Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti REALIS-INVEST, s.r.o., sídlem Svojsíkova 1596/2, Ostrava, zastoupené JUDr. Vítem Hrnčiříkem, Ph.D., LL.M., advokátem, sídlem Šrobárova 2002/40, Praha 10 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. července 2024 č. j. 21 Cdo 117/2024-279, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. září 2023 č. j. 5 Co 118/2023-253 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 25. ledna 2023 č. j. 30 Co 197/2021-220, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, jako účastníků řízení, a Miluše Králové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, která podle ní porušila velkou řadu práv zaručených Listinou základních práv a svobod, Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Mezinárodním paktem o občanských a politických právech.
2. Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí plyne, že stěžovatelka podala žalobu pro zmatečnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 9. 5. 2022, č. j. 30 Co 197/2021-150, neboť v původních řízeních vedených u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou a u krajského soudu byla stěžovatelce odňata možnost jednat před soudem (okresní soud a krajský soud neuznaly omluvu jednatele stěžovatelky z jednání a jednaly v jeho nepřítomnosti). Krajský soud usnesením žalobu pro zmatečnost zamítl a Vrchní soud v Praze pak usnesením potvrdil usnesení krajského soudu.
Oba soudy se shodly na tom, že stěžovatelka nebyla v původním řízení připravena o možnost jednat před soudem. Pro jednání před okresním soudem dne 31. 8. 2021 stěžovatelka nepodala omluvu ani včasnou (omluva byla okresnímu soudu doručena jeden den před nařízeným jednáním, byť důvody tvrdily dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, nešlo o akutní indispozici), ani důvodnou (z předložených listin nevyplývala nemožnost jednatele zúčastnit se jednání), u jednání před krajským soudem dne 9. 5. 2022 nešlo o omluvu důvodnou (z obsahu předložených listin nebylo možno dovodit, že by jednatel nebyl s to se jednání zúčastnit).
3. Nejvyšší soud odmítl dovolání pro nepřípustnost, neboť napadené usnesení vrchního soudu nebylo v rozporu s judikaturou. Judikatura, kterou stěžovatelka citovala, byla dílem (v obecné rovině) v souladu se závěry vrchního soudu v této věci, dílem vyšla z jiného skutkového podkladu, než byl zjištěn v této věci.
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti opakuje, že napadená rozhodnutí jsou formalistická, soudy měly být více "ochranářské" k jejím procesním právům, nikoli alibisticky odmítat žádosti o odročení jednání. Obsáhle cituje nejrůznější judikaturu a zdůrazňuje význam osobní účasti účastníka na jednání, kterou nemůže nahradit účast advokáta.
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena [§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu]. Vyčerpala též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní stížnost je tedy přípustná.
6. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny má každý právo, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti. Omezení tohoto základního práva musí být interpretováno restriktivně [srov. nález ze dne 28. 8. 2002 sp. zn. I. ÚS 729/01
(N 108/27 SbNU 205)]. Stěžovatelka však nepolemizuje se závěry obecných soudů v této věci, neříká, proč její první omluva byla včasná (a eventuálně též důvodná), respektive druhá omluva důvodná. Nepolemizuje ani se závěrem Nejvyššího soudu, že z přípisu advokáta stěžovatelky, doručeného krajskému soudu dne 5. 5. 2022, vyplynula omluva jak zástupce, tak i jednatele stěžovatelky a souhlas s jednáním v jejich nepřítomnosti; je tak nepochybné, že stěžovatelčin advokát "považoval za dostačující pro svůj úspěch ve věci argumentaci uvedenou v písemné podobě a svoji účast, jakož i účast klienta, u tohoto jednání za nadbytečnou a nic pro věc nepřinášející. Pakliže tedy následující den zasílá opětovnou omluvu klienta s žádostí o odročení, lze takové jednání posoudit i jako jednání obstrukční" (bod 11 usnesení). Stěžovatelka jen obecně cituje nejrůznější závěry judikatury k omluvám účastníků z jednání. S touto judikaturou však nejsou napadená rozhodnutí v rozporu.
7. Ústavní soud žádná porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky nezjistil, proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. října 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu