. s. ř. po zjištění, že stěžovatel sice splňuje podmínku předpokladu osvobození od soudních poplatků, nicméně nesplňuje podmínku, že ustanovení zástupce vyžaduje ochrana jeho zájmů. Krajský soud v Hradci Králové nepřisvědčil odvolacím námitkám stěžovatele, že usnesení obsahující výzvu k odstranění vad žaloby je důvodem dokládajícím nedostatečnost jeho vědomostí k účelné ochraně zájmů, neboť totéž, co po stěžovateli požaduje soud, by stěžovatel vylíčil i ustanovenému advokátovi, který by v tomto stádiu řízení doplnění skutkových tvrzení soudu pouze tlumočil.
Nalézací i odvolací soud dále podotkly, že je jim z jejich úřední činnosti známo, že stěžovatel je sám účastníkem mnoha dalších soudních řízení, ve kterých není právně zastoupen, a v problematice se evidentně orientuje. Ústavní soud přezkoumal napadená usnesení obecných soudů z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podle čl. 37 odst. 2 Listiny, jehož porušení stěžovatel namítl, má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. K realizaci tohoto práva se Ústavní soud již dříve obecně vyslovil tak, že ten, kdo chce být zastoupen právním zástupcem, resp. kdo musí být zastoupen - což však není stěžovatelův případ - si zpravidla sjednává právní pomoc sám. Právu na právní pomoc odpovídá veřejnoprávní povinnost orgánů citovaných v článku 37 odst. 2 Listiny nebránit účastníku řízení, aby v řízení využíval právní pomoci, či bránit oprávněnému zástupci poskytujícímu právní pomoc, aby se účastnil řízení, aby v řízení jednal jménem zastoupeného (srov. usnesení ze dne 25.
10. 1999 sp. zn. IV.ÚS 372/99 , dostupné v el. podobě na http://nalus.usoud.cz). Má-li však právu jednotlivce na právní pomoc v soudním řízení korespondovat konkrétní povinnost přičítaná státu, je věcí státu, a nikoliv subjektivních představ žadatele o právní pomoc, za jakých podmínek a jakým způsobem je - i nemajetným žadatelům - poskytnutí právní pomoci zabezpečeno (srov. usnesení sp. zn. III.ÚS 296/97 , Sb. n. u., sv. 10, str. 409).
V projednávané věci se ústavně zaručené právo stěžovatele na poskytnutí právní pomoci v řízení před soudem promítá v podmínkách občanského soudního řízení v ustanovení § 30 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. Činit příslušný výklad podústavního práva a aplikovat jeho normy zásadně přísluší obecným soudům. Ústavní soud ověřil, že nalézací i odvolací soud předmětné ustanovení interpretovaly a aplikovaly způsobem, jemuž nemohl ničeho vytknout.
Z odůvodnění napadených usnesení dále zjistil, že Okresní soud v Trutnově návrh stěžovatele na ustanovení zástupce řádně projednal, přezkoumal, zda jsou splněny podmínky k ustanovení zástupce a (v obou případech) dospěl k závěru, že jedna z podmínek - ochrana zájmů stěžovatele - naplněna nebyla; soud rovněž uvedl konkrétní důvody, které ho k tomuto závěru vedly. Rozhodnutí okresního soudu přezkoumal v odvolacím řízení Krajský soud v Hradci Králové, který je potvrdil jako správné s přesvědčením, že nedostatky žaloby, jak byly precizovány nalézacím soudem, je stěžovatel v tomto stadiu řízení schopen odstranit sám.
Ústavní soud konstatoval, že obecné soudy při rozhodování o návrhu na ustanovení zástupce dle § 30 o. s. ř. dostatečně zjistily dosavadní skutkový stav, který vyhodnotily, a na jeho základě dospěly k závěrům vyjádřených v jejich rozhodnutích. Ústavní soud nezjistil, že by mezi zjištěnými skutkovými a právními závěry obecných soudů existoval (extrémní) rozpor a neshledal ani jiné stopy libovůle v soudním rozhodování, což by zakládalo důvod ke kasaci napadených usnesení. Jak již dříve judikoval, není porušením práva na právní pomoc zakotveného v čl.
37 odst. 2 a 3 Listiny, zamítne-li soud žádost účastníka řízení o ustanovení zástupce, pokud bylo řádně soudem shledáno a odůvodněno, že pro takové ustanovení zástupce nejsou splněny podmínky dané ustanovením § 30 o. s. ř. (srov. nález sp. zn. I.ÚS 684/05 , Sb. n. u., sv. 42, str. 209). Tak tomu bylo i v projednávané věci. Pokud stěžovatel v ústavní stížnosti poukázal na to, že je zahradníkem a nemá právnické vzdělání, nemohlo jeho tvrzení samo o sobě a bez dalšího vést k závěru, že není v současném stádiu soudního řízení schopen (za pomoci soudu podle § 118a o.
s. ř.) hájit si svá práva sám.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 7. října 2009
Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu