Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele K. T., zastoupeného Mgr. Vlastislavem Andršem, advokátem, sídlem Dudova 2585/4, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. května 2025 č. j. 24 Cdo 955/2025-755 a s ní spojeném návrhu na zrušení § 30 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a nezl. Š. T. a T. T., jako vedlejších účastníků řízení, zastoupených opatrovníkem Městskou částí Praha 18, sídlem Bechyňská 639, Praha 18 - Letňany, takto:
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení pro porušení řady jeho ústavně zaručených práv. S ústavní stížnosti spojeným návrhem se domáhá zrušení § 30 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů.
2. Stěžovatel je otcem nezletilých dětí (vedlejších účastníků). Návrhem podaným k Obvodnímu soudu pro Prahu 9 se domáhal změny výchovy nezletilých a snížení své vyživovací povinnosti. Obvodní soud mu vyhověl a rozsudkem ze dne 20. 3. 2024 č. j. 6 P 315/2017-642, ve znění opravného usnesení ze dne 16. 7. 2024 č. j. 6 P 315/2017-678, nařídil symetrickou střídavou péči a rozhodl o výši výživného. K odvolání otce a matky změnil Městský soud v Praze rozsudek obvodního soudu tak, že se návrh otce na změnu péče o nezletilé zamítá. Městský soud dále potvrdil výrok o určení výše výživného.
3. Proti rozsudku městského soudu podal stěžovatel dovolání (ve kterém mj. zpochybnil ústavnost pravidla o nepřípustnosti dovolání v této věci), které Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl pro nepřípustnost. Podle § 30 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních není dovolání přípustné proti rozhodnutí podle hlavy páté části druhé tohoto zákona, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelném osvojení. V posuzované věci proto šlo o nepřípustné dovolání směřující proti rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o péči o nezletilé děti podle § 466 písm. b) a o výživě nezletilých dětí podle § 466 písm. c) zákona o zvláštních řízeních soudních.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti argumentuje, že nemožnost podat dovolání ve věcech péče o nezletilé děti a o výživě nezletilých dětí je protiústavním odepřením práva na přístup k soudu, a to v důsledku rozporu se zásadou rovnosti a právního státu. Aplikací § 30 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních tudíž došlo k porušení jeho základních práv a svobod a stěžovatel proto navrhuje jeho zrušení. Z judikatury ESLP plyne, že členské státy nemají povinnost zavést mimořádné opravné prostředky, pokud je ale zavedou, měla by být jejich úprava v zásadě stejná pro všechny typy soudního řízení a měla by se odlišovat jen tehdy, jsou-li pro to rozumné důvody.
5. V posuzované věci takové důvody ale podle stěžovatele neexistují. Pro omezení přístupu k dovolacímu soudu neexistuje legitimní opodstatnění, toto omezení je neproporcionální a neslučitelné s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Odlišující prvek zvolený zákonodárcem pro nepřípustnost dovolání v rodinných věcech není opodstatněný a nemá objektivní a rozumné odůvodnění. Dle důvodové zprávy se v roce 1992 zavedla nepřípustnost dovolání v těchto věcech proto, aby nedošlo k zahlcení Nejvyššího soudu, neproběhla k tomu ale žádná analýza. V roce 2014 nabyl účinnosti zákon o zvláštních řízeních soudních a s ním i napadené ustanovení. Důvodová zpráva k němu uvádí, že se omezením přípustnosti dovolání má zamezit zbytečnému prodlužování řízení, které by bylo v rozporu s nejlepším zájmem dítěte a též zajistit stabilitu vztahů. Zároveň je tím zohledněno, že tato rozhodnutí nejsou konečná a mohou se měnit podle vývoje poměrů.
6. Tohoto cíle lze podle stěžovatele dosáhnout i s přípustností dovolání. Dovolání nemá žádný vliv na právní moc a ani na zákonem stanovenou předběžnou vykonatelnost. Principem nevrácení spotřebovaného výživného nemůže dojít k dotčení nejlepšího zájmu nezletilých. Tvrzenému požadavku na jistotu a stabilitu rodinných vztahů bránícímu přípustnosti dovolání odporuje samotná současná právní úprava, která umožňuje opakovaně iniciovat nová soudní řízení a zbytečně tak věc prodlužovat. Celková délka řízení je dána zejména délkou řízení před soudy prvního stupně a zavedením dovolání by se prodloužila jen zanedbatelně. Zákonodárcem tvrzené důvody nepřípustnosti dovolání v rodinných věcech jsou proto nepřesvědčivé, zvlášť když jde o zásah do tzv. hard rights.
7. Rodinný život je podle stěžovatele jednou ze základních životních potřeb a je biologicky determinován, prizmatem procesních práv je ale dle zákonodárce méně důležitý než například smluvní vztahy či právní spory o "střídavou péči" o psa. Nápad rodinných věcí na Nejvyšší soud by ho nezahltil. Ročně napadá na Ústavní soud přibližně 130 rodinněprávních případů a Ústavní soud jimi není zahlcen. Nejvyšší soud má mnohem více soudců než Ústavní soud, soudci Nejvyššího soudu by nadto na tuto problematiku byli specializovaní. V zahraničí je dovolání v rodinných věcech běžné a k žádnému kolapsu justičního systému či negativním dopadům na děti nikde nedošlo. Ústavní soud nedokáže plně nahradit činnost Nejvyššího soudu, protože nesjednocuje judikaturu a není schopen napravit systémové vady nepřípustnosti dovolání, protože kritéria ústavněprávního přezkumu jsou odlišná. Problematičnost nepřípustnosti dovolání kriticky vnímá v řadě svých rozhodnutí i Ústavní soud a též odborná veřejnost. Institut změny poměrů není účinným prostředkem nápravy a nepřípustností dovolání vzniká v obvodu každého krajského soudu krajské právo, čímž je také omezena možnost nápravy. Mezi soudními kraji se nedůvodně liší rozhodovací praxe a soudní praxe v některých krajích odporuje tzv. cochemskému modelu, uzavírá stěžovatel.
8. Ústavní soud vyzval Nejvyšší soud, kolizního opatrovníka nezletilých X a matku nezletilých, aby se ke stěžovatelově ústavní stížnosti a návrhu vyjádřily. Zároveň matku nezletilých poučil, že pokud nepředloží Ústavnímu soudu speciální plnou moc udělenou advokátovi pro řízení před Ústavním soudem, bude se mít za to, že se postavení vedlejší účastnice řízení vzdala.
9. Nejvyšší soud uvedl, že při rozhodování vycházel z platných právních předpisů, dovolání stěžovatele zákon nepřipouští. K nepřípustnosti dovolání se Ústavní soud v minulosti již opakovaně vyjadřoval a konstatoval, že na něm není nic neústavního. Současná právní úprava má problematické aspekty, odmítnutí dovolání v této věci ale nelze považovat za porušení základních práv stěžovatele, protože šlo o předvídatelnou aplikaci procesních předpisů.
10. Kolizní opatrovník uvedl, že věc nepotřebuje jeho procesní aktivitu ve vztahu k individuálním zájmům nezletilých, a proto nyní nepodává k věci žádné stanovisko.
11. Matka nezletilých se nevyjádřila, ani nepředložila speciální plnou moc. Má se tedy za to, že se postavení vedlejší účastnice vzdala.
12. Čtvrtý senát Ústavního soudu dospěl k závěru, že podáním návrhu na zrušení § 30 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních, jakož i uplatněním tohoto ustanovení (§ 74 zákona o Ústavním soudu) nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, a současně nelze tvrzení stěžovatele označit za zjevně neopodstatněná. Proto je třeba se návrhem na zrušení § 30 zákona o zvláštních řízeních soudních (jako celku) a jeho důvody věcně zabývat. Co se týče části stěžovatelova návrhu brojící proti § 30 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních, nepovažoval čtvrtý senát za nutné se v této části z důvodu procesní ekonomie zabývat splněním procesních podmínek, protože samotné plénum se může přípustností či zjevnou neopodstatněností stěžovatelova návrhu zabývat i po postoupení.
13. Čtvrtý senát Ústavního soudu proto rozhodl podle § 78 odst. 1 zákona o Ústavním soudu o postoupení návrhu stěžovatele na zrušení napadeného ustanovení plénu Ústavního soudu k rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky. V řízení o ústavní stížnosti bude senát pokračovat poté, co o návrhu stěžovatele na zrušení napadeného ustanovení rozhodne plénum Ústavního soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. ledna 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu