Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Miroslava Šebesty, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. dubna 2021 č. j. 49 Co 52/2021-138 a usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 23. března 2021 č. j. 12 C 25/2017-133, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Jihlavě, jako účastníků řízení, a obchodní korporace BOSCH DIESEL s. r. o., sídlem Pávov 121, Jihlava, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností ze dne 13. 8. 2021, doručenou Ústavnímu soudu dne 17. 8. 2021, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí. Napadeným usnesením Okresního soudu v Jihlavě (dále jen "okresní soud") bylo rozhodnuto, že se stěžovateli osvobození od soudních poplatků nepřiznává (výrok I) a že se mu zástupce z řad advokátů neustanovuje (výrok II). Napadeným usnesením Krajský soud v Brně toto usnesení okresního soudu potvrdil.
2. Úřední činností Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami, a na tyto nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 1628/14 , III. ÚS 3058/18 , IV. ÚS 3061/18 ; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
3. Je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a určení lhůty podle § 41 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se vytčený nedostatek podání odstranit, jsou vůči stěžovateli vyvozeny nepříznivé právní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
4. Stěžovatel však i nadále, tak jako v nynější věci, volí postup, kterým nerespektuje zákonem předepsané náležitosti podání k Ústavnímu soudu, ačkoli byl mnohokrát opakovaně poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti; na výzvy k odstranění vad často ani nereaguje (viz např. výše zmíněné ústavní stížnosti).
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené.
6. Ústavní soud ve své již ustálené judikatuře vychází z toho, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v mnoha předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového (a přitom stále obsahově stejného) poučení jako postup neefektivní a formalistický.
7. Stejně jako ve věcech vedených např. pod sp. zn. I. ÚS 2382/14 , IV. ÚS 3111/16 , III. ÚS 85/19 ,
,
,
IV. ÚS 2373/20 nebo
IV. ÚS 1676/21 se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. září 2021
Jan Filip v. r. soudce zpravodaj