Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky nadace FÜRST VON LIECHTENSTEIN STIFTUNG a stěžovatele Fürst Hans Adam II von und zu Liechtenstein, obou sídlem Bergstrasse 5, Vaduz, Lichtenštejnské knížectví, zastoupených Dr. Erwinem Hanslikem, MRICS, advokátem, sídlem U Prašné brány 1078/1, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2024 č. j. 22 Cdo 1078/2024-1529, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17.
října 2023 č. j. 17 Co 146/2022-1441 a rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 22. února 2022 č. j. 13 C 355/2018-1253, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Prostějově, jako účastníků řízení, a České republiky - Úřadu pro zastupování ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2 - Nové Město, České republiky - Státního pozemkového úřadu, sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 - Žižkov, České republiky - Ministerstvo obrany, sídlem Tychonova 221/1, Praha 6 - Hradčany, a státních podniků Lesy České republiky, s.
p., sídlem Přemyslova 1106/19, Hradec Králové, Povodí Moravy, s. p., sídlem Dřevařská 932/11, Brno, Vojenské lesy a statky ČR, s. p., sídlem Pod Juliskou 1621/5, Praha 6 - Dejvice, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelé ústavní stížností požadují zrušit v záhlaví označená rozhodnutí. Tvrdí, že obecné soudy porušily celou řadu jejich práv zaručených ústavním pořádkem, konkrétně práva zakotvená v čl. 3, čl. 10, čl. 11, čl. 24, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1, čl. 8, čl. 13 a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práva a základních svobod, čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě a v čl. 2 písm. a) a c) a čl. 5 písm. a), d) Mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace.
2. Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí plyne, že stěžovatelka je univerzálním právním nástupcem (dědicem) Františka Josefa II. (dále "zůstavitel"), stěžovatel je hlavou Lichtenštejnského knížectví a má požívací práva odvozená od vlastnictví stěžovatelky. Po druhé světové válce československý stát zkonfiskoval majetek zůstavitele na základě dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa (dále "dekret presidenta").
Zůstavitel tak přišel o rozsáhlý majetek, jehož součástí jsou taktéž nyní sporné pozemky na Prostějovsku a Chrudimsku. Stěžovatelé nyní usilují o vydání sporných pozemků, případně určení vlastnického práva k nim nebo náhrady za ně. Okresní soud v Prostějově jejich žalobu rozsudkem zamítl, Krajský soud v Brně tento rozsudek potvrdil a Nejvyšší soud dovolání odmítl pro nepřípustnost, neboť všechny sporné otázky již byly judikaturou vyřešeny. Obecné soudy svůj postoj k celé věci podpořily četnými odkazy na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 1.
11. 2005 sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05 (ST 21/39 SbNU 493). Konfiskace nastala přímo na základě zákona (dekretu presidenta), nikoli na základě (deklaratorního) správního rozhodnutí.
3. V obsáhlé ústavní stížnosti stěžovatelé uplatňují mnoho argumentů. Obecné soudy porušily právo stěžovatelů na přístup k soudu s plnou jurisdikcí, neboť stěžovatelé nemohli zpochybnit konfiskaci sporných pozemků. Taktéž porušily zásadu kontradiktornosti řízení, povinnost odůvodnit rozhodnutí a právo na zákonného soudce. Správní akty vydané při konfiskaci jsou z mnoha důvodů nicotné (např. z důvodu imunity hlavy státu, věcné nepříslušnosti atd.). Obecné soudy porušily právo stěžovatelů vlastnit majetek. Bezbřehé rozšiřování konfiskačních aktů je nepřípustné a zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí odporuje skutečnému stavu. Obecné soudy porušily právo stěžovatele na ochranu soukromí a rodinného života, neboť na něj hledí jako na Němce.
4. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou řádně zastoupeni (§ 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpali též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.
5. Ústavní soud nedávno řešil právně obdobnou věc stejných stěžovatelů, a to v nálezu ze dne 3. 4. 2024 sp. zn. Pl. ÚS 10/24
. Nynější ústavní stížnost je stejná (vyjma části nadepsané jako Prolegomena, což je jednostránkový úvod k ústavní stížnosti) jako ústavní stížnost, kterou Ústavní soud nedávno odmítl pro zjevnou neopodstatněnost (usnesení ze dne 7. 8. 2024 sp. zn. IV. ÚS 1602/24
). Ústavní soud proto nebude opakovat již jednou řečené, odkazuje tedy na body 6 až 8 usnesení IV. ÚS 1602/24.
6. Ústavní soud nezjistil žádné porušení základních práv stěžovatelů. Ústavní stížnost je proto návrhem zjevně neopodstatněným, který Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. září 2024
Josef Fiala v. r.
předseda senátu